Stigmatizace PPP

Mám pocit, jako by to bylo včera, když jsem si říkala, že nechápu, proč se dívky snaží tak urputně zhubnout, zkouší různé diety, které nemají smysl a hlavně – jak někdo může trpět mentální anorexií. Představovala jsem si anorexii jako posedlost krásou, která dívky zavede až na hranici života a smrti. Vždy jsem si kladla … Číst dál

Tóny hudebních partitur

Anastázie Hofmanová milovala hru na klavír. Pokaždé, když za něj usedla a udala byť jen náhodný tón, ke květině na okenním parapetu se to ihned doneslo a o něco povyrostla. Anastáziino preludování na klavír mělo rovněž blahodárný vliv na lidské persony, konkrétně na ty ve sporu. Ty, jakmile zaslechly její slastné klavírní variace, poté prahly … Číst dál

Neplakala jsem …

Ano, je tomu tak. Neplakala jsem, když mi zemřela máma. Dodnes to nechápu, nerozumím a hledám odpověď. Zřejmě ji už nenaleznu. Viním se… Stydím… Přemýšlím nad minulostí, dětstvím… Nebylo jednoduché. Rodiče se věčně hádali, máma byla hysterická, otec chorobně a bezdůvodně žárlivý. Označila bych ho stylem „podle sebe soudím tebe“. Po vzájemných invektivách ve vztahu … Číst dál

Křižovatky…

… sedím na břehu Bečvy, Chodím sem rád. Mám tady své místečko u jezu. Dnes je hlučný… Něco mě nutí ke vzpomínkám a rekapitulaci svého dočasného žití opředeného téměř pěti křížky. Nebyl jednoduchý… Na složitosti mám lví podíl. Uvědomuji si to. Přesto bych chtěl vykřičet tu nespravedlnost, všechno, čím viním svou matku i otce… Poznali … Číst dál

Neříkej mi, jak ses rozhodl

Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. Věděl, že se něco stalo, když ho takto vítá. Ale Danka mlčela a Mirek raději taky. „Tak jak ses měl, co nového, jaká byla … Číst dál

Kdo mi uvěří?

Po obloze se rozlila krvavá červeň zapadajícího slunce,do které potápím vždycky svoje myšlenky.Je jeden z krásných večerů a z mé mysli vyvstávají opět ty vzpomínky,jež mě nutí přemýšlet o sobě.Kdo a kde vlastně jsem? Jak je tomu dávno?Dva,tři roky?Byl taky takový něžný večer,kdy se denní ruch města ztišuje a nastavává klid. Poprvé jsem ji zahlédl,když … Číst dál

Konvalinková Chřipka aneb hledím na ataku psychózy zvenku

Život jako z pohádky Bylo nebylo, Pavlajs dostala konvalinkovou chřipku. Celé noci nejedla, nespala,.. Bylo to tím, že se v šestnácti letech píchla o trn a už se nikdy neprobudila. Tak o tom psala její pohádka. Pavlína stála na rozmezí všech pohádek a pokud se některá z nich zrovna podobala skutečnosti, pohádka ji prostupovala natolik, že pokud … Číst dál

Učitel samomluvy

Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu. Ego Evžen … Číst dál

Deprese

Krajina posmutněla přispěchal déšť na slunce zapomněla mlhou nechala se svést ptáčci létají nízko smutek k tobě krajino má blízko listí barví se ti lísko barví se i tobě buku letní i tobě břízo bílá spanilá pod sněhem jsi uhynula