Proti stresu

Znám tisíc léků proti stresu;

když požádáš mě, z nebe ti je snesu.

První je dotyk křídel motýlích,

lehkých jak vánek zjara na polích.

Druhý je křehký dětský smích,

koulení z kopce, jízda na saních.

Třetí je vnímat, jak se den rozednívá,

oponu ze tmy slunce rozevírá.

Čtvrtý jsou barvy všeho kolem nás,

kvítí a ptáků, země, slunce jas.

Pátý je prosté lidské dotýkání

vůněmi, slovy, teplem kůže dlaní.

.Léků je mnoho, méně lékařů,

ti v zajetí jsou vlastních žalářů

– žalářů času, strachu, úzkosti;

vždyť jsou to jenom lidské bytosti.

Tož zkusme hledat kromě pilulek

ve vlastním srdci malý útulek.

Třeba tam najdem křišťálový chrám,

kde zazní v tichu hudba jenom k nám.

Hudba či píseň – každý rozezná to,

kdy struny duše znějí jako zlato.

Bohnice, 10.-13.11.2004

Tyto texty vznikly v rámci “Terapie tvůrčím psaním” během mé první hospitalizace v bohnické léčebně.