white

Mladá slečna Alex Borská a její aktivity

Mladá slečna Alex Borská bydlí nedaleko Litoměřic v Ústeckém kraji. Letos jí bude teprve 13let. Co však zvládá, by jí mohl leckdo závidět. Velmi ráda sportuje, i když má vrozenou vadu. Nemůže chodit na levou končetinu, přičemž pravou nohu má zdravou. Chodí na krátké vzdálenosti, jinak musí použít vozík. Vyzkoušela řadu sportů. Musím přiznat, že je velmi sportovně nadaná. Od roku 2018 si oblíbila jízdu na HENDBIKU a také plave v REPREZENTACI V KATEGORII U15 – TEDY DO 15LET. Oblíbila si také jízdu na lyžích pro hendikepované – tzv. MONOSKI. Na ty je pro Alex vypsaná sbírka, o které se můžete dozvědět v ROZHOVORU NÍŽE. Pokud by Vás tento příběh mladičké slečny zaujal, neváhejte ji také pomoci a podpořit. Ať už finančně, nebo modlitebně. Děkuji za jakoukoliv pomoc. Zaslouží si ji. Nemyslíte??? Sami se začtěte, jak je akční.

Co by si o sobě řekla našim čtenářům?

Jmenuji se Alexandra Borská. Je mně 12let, v červnu mně už bude 13let. Bydlím v Litoměřickém okrese. Moc věcí nestíhám, kromě sportu (hendbiku a plavání). Ráda kreslím a vyrábím. Také trávím svůj čas s kamarády. Momentálně si jen voláme, protože více nestíháme, kvůli tomu, že je všechno zavřené. Studuji na Masarykově základní škole v Litoměřicích. Jsem v 7. ročníku. V pololetí jsem měla samé jedničky. Mám mladšího bratra. Je mu 6let. Také mám starší sestru, která je 22let a studuje na medicíně.

Jakou vadu máš od narození?

Narodila jsem se s vrozenou vadou levé končetiny a páteře (mám rozštěp páteře), ale ta je operovaná. Díky tomu můžu chodit na krátké vzdálenosti. Většinou o berlích. Potom používám vozík. Kompletně levá dolní končetina je téměř nefunkční, protože kolenem a kotníkem nehýbu vůbec, prsty trochu a kyčlí také trochu. Druhá – tedy pravá
noha je v pořádku.

Jak jsi se s tím smiřovala?

Zpočátku jsem byla malá a tolik jsem to neřešila. Ve školce si se mnou hráli jako se zdravou. Později ve škole to bylo takový horší. Začala jsem si to uvědomovat. Ocitla jsem se v začátcích puberty. Uvědomovala jsem si, že nemůžu s kamarády chodit ven. Pochopila jsem, že si s nimi nemůžu užívat života – prostě jen tak blbnout. Problém byl i ve škole. Nebyla to šikana, ale připadala jsem si, že do toho školního kolektivu nezapadám. Později mně přišel do života hendbike.
Od té doby je to v pohodě. Jsem sportovně nadaná, alespoň si to myslím. Jezdím na hendbiku a plavu. Těch sportů, které jsem zkoušela bylo podstatně více. Byly to MONOSKI (to jsou lyže), potom PADDELBOARD. Zkoušela jsem i SLEDGE (to jsou běžky), LUKOSTŘELBU a TRIATLON – jela jsem i závod.

Jaká byla Tvoje psychika, když se ti to stalo?

Ve škole šikana nebyla, ale spíše narážky. Nezapadala jsem do kolektivu. Bylo to v období 5. třídy.

Jaké jsou tvé sny a plány do budoucna?

Mám vlastně dva hodně velký sny. První je ten, že bych chtěla na PARAOLYMPIÁDU do Paříže v roce 2024. Je mně jedno, jaký to bude sport. Hlavně chci MOC jet do Paříže.
Druhým snem je, aby PARASPORT byl více viditelný. Kromě mistrovství v hokeji v televizi není nic. Byla bych moc ráda, kdyby v televizi byl více vidět jakýkoliv PARASPORT.

ABY V TELEVIZI BYLO VIDĚT, ŽE I HANDIKEPOVANÍ UMÍ ÚŽASNÉ DOVEDNOSTI A SPORTY. TITO LIDÉ MŮŽOU VRCHOLOVĚ SPORTOVAT A MYSLÍM SI, ŽE V TOM MŮŽOU BÝT I HODNĚ DOBŘÍ. CHTĚLA BYCH TO PROSADIT I DO MÉDIÍ.

Kdo Ti v životě nejvíce pomáhá?

Určitě moje maminka, protože mně vozí 4x týdně do Prahy. Někdy i vícekrát, když jsou volné termíny, protože kromě jednoho dne a víkendu jsem stále v Praze. Takže do Prahy jezdím na plavecké tréninky. Tam totiž nemůžu jezdit sama. Proto mně vždy po škole vozí moje maminka.
Pak mně pomáhají další lidi. Mezi ně patří Peggy Marvanová a Mája Mořkovská. Peggy je extrémní cyklistka a moje kamarádka. Jezdí extrémní závody přes Ameriku apod.
Mája Mořkovská pracuje v organizaci TRASH HERO(U) OSTRAVA.
REALIZUJE SBÍRKU NA MOJE MONOSKI.

Uvažuješ už o nějaké střední škole, co bys chtěla po základce studovat?

Hrozně jsem chtěla být doktorkou, kterou je moje sestra. Problém je v tom, že se vůbec nedá skloubit medicína se sportem. Chtěla bych jít na všeobecný Gymnázium, abych se pak mohla rozhodnout, co chci dělat dál. Jaká to pak bude vysoká škola, tak to se pak uvidí.

Co Tě ve škole nejvíce baví?

Baví mně matematika, fyzika, přírodopis, angličtina a nyní i francouzština. Protože je to jediný čas, jaký můžu trávit se svými kamarády ze školy. Z tělesné výchovy jsem uvolněna, protože nemůžu dělat normální sporty. Od 5. třídy tedy nechodím do tělocviku.

rbt

Jaký máš ráda sport a proč?

Mám ráda hendbike, plavání a monoski. Hendbike mám ráda, protože jsem ráda venku. Jinak toho venku moc dělat nemůžu. Plavání, protože plavu od malička. Jak jsem začínala lézt, tak mně maminka a babička brala samozřejmě do plaveckého bazénu. Monoski – protože jsem chtěla dělat nějaký zimní sport. Chtěla jsem ho dělat hrozně moc už od mala, ale nemohla jsem. Kromě 2-3let, kdy jsem jezdila babičce a tátovi mezi nohama, tak to bylo hodně nebezpečný. Jakmile se mně naskytla možnost vyzkoušet si monoski, tak jsem ji přijala a hrozně se mně to líbí a baví mně to. Na MONOSKI jsem to zkoušela po první a začalo mně to velmi bavit a pak jsem byla na týdenním kurzu, ale pak už jsem neměla možnost si to zkusit. Jak jsem zjistila, co všechno se s monoski dá dělat, tak jsem to zkusila i sama, protože jsem malá. Dokážu to proto dobře ovládat.
Nejvíce se tedy věnuji hendbiku a plavání.
V PLAVÁNÍ JSEM V REPREZENTACI U15 – to znamená V kategorii do 15let.

Kdo je Tvým největším vzorem ve sportu?

Tak to bude nadlouho. Tak v hendbiku je to Kateřina Antošová a Jirka Ježek a Peggy Marvanová samozřejmě. V plavání je to Arny Petráček, Anežka Floriánková a Vendy Dušková.

Co bys řekla o sbírce na Tvé MONOSKI a jak by Ti lidé mohli pomoci?

Tato sbírka je přes webové stránky DONIO – více v tomto odkazu – https://www.donio.cz/SasenkoSupNaSvah a tam se přispívá na účet a jakmile se dosáhne toho limitu, tak se ty finance pošlou firmě a ta je začne vyrábět. Při této sbírce zatím není žádný časový limit. Kéž by to mohlo být už příští rok, protože díky KORONĚ se stala pozitivní věc, že se odložil v naší škole lyžařský výcvik na rok 2022 a já bych strašně ráda jela na lyžařský výcvik se svými spolužáky.

Přála bys si, aby Ti v této sbírce někdo pomohl a jak?

Byla bych moc ráda a moc vděčná, kdyby finance lidi poslali na ten účet. Jakákoliv částka je dobrá.

Jsi věřící?

Věřící nejsem, ani nikdo za naší rodiny věřící není. Babička ale byla věřící.

Autor: Dana Mičolová

Napsat komentář