Literární dědictví Antona Pavloviče Čechova se skládá z několika dramat a většího množství drobných krátkých děl, ve kterých jako by autor doslova spěchal říci čtenáři všechno co si myslí o Rusku své doby. Čechov byl kulturním a jemným představitelem té lepší části ruské inteligence konce devatenáctého a samého počátku dvacátého století, která uznávala, že nelze žít tak, jak v tomto období Rusko žije a že je nutno věřit v jiný život-světlý a krásný.
Blog
13.část-drama ,,Višňový sad“
Poslední Čechovou hrou, kterou napsal až krátce před svou smrtí na začátku 20. století je ,,Višňový sad“ Této hře bych se ve své práci chtěl věnovat trochu podrobněji.
12. část- dramata ,,Strýček Váňa“ a ,,Tři sestry“
Ve své druhé hře z vrcholného dramatického období na přelomu devatenáctého a dvacátého století, která má název ,,Strýček Váňa“ se Čechov zabývá vlastně nešťastným osudem malého člověka. Hlavní hrdina Ivan Petrovič-v tomto případě právě strýček Váňa je připraven přinést jakoukoli obět profesoru Serebrjakovi, ve kterém dříve viděl svůj ideál. Když se ale tento ideál ukázal být falešným, a profesor Serebrjakov obyčejným egoistou, střílí strýček Váňa na Serebrjakova, ale dobře netrefí. Hra končí zcela obyčejně bez jakýchkoli srdcervoucích extrémů, což je pro Čechova více než typické. Profesor odjíždí a v osadě vše zůstává při starém.
11. část – Čechovovo působení ve Mchatu a drama ,,Racek“
Jak již bylo uvedeno svá vrcholná dramata napsal Čechov až na přelomu 19. a 20. století. Dostalo se jim vynikajícího provedení zásluhou především režiséra Moskevského uměleckého divadla /dále jen MCHAT/ K.S. Stanislavského, který využil tehdy nových scénických prostředků, jako je světlo, hudba, rytmus představení a dovedl navodit bohatou náladovou atmosféru. Režisér Stanislavskij zároveň položil důraz na práci s hercem , od něhož žádal, aby odkryl celý vnitřní život dramatických postav.
10. část-Drama ,,Ivanov“
Už v této hře se objevuje vážné autorovo zamyšlení nad lidským osudem. Hlavní hrdinové hry Ivanov a doktor Lvov jsou dvěma rozšířenými typy ruské inteligence osmdesátých let. Ivanov je člověk, který chtěl bojovat se životem, ale brzy se unavil. Jedná se v podstatě o typ tzv. ,,zbytečných lidí“ pro ruskou klasickou literaturu tolik typických. Hrdina stejnojmenné hry je člověkem vlastně nešťastným, ale zároveň krutým a netaktním k ženě. Sedí doma s prázdnýma rukama, naříká i lenoší a ve svém světobolu je pro někoho snad zajímavý. Pro Čechova jsou však takoví lidé nevychovanci, neumějí žít a nedovedou si poradit sami se sebou. Ani Ivanovův kritik doktor Lvov není ideální.
9. část-Drama Antona Pavloviče Čechova
A.P. Čechov přišel se zcela novým pojetím dramatického děje, odlišným od předchozího dramatu antického i shakespearovského.
8.část-povídka ,,Pavilon číslo 6“
Na závěr prozaického díla Antona Pavloviče Čechova jsem si nechal podle mě jednu z vůbec nejlepších Čechovových povídek a sice jeho ,,Pavilon číslo 6″/někdy bývá tato povídka překládána jako ,,Pokoj číslo 6/.
7.část-povídky ,,Černý mnich“, ,,Dáma s psíčkem“, ,,Nevěsta“
K novelám, které jsou pro Čechovův vztah ke skutečnosti zvlášť charakteristické patří zejména jeho ,,Černý mnich“. Obsah novely je vskutku unikátní a není snadné jí porozumět. Ale už k jejímu obsahu: Soukromý docent Korvin onemocněl chorobnými halucinacemi a mánií. Vidí přízrak černého mnicha a beseduje s ním o vznešených věcech-o životě a smrti, o nejvyšší pravdě a věčnosti, a cítí se přitom povznesen nad šedivost každodenních banalit, jež zdraví lidé běžně považují za normálnost.
6. část-povídky ,,Step“,,Tyfus“, ,,Souboj“, ,,Profesor literatury“,,,Případ z praxe“
Vrcholem Čechovova hledání krásného přirozeného vztahu ke světu a k lidem, jaký by měl být podle jeho představ , byla v osmdesátých letech obdivuhodná novela ,,Step“. V ní jsou už oba výše zmíněné světy položeny vedle sebe a navzájem se prolínají.
5. část-povídky ,,Gríša“, ,,Doma“
V jiné povídce z tohoto období Čechovovy tvorby s názvem ,,Gríša“ je svět ukázán očima chlapce, kterému jsou dva roky a osm měsíců. Gríša chápe, proč je na světě máma a chůva-krmí ho přece, koupou ho, mazlí se s ním, ale proč existuje táta je pro něho záhadou. Na vycházce prožívá na každém kroku plno dobrodružství,vidí koně, vojáky, bere cizí chůvě pomeranč, i když vlastnictví pro něj nemá smysl, pozoruje lesklé sklíčko na zemi-všechno je překvapivě nové a zajímavé, ze všeho pociťuje rozkoš a chce se smát. Svět, který vidí je skutečný a nádherný, nezkažený lidským egoismem, jako je nezkažený i on sám, malý, ale opravdový človíček, zasluhující lásky a obdivu.