Z chronologického hlediska je v Jiráskových ,,Starých pověstech českých“ pověst o Bivoji/Bivojovi/ třetí v pořadí./snad chronologicky i shodná s následující pověstí ,,O Libuši“. Náš nejstarší kronikář Kosmas ale jméno Bivoj vůbec nezná ani nikde neuvádí. Z toho je zcela zřejmé že pověst byla zaznamenána podstatně později než v době, kdy Kosmas žil.
Příběh statného siláka který chytil a přinesl živého kance-divočáka na vlastních zádech na Vyšehrad , aby ho tam před očima kněžen Kazi a Libuše proklál oštěpem, Kosmas totiž vůbec neznal. Zhruba dvě století po napsání Kosmovy kroniky se o podobném příběhu zminuje takzvaný Dalimil. Statného siláka ovšem nenazývá jménem Bivoj, ale Dětříšek z Buzovic, který podobným způsobem ulovil živou divokou svini, za což obohatil svůj erb o znak kančí hlavy. O jeho cestě na Vyšehrad a následné svatbě s kněžnou Kazi se už v Dalimilově kronice nepíše. Bivoj- divočák- Vyšehrad-svatba s Kazi. Kdo takovou posloupnost popisovaného příběhu může mít na svědomí?
Nepochybně náš starý známý -Václav Hájek z Libočan. Příběh takzvaného Dalimila si nejen převyprávěl a obohatil po svém, ale dokonce k němu dodal přesný letopočet -715. Žel i tento naprosto vykonstruovaný příběh se objevuje v Jiráskových ,,Starých pověstech českých“.