Dílna

Poupě rozkvétá v růži voňavou pyšní se tou krásou prolhanou slunce svítá mezi mraky do očí pálí ten žár on přiznal pravdu za rohem kat se smál smál se té pravdě smál se dlouho a rád o té pravdě teď bude ti lhát

Však Ty víš, i když neznáme se, co všechno bych ti chtěla říct. Však Ty víš, pokud potkáme se – nastane-li ten okamžik – že rozzáří se svíce plamen: plamen, co uvnitř plápolá, že slůvka, která šeptá srdce, najednou nahlas zavolá. Slůvka o kráse, touze, něze, přijímání a dávání, o naději a odevzdání, o radosti … Číst dál

Existoval prázdný prostor, někomu se zalíbil. Nabral hlínu keramickou, tou ten prostor obkroužil. Obklopil ji barvičkama, přimaloval ornament, přidal ouško na držení, vznikl pěkný instrument. Instrument na pití čaje, královského nápoje, pro rozhovor dobrých přátel, pro pár chvilek pokoje. Bohnice, 11.11.2004 Tyto texty vznikly v rámci „Terapie tvůrčím psaním“ během mé první hospitalizace v bohnické … Číst dál

Svítící slunce na obloze Nebo i temné mraky Splnění našich tajných přání Možná kus zklamání taky. Pokoj a radost naší duši Aspoň na malou chvíli Stíny v nás jsou naši braši Rádi by nás polapili. Však naše setkání s lidmi kolem Chceme-li pozorně naslouchat Může být vzájemně ztišeným bolem Roztočit radosti kolovrat. Umíme-li být pokorně … Číst dál

Znám tisíc léků proti stresu; když požádáš mě, z nebe ti je snesu. První je dotyk křídel motýlích, lehkých jak vánek zjara na polích. Druhý je křehký dětský smích, koulení z kopce, jízda na saních. Třetí je vnímat, jak se den rozednívá, oponu ze tmy slunce rozevírá. Čtvrtý jsou barvy všeho kolem nás, kvítí a … Číst dál

Jestli chceš jít a rovně stát, s důvěrou dýchat, necouvat, jestli chceš zkoušet starého se vzdát, doufat a věřit, nové riskovat, nechceš se hrbit, choulit do houfu, chceš zpívat, tančit, zahrát na harfu, jestli máš srdce, věříš na lásku, i když tvůj život visí na vlásku, pomoc je blízko, i když neznáš mě: Věř – … Číst dál