Ve čtyřicátých letech devatenáctého století prodělává Viktor Hugo osobní, názorovou i tvůrčí krizi. Vnitřní život Huga je najednou plný iluzí a zmatků. Rezignovaně se dočasně smíří s červencovou konstituční monarchií ve Francii. Tento smír s vládnoucí velko-buržoazií podkopal úsilí tvůrčího génia romantismu v samých základech. K celospolečenským problémům se přidaly i problémy osobní , když Hugovi tragicky zemřela dcera v roce 1843..V témže roce navíc propadlo jeho další drama o německých středověkých feudálech s názvem,,Purkrabí“.
Další plány a náčrty zůstaly nedokončeny a autor se pro veřejnost na více než dest let odmlčel. Jeho dílo se tenkrát zdálo zakončeno a Evropa nad ním zlomila hůl.
Hugův politický vývoj po revolučním roce 1848 je neoddělitelný od jeho literárního díla.
Viktor Hugo se po roce 1848 vrhne do politického boje za své utopické ideály a v padesátých letech bude celá Evropa naslouchat jeho bojovně republikánským pamfletům proti urpuzátoru ,,Napoleonu Malému“. Hugova politická činnost je literárně historicky důležitá nejen pro patos a stylistické mistrovství jeho řečnictví a jeho pozdějších výzev vržených do svědomí světa,ale především proto, že zde se připravoval nový autorův postoj k životu a k soudobé skutečnosti. Teprve nyní po padesátce věku se zrodí jeho největší díla básnická i prozaická.
Po krvavých prosincových masakrech napoleonského převratu je na Viktora Huga vydán zatykač. Hugo v prosinci 1851 prchá v šatech a s dokumenty dělníka do ciziny, aby tam pokračoval v boji proti Napoleonu Malému. Nastupuje nejslavnější a nejstatečnější období svého života- exil , který bude trvat déle než dvacet let. Během tohoto exilu však napíše svá nejlepší díla. Nejprve se Hugo krátce zdržuje v belgickém Bruselu , ale když je po vydání ostře kritického pamfletu ,,Napoleon Malý“ stíhán i belgickou vládou, uchyluje se na na malé ostrůvky v Lamanšském kanálu, nejprve na Jersey a brzy nato na sousední Guernesey.