Vánoce a televize. Pro drtivou většinu lidí nerozlučitelné spojení. Pohodlně se usadit v křesle, při ruce spousty nejvybranějších lahůdek, především samozřejmě vánoční cukroví, nesmí chybět nějaký ten alkohol a většinu dne strávit před televizní obrazovkou, tedy pokud zrovna nepřijde nějaká ta návštěva. Asi takhle si představuje většina lidí ideální vánoce. Co na tom, že přibude nějaké to kilo na váze. I to přece k tradici vánočních svátků patří.
Luboš Hora
Svatý Václav
O českém knížeti svatém Václavu /vládl údajně v letech 923-935/ byly napsány desítky knih. Přitom neexistuje nikdo, kdo by s jistotou znal byt jen dílčí fakta z jeho života ať už soukromého, nebo politického.
Václav! Není pochyb-existoval! Známe dokonce velké množství detailů z jeho života.
Ovšem. Prakticky všechny pocházejí pouze z církevních textů-tzv. legend. To jsou však fakta idealizovaná církví a nedoložená skutečnou historií.
Problematické otázky českých dějin 41
Rudolf II.- renesanční císař hvězdářů, alchymistů, rabínů i šarlatánů a málo schopný vladař
Na přelomu 16. a 17. století se Praha podruhé a naposledy stala sídlem západního císařství. Pod skvostným povrchem rudolfínské doby však již klíčily konflikty, jejichž řešení bylo nad síly podivínského císaře a které nutně musely nedlouho po jeho smrti vyústit ve velkou katastrofu zvanou Třicetiletá válka.
První historicky doložení Přemyslovci
Přemysl-oráč bájný zakladatel první české vládnoucí dynastie. Jeho nástupci, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Jedná se vesměs o bájná knížata, známá především z Jiráskových ,,Starých pověstí českých „. Ve skutečnosti nic hodnověrného o nich nevíme. Už náš nejstarší kronikář Kosmas těmito postavami údajných českých knížat vyplnil dobu od konce Sámovy říše/kolem roku 660/ do zhruba druhé poloviny 9. století. Jedná se o časový prostor téměř dvou set let. O této době nemáme s výjimkou neúspěšného nájezdu Franků na Čechy/začátek 9. století/ a počátků Velkomoravské říše /první třetina 9.století/ žádné hodnověrné zprávy od našich ani cizích kronikářů.
Po stopách Jana Žižky 4
Žižka na počátku husitské revoluce a jeho první vojenské triumfy
Za oficiální počátek husitské revoluce se považuje 30. červenec roku 1419. Toho dne došlo k takzvané první pražské defenestraci, kdy vzbouření pražští radikálové vyházeli z oken Novoměstské radnice místní konšely a ti, pokud pád vůbec přežili, byli dole na ulici ubiti. Vzbouřený dav lidu sice před radnici vedl lidový kazatel Jan Želivský, ale ve chvíli útoku převzal velení patrně vojensky zkušený Jan Žižka.
Ohlédnutí za svou novinářskou činností 2
Když mi někdy snad ještě v minulém tisíciletí vyšel v dnes už neexistujícím Kladenském expresu můj vůbec první článek s názvem ,,Jak Meazza na Kloze nestačil“ jako vzpomínka na slavnou historii kladenského fotbalu, neměl jsem nejmenší tušení, že se ,,novinařina“ stane nakonec ne mým pouhým koníčkem, ale svým způsobem i prostředkem obživy a zaměstnáním.
Ohlédnutí za svou novinářskou činností 1. část
Konec roku znamená pro hodně lidí čas bilancování právě uplynulého období. Co se v právě uplynulém roce komu podařilo a co naopak ne. Pro mě samotného se takové bilancování stalo už tradicí. Už celá léta pravidelně bilancuji své fyzické výkony, což u mě znamená především kolik jsem v tom posledním roce naběhal kilometrů a kolik jich najezdil na kole. Do nového roku si dávám docela náročné mety, konkrétně najezdit přes 5 tisíc kilometrů na kole a k tomu naběhat přes 2 tisíce kilometrů. Tyto mety pak většinou splním a pak vždy mám dobrý vnitřní pocit.
Na vánoční svátky jsem uběhl letošní rekord i posílil svou psychiku
Vánoce jsem míval moc rád jako dítě a snad i v mladém věku. Od jisté doby je příliš nemusím. Někdy o svátcích dokonce upadám až do lehčích depresí. Zejména, když zavzpomínám na minulost, na dobu dětství a ranného mládí. To ještě byl naživu můj otec, babička a postižená teta. O každých vánocích jsme se scházeli všichni u nás doma. Ted jsme zůstali s mamkou sami a zbyly nám jen hezké vzpomínky. Na jedné straně sice hezké, na druhé depresivní z toho, že vše to co kdysi bylo tak krásné, se už nikdy nemůže vrátit. Ti všichni blízcí se kterými jsme se vždycky o vánocích scházeli mi chybí až příliš. Naštěstí mám pořád maminku, která bydlí ve stejném paneláku jako já, jen o tři patra níže. V posledních letech trávíme vánoce jen sami dva.
V bohnické nemocnici mám mezi pacienty své oblíbence pořád
Už asi pět let působí náš spolek Dobré místo přímo v areálu Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. Kromě funkce redaktora webového portálu www.lidemezilidmi.cz tam zastávám i funkci takzvaného peera na pavilonu 19, pomáhám s trénováním fotbalového týmu ,,Dobré místo“ i s pořádáním turistických výletů. Díky těmto aktivitám mám možnost dobře poznávat bohnické pacienty.
Mí kamarádi z léčeben 3
Karel Kryl
Svou úplně první hospitalizaci v psychiatrické léčebně jsem prodělal v roce 1986, tedy ještě za předlistopadového režimu, kdy bylo na psychiatrii a především v léčebnách vše mnohem přísnější. Pamatuji se, že při přijetí nám na celou dobu hospitalizace sebrali civilní šaty a my pak museli po celý pobyt nosit jednotný ústavní oděv a to včetně spodního prádla. Ústavní šaty byly tenkrát docela unikátní. Na pracovní terapii, což tenkrát ale nebyla žádná sranda jako dnes, kdy pacienti dělají jen drobné rukodělné práce, jsme nosili pěkně obnošené a seprané montérky a montérkové blůzy a na oddělení jsme se museli oblékat do starých a stejně obnošených a vytahaných teplákových souprav.