S těmi modely soužití souvisí pojem jako je kulturní pluralita což znamená kulturní četnost třeba Londýnu nebo New Yorku, že je tam obrovská kulturní četnost ať už třeba myšleno formou gastronomie, nejrůznější restaurace, které jsou zaměřeny indonézsky, indicky a podobně. Ale třeba i odívání, že každý může nosit cokoliv a není to vůbec divné. Ta kulturní pluralita je tam znát ve všem, proto mnoho lidí říká, že se jim daří v Londýně nebo New Yorku, že se nikdo neotáčí za vámi, že máte růžové vlasy nebo chodíte v hipízáckém obleku nebo nějakém etnickém obleku, protože je tam ta kulturní pluralita ta kulturní četnost.
Akulturace je přijetí prvků jiné kultury a začlenění těch prvků do kultury té své.
Tzn. že i ti cizinci nás mohou třeba obohatit a zase my je můžeme obohatit nějakými jinými kulturními prvky navíc.
Mezinárodní ochrana a co do ní patří. Je udělována cizincům, kteří vstoupili na území České republiky a kteří se za určitých důvodů a z určitých důvodů nemohou vrátit zpět. V rámci té mezinárodní ochrany je cizincům vlastně umožněno legálně pobývat na území České republiky a lze mezinárodní ochranu udělit buď formou azylu anebo ve formě doplňkové ochrany. Když budeme pracovat s cizinci tak oni tu mezinárodní ochranu budou mít.
A mezinárodní ochranu lze získat tak, že cizinci buď udělíme azyl anebo jim udělíme doplňkovou ochranu. A my rozlišujeme tři druhy azylu, což je azyl z důvodu pronásledování, azyl z důvodu sloučení rodiny a humanitární azyl.
Kdybychom někomu chtěli pomoci a on by nevlezl do kolonky jedna azyl z důvodu pronásledování nebo by se vám nevlezl do kolonky dva sloučení rodiny, tak co je relativně snadné je tzv. humanitární azyl. V případě, že cizinec nesplňuje ty dva zmiňované důvody, tak může existovat závažný důvod, pro který on se nemůže vrátit do své země. A je to o tom, že doktor mu tady v Česku vystaví, že buď je psychicky nemocný, má trauma z té migrační krize nebo nějaké kulturní šoky, má vážnou nemoc nebo je zřejmé to, že když ho takhle pustíme v tomhle stavu domů, tak v jeho zemi neexistuje psychologická a psychiatrická pomoc nebo pomoc na nějaké zdravotní úrovni, že třeba potřebuje chodit na nějakou výměnu krve, na nějaké dialýzy, takže nebude
o něj náležitě postaráno. Takže mnoho těchhle charitativních organizací a charitativních pracovníků se snaží získat pro tyto lidi humanitární azyl a často tito lidé jsou často v psychickém stavu, že vrátit je znova domů, že by to třeba nezvládli a tam by o ně nebylo náležitě postaráno.
Co se týká doplňkové ochrany, tak ty máme dvě, je to doplňková ochrana z důvodu špatného zacházení a doplňková ochrana za sloučení rodiny. O tu mezinárodní ochranu lze požádat v případě, že se dotyčná osoba na území České republiky nenachází nelegálně bez platného víza nebo povolení k pobytu, ale vždycky musíte počítat s tím, že jdete žádat o tuto formu azylu, tak že se může stát, že stát uloží tzv. správní vyhoštění. Takže můžete to zkusit a můžete tomu člověku pomoci formou doplňkové ochrany, formou azylu, ale můžete také počítat s tím, když řeknete, že je tady nelegálně, že to nezískáte a může dojít k tomu vyhoštění.
Co se týká sociální práce a integrace a interkulturní práce tématu migrace, tak se jednalo o psychické stavy, když se na to podíváme s jakými tématy v rámci té sociální práce se s nimi setkáváme, tak je to ztráta rodné země, ztráta sociálního postavení a ztráta kulturní identity.
Při té psychosociální práci s migranty uprchlíky cizinci je třeba si tyto tři věci pamatovat, protože s nimi na těchhle třech věcech pracujete. Ztráta rodné země, vypořádání se s tím sociálním postavením, byli to vysokoškolští profesoři a najednou tu vynášejí odpadky a jsou jako uklízeči nebo jsou někde jako dělníci apod. a kulturní identita. Na útěku zažívají také diskriminaci, strach že může dojít k úmrtí nebo bezprostřední smrti, nedostatečná výživa, hlad a nedostatek jídla, špatná hygiena a zima a ztráta třeba dětí a rodinných příslušníků v kontextu, že ne všichni tu cestu přes moře vydrží, ztráta na lidských životech.
Tito lidé mají tzv. syndromy přežití u migrantů, jsou to vlastně příznaky, které jsou stejné jako posttraumatická stresová porucha. Také je to vědomí počtu lidí, že ne všichni přežili. Můžou sem přijít, ale ví, že ztratili manželku, manžela na té cestě, ale také i pocit viny, že doma zanechali prarodiče a nemohou se o ně postarat. Mají velký pocit viny, protože jsou to země, kde je silně zakořeněno, že o rodiče se staráme. Tam není slušné a morální dávat lidi do zařízení typu domovy pro seniory. Takže ten pocit viny, zanechání prarodičů je obrovský.
Také pocit nesmyslnosti světa a pocit ztráty smyslu života a pocit bezcennosti.
Vy vlastně pracujete na té psychosociální rovině a zabýváte se tématy syndromu přežití. Sociální práce je multidisciplinární tzn. že pracujeme i s nejrůznějšími odborníky a často s psychologem. Je tam velká tendence k sebepoškozování, autopoškozování a také k sebevraždám.
Když se podíváme na Maslowovu pyramidu potřeb tak v rámci toho přežití a sociální práce s touhle cílovou skupinou my vlastně uspokojujeme v té pyramidě to nejzákladnější. V rámci charity zajišťujeme fyziologické potřeby, jídlo, ošacení, pití, léky, střecha nad hlavou, zajišťujeme i pocit jistoty a bezpečí, pocit sounáležitosti formou rozhovoru, formou ošetřování nějakých spirituálních a duchovních stránek toho klienta a jdeme dál až po tu potřebu seberealizace, kdy ten člověk má najít práci a být sám se sebou spokojený.
To je až ta špička té pyramidy a trvá třeba několik let, kdy ten cizinec migrant je se sebou sám spokojený. Nahoře už je, že sedíme na tom trůnu jako králové a jsme sami se sebou spokojení. Pokud chceme s člověkem, který je v nouzi, je hladový, žíznivý, bez ztráty smyslu života, můžou to být migranti a uprchlíci, ale může to být i člověk bez domova, že pokud není najezený, napitý, nemá na sebe teplé oblečení a důstojné oblečení teplé a čisté, nemyslím značkové, tak teprve potom s ním můžeme řešit otázky o smyslu života co chcete řešit za půl roku. Pokud bychom byli promáčení, hladoví po nějaké tříměsíční cestě, tak bychom se nechtěli bavit a hladoví a žízniví a třeba špinaví nechtěli řešit otázky smyslu života, ale potřebujeme toho člověka dostat do důstojného oblečení, důstojně ho stabilizovat a potom v rámci té sociální práce s těmi migranty a uprchlíky s nimi jednat co dál. O tom všem hovoří a v rámci sociální práce se využívá realitní terapie, která pomáhá klientovi uspokojovat potřeby s ohledem na realitu. Akcentuje potřebu lásky, je to taková metoda charitativní práce kdy nepřehlížet člověka v nouzi, vyhledat člověka v nouzi a ke každému se s důstojností chovat, je tam i potřeba úspěchu tzn. dát klientovi i to, že se mu daří, že je úspěšný, že si třeba našel práci, že umí třeba pracovat s pochvalou, ale hlavně ta realita, s ohledem kde ten člověk se nachází. Je založená na principu reality, nezabývá se minulostí ani dalekou vizí, co bude za dvacet let, ale ty síly se upnou na přítomnost a blízkou budoucnost. Aby klient uměl hodnotit své chování, aby byl stabilizovaný, aby uměl správně posoudit svoje chování co je správné a co je nesprávné v souladu s normami, se kterými se nachází na území určitého státu, co je trestné a co trestné není, které normy tady máme, co jsou plusy a co jsou mínusy, abychom s ním vycházeli ano jste bez peněz, tak budeme vycházet z této reality a nebudeme se zabývat tím, že doma jste měl velké majetky a měl jste tam dům, prostě stavíme na realitě, my toho člověka musíme ukotvit v realitě, aby nešel do vzpomínek, jak se měl, ale vycházíme z té tvrdé reality, která nyní teď je a napínáme ty síly na tu přítomnost a krátkou budoucnost.
Také se snažíme aby ten klient uměl hodnotit to svoje chování, pochopil ty normy, které jsou pro tu realitu České republiky platné. Je to ta častá situace klientů, kdy se upínají na tu minulost a my je musíme vrátit a držet v té realitě, ve které jsou. Na tohle je i kniha z nakladatelství Portál Terapie realitou která říká něco o uspokojování potřeb a nalézání skutečného stavu k realitě. Často to nacházíme u lidí, kteří jsou ve vězení, že se vychází z toho, co teď je. Nebo u lidí, kteří prošli nějakou krizovou situací a ztratili majetky. Často se terapie realitou dělá, když jsou povodně. Ti lidé ztratili domovy nebo nějaké cennosti jako jsou fotografie. Když děláme nějaké výzkumy na povodně, tak velmi často lidé daleko více se smíří s tím, že voda vzala část domu, ale s čím se nesmíří tak jsou třeba prsteny zásnubní, snubní nebo fotografie nebo nějaké památky. Tomu se říká rodinné poklady. Když se ztratí rodinné poklady tak je to velké trauma pro ty lidi. Třeba jste ztratili nějaký přívěšek, který byl předáván z generace na generaci a měli jste ho v oblibě, nosili jste ho stále u sebe. Takže pro člověka to má psychickou újmu a ta terapie realitou je třeba tam ukázáno, jak pracovat tady s tím. Ztráta rodinných pokladů nebo osobních cenných věcí.
Jak odborně intervenovat při té pomoci uprchlíkům azylantům či cizincům, takže to je materiální pomoc, materiální věci, finance tzn. poskytnout nějaké půjčky, které mají malý úrok, také třeba oblečení a obuv z charitativních šatníků, pomoc při vybavení domácnosti. Nasměrovat na pomoc přes potravinové banky, ale také myslet na to, aby ti lidé se nezadlužili, takovými těmi providenty, což bývá velmi časté. Jak neumí dost dobře česky. Často to znáte, že u těch půjček až pod čarou je napsáno kolik procent se bude vracet atd. takže ochránit tuhle cílovou skupinu u nejrůznějších půjček á la provident, ale vlastně řešit tu půjčku nízkoúrokovou tzn. na překlenutí finanční tísně a některé neziskové organizace mají tzv. fondy tzn. že toho člověka neposíláte do banky, ale máte jakoby zaručeno že oba manželé pracují a můžete dát ze svého budgetu nějakou překlenovací půjčku.
Potom pomoc sociálně-právní poradenství ať už orientace v legislativě, vyplňování nejrůznějších žádostí, pomoc vyplnit životopis i nějaké dokumenty, ale také pomoc vyjednávání s cizineckou policií, ambasádou. To jsou úřady, které musí ten cizinec oběhat a získat ty potřebné dokumenty. Pomoc při integraci do společnosti v souladu město, obec, škola, lékař, kdy spolupracujeme v rámci integrace společnosti cizinec kontra majorita-majoritní společnost.
Azylová zařízení
Žadatelům o mezinárodní ochranu, azylantům a osobám s udělenou doplňkovou ochranou jsou nabízeny pobytové služby v azylových zařízeních, které spravuje Správa uprchlických zařízení (SUZ). Azylová zařízení jsou: přijímací, pobytová a integrační.
Přijímací středisko: slouží k ubytování nově příchozích žadatelů o mezinárodní ochranu, a to až do doby ukončení základních vstupních procedur. Přijímací středisko není možné volně opustit, platí zde karanténa. Umístění Přijímacího střediska: tranzitní prostor mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, Zastávka u Brna.
Pobytové středisko: slouží k ubytování žadatelů po dobu řízení ve věci jejich žádostí o mezinárodní ochranu. Žadatelé mohou svobodně střediska opouštět nebo využít možnosti pobytu v soukromí. Umístění Pobytového střediska: např. Kostelec nad Orlicí, Havířov.
Integrační středisko: slouží osobám, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana a které vstupují do Státního integračního programu a žádají o dočasné ubytování v Integračním středisku. Doba prožitá v Integračním středisku je max. 18 měsíců a ubytování je zpoplatněno. Umístění Integrační středisek: např. Jaroměř, Předlice, Brno, Česká Lípa.
Zdroj: Rozvojová studia II., přednášející PhDr.Monika Nová PhD., na HTF UK