Znám tisíc léků proti stresu;
když požádáš mě, z nebe ti je snesu.
První je dotyk křídel motýlích,
lehkých jak vánek zjara na polích.
Druhý je křehký dětský smích,
koulení z kopce, jízda na saních.
Třetí je vnímat, jak se den rozednívá,
oponu ze tmy slunce rozevírá.
Čtvrtý jsou barvy všeho kolem nás,
kvítí a ptáků, země, slunce jas.
Pátý je prosté lidské dotýkání
vůněmi, slovy, teplem kůže dlaní.
ti v zajetí jsou vlastních žalářů
– žalářů času, strachu, úzkosti;
vždyť jsou to jenom lidské bytosti.
Tož zkusme hledat kromě pilulek
ve vlastním srdci malý útulek.
Třeba tam najdem křišťálový chrám,
kde zazní v tichu hudba jenom k nám.
Hudba či píseň – každý rozezná to,
kdy struny duše znějí jako zlato.
Bohnice, 10.-13.11.2004
Tyto texty vznikly v rámci „Terapie tvůrčím psaním“ během mé první hospitalizace v bohnické léčebně.