Nejsem si jist, zda by dnešní středoškoláci, ale i vysokoškoláci/pokud zrovna nestudují dějiny literatury/ dokázali na otázku z titulu mého článku odpovědět. Jejich vzdělání zejména v oblasti humanitních věd je hodně ubohé. Nejednou jsem se o tom mohl přesvědčit.
Přitom Julius Zeyer /1841-1901/, představitel takzvaných ,,Lumírovců“ patří ke klasikům naší literatury.
Narodil se v pražské patricijské rodině a právě kouzlo staré Prahy, zdůrazňované pohádkami, legendami a pověstmi, které mu vyprávěla jeho chůva, znásobované romantickou četbou, podporovaly Zeyerovu vrozenou citlivost, silnou vnímavost, sklon ke snění a k silným citovým prožitkům. Všechny tyto vjemy se později výrazně projevily v jeho literárním díle. Proto je Julius Zeyer považován především za představitele takzvaného ,,novoromantismu“.
Díky tomu že Zeyer v životě hodně cestoval a dvakrát působil jako vychovatel v zámožné šlechtické rodině v Rusku, neomezuje se jeho dílo pouze na české prostředí, ale napsal i řadu prací z cizích zemí, dokonce i exotických.
Jeho první velké dílo s názvem ,,Ondřej Černyšev“ /1876/ se odehrává v prostředí ruského carského dvora v době vlády Kateřiny Veliké. Hlavní hrdina Ondřej Černyšev jako mnozí jiní hrdinové jeho dalších děl hledají silný cit jako naplnění života. Jsou však obvykle drceni prostředím, které je obklopuje a teprve smrt dává smysl jejich životu a jejich citu.
Novoromantickou zálibu pro rytířský středověk projevil Zeyer v díle ,,Román o věrném přátelství Amise a Amila“ /1877/, které je typicky romantické s ryze romantickým koncem a odehrává se ve středověké Francii.
Až v exotickém Japonsku se odehrává příběh tragické lásky s názvem ,,Gompači a Kamurasaki.“
Naopak z českého prostředí staré Prahy vychází možná nejznámější Zeyerův román ,,Jan Maria Plojhar“ /1888/
Plojhar , syn bohaté pražské rodiny zažije vášnivý milostný román s krásnou paní Dragopulos. Je těžce zraněn v souboji s německým důstojníkem, který urazil český národ.
Děj románu se poté přesouvá do Itálie, kde se Plojhar léčí ze svého těžkého zranění.
Tam se zamiluje do ušlechtilé dívky Cateriny, která jeho lásku opětuje. Bohužel následky těžkého zranění pokračují a již není naděje na Plojharovo uzdravení. U lože umírajícího se i Caterina zasvěcuje smrti.
Tragicky umírá i hlavní hrdina dalšího románu ,,Dům u tonoucí hvězdy“ ,kterým je Slovák Daniel Rojko, který cítí odpovědnost za osud svého porobeného národa.
Julius Zeyer nepsal však jen své romantické romány. Zabýval se též veršovanou epikou.
Z té je nejznámější epický cyklus ,,Vyšehrad“ čerpající z mytického českého dávnověku.
Romantismus, který se projevoval ve velké většině Zeyerových děl se však v době kdy ta díla psal/poslední čtvrtina 19. století/ již příliš nenosil, proto se tento autor neřadí mezi klasické romantiky, ale hovoří se o něm jako o představiteli novoromantismu.
Luboš Hora-Kladno