O možnosti využití (nejen) Logoterapie a Existenciální analýzy v psychosociální práci v Caminu Vsetín

PhDr. Mgr. Miroslav Kadlubiec, Dr. h. c. Phil.

Narozen v roce 1956

Absolvoval obory Sociálna práca na katedre společenských vied VŠMP ISM Slovakia v Prešove, Sociální práce a Andragogika na Filosofické fakultě, katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Univerzity Palackého v Olomouci, psychologii na Filosofickém semináři v Brně, komunikaci na VŠMVV v Praze.

Absolvoval pracovní a studijní pobyty v Nizozemí v organizacích GGzE De Boei v Eindhovenu, a GGz Noord Holland Noord v Alkmaar, Den Helder, Utrechtu. Profesně se věnuje práci s klienty v centru psychosociální rehabilitace Camino Vsetín, kde jako základní instrument využívá poznatky Logoterapie a Existenciální analýzy Viktora Emila Frankla. Pracuje vlastní formou Existenciální konciliace.

Příležitostně publikuje a přednáší témata transdisciplinárního, celostního přístupu ke klientům na vysokých školách a organizacích zaměřených na péči o duševní zdraví.

Lektor MPSV s vlastním akreditovaným výukovým programem:

Možnosti využití logoterapie a existenciální analýzy v sociální práci

Držitel ocenění MPSV ČRGratias 2018 za přínos oboru sociální práce.

www.iqle.cz

Pana Miroslava Kadlubiece znám už od roku 2007, kdy ještě pracoval v sociální rehabilitaci o.s. Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm. Byl mým klíčovým pracovníkem a velmi mně pomohl svými promyšlenými názory a pohledem na nemoc a na život. Je to charismatická osobnost, které si velmi vážím. Oceňuji i to, že vystudoval v době, kdy mu to situace po roce 1989 dovolila.

To, jak na sobě zapracoval je neuvěřitelné. Jsem šťastná, že mi rád odpověděl na dotazy, které jsem si na něj připravila.

Proč jste si vybral spolupracovat právě s lidmi s duševním onemocněním?

Přirozenou cestou. Od mládí jsem se zajímal o vše, co má spojitost s naší existencí, smyslem života, hodnotami a přesahem do všeho tajemného, neznámého, neuchopitelného, kam v běžném, exaktním pojímání skutečnosti nejsme schopni či se mnohdy neodvažujeme dohlédnout. Vždy mne rovněž přitahovala ta mnohost náhledů na duševní a duchovní život v různých kulturách světa. Celoživotně se věnuji i mýtům a představám o životě původních obyvatel Severní Ameriky, nejblíže mám k Navahům, tedy správně k Diné. K profesnímu přístupu k psychosociální práci a možnosti spolupracovat s lidmi s určitou psychickou jinakostí jsem se dostal až po změně režimu v roce 1989, do té doby jsem oficiálně nemohl studovat. Po doplnění vzdělání a utříbení znalostí jsem se již mohl věnovat své nynější profesi.

V současnosti pracujete v Charitě Vsetín, konkrétně ve službě psychosociální rehabilitaci CAMINO. Co je Vaší pracovní náplní?

V Caminu se mám možnost věnovat mnoha činnostem, které mi po domluvě v rámci našeho týmu a s ohledem na kompetence připadají. Pro představu – zajišťuji svůj podíl příprav na každoročních (letos již jedenáctých) Dnech duševního zdraví ve Vsetíně a Valašských Kloboukách, zde využívám i svých kontaktů na kolegyně a kolegy, přátele z oblasti psychologie, psychiatrie, sociální práce, filosofie. Tak se nám podařilo na této akci již přivítat profesora Vladimíra Smékala, MUDr. Radima Uzla, paní doktorku Evu Klimentovou, velmi často kolegy a přátele, spolupracovníky Camina docenta Karla Balcara, magistra Miloše Šebelu a pravidelně pana Jiřího Adamce a doktorku Šárku Dořičákovou. Letos přijel i pan profesor Cyril Höschl a paní profesorka Klára Látalová. Obvykle ke každému ročníku se snažíme i ve spolupráci s našimi lidmi vydat odbornou publikaci, je to zásluha hlavně Jiřího Adamce, který tato vydání zaštiťuje. V každodenní praxi se pak vídám s našimi klienty v rámci aktivit, jako jsou například Tematická setkání či English Club, kde se věnujeme všemu, co nás společně aktuálně či dlouhodobě zajímá, těší, ale i zatěžuje – pak se snažíme společně najít cestu k úlevě, odklonění či zmírnění starostí, naplňujeme zde lidskou potřebu po vzájemném setkávání se a společné snaze o hledání řešení problémů, které nám život přiděluje. Velmi osobní, intimní bývají individuální setkání, při kterých si vždy uvědomuji vzácnost, jedinečnost těchto chvil a pociťuji zodpovědnost za důvěru, kterou jsem obdarován. Pokud to okolnosti dovolí, jsem velmi rád za možnost účasti na společných vícedenních pobytech, kde máme k sobě všichni velmi blízko.

Jaké máte zahraniční zkušenosti a co z nich ve své praxi využíváte?

Od roku 2010 jsem se mohl setkávat s přístupy, metodami, principy práce v psychosociální rehabilitaci našich kolegů v Nizozemí. Nejprve v provinciích Noord – Brabant a Limburg, konkrétně ve městech Eindhoven, Eersel a několika dalších, menších městečkách. Zde má svá centra a působiště, odborná pracoviště organizace GGzE De Boei (k nahlédnutí lze využít stránky www.deboei.com existují prozatím v nizozemské verzi). S několika holandskými pracovníky a klienty se setkávám stále, na přátelské i odborné úrovni. Výhodou je i můj déle než tři desítky let trvající vřelý vztah ke „Koninkrijk der Nederlanden“, Nizozemskému království, poměrně dobrá znalost historie, mentality, sociálních přístupů a hlavně – přátelé.

Další oblast, kterou jsem profesně navštívil je v působnosti organizace GGz Noord Holland Noord, ve městech Alkmaar, Den Helder, Utrecht. Jednalo se o společné předávání zkušeností a příkladů dobré praxe v tématech FACT – týmů, recovery college, peer aktivit, peer služeb, komunitních a psychosociálních služeb. Pokud by byl zájem o obsažnější popis spolupráce a toho, čím se vzájemně obohacujeme a doplňujeme s kolegy v Nizozemí, letos jsme s Jiřím Adamcem vydali drobnou publikaci „Psychosociální rehabilitace. Zkušenosti s přístupy v zahraničí“. Moje část je zaměřena právě na psychosociální rehabilitaci v Nizozemí.

Zajímáte se dlouhodobě o Logoterapii a Existenciální analýzu. Proč právě tomuto tématu?

Z osobních důvodů. Když jsem před léty zažíval mezní životní situaci a hledal jsem smysl toho, co a proč prožívám, začal jsem studovat práci a náhledy zakladatele této terapeutické a filosofické školy – Viktora Emila Frankla (1905–1997) který se narodil ve Vídni. Vystudoval medicínu, po válce získal doktorát z psychologie. Dva a půl roku prožil v několika koncentračních táborech (v Terezíně, Osvětimi a Dachau, kde sdílel se svými spoluvězni hraniční situace lidského bytí, což dodalo zvláštní váhu jeho názorům), v nichž ztratil oba rodiče, sourozence a ženu. Tento zážitek se stal východiskem pro jeho úvahy lidské i odborné. Po válce vedl neurologické oddělení Vídeňské polikliniky, od padesátých let se věnoval přednáškové činnosti o jím vytvořeném psychoterapeutickém směru Logoterapii. Přednášel i v České republice, v Praze a Brně a jeho práce a práce Franklových žáků (A. Längle, E. Lukasová) u nás překládají a vyučují ponejvíce právě již zmínění pánové – docent Karel Balcar a profesor Vladimír Smékal. Měl jsem možnost se po mnoho let u docenta Karla Balcara vyučovat Logoterapii a Existenciální analýze a tak tuto názorovou cestu již neopouštím.

Kde všude tuto tématiku využíváte?

Naše každodenní činnost v Caminu filosoficky vychází z neopominutelné premisy stoického starořeckého filosofa Epiktéta, který pracoval s úvahou o tom že: „Věci samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé. Rozhoduje pouze to, jak je vnímáme, jaký postoj k nim jsme schopni zaujmout“. Při hledání možností úlevy, posunu, obnovení a posílení kompetencí klientů se proto opíráme rovněž o přístupy, metody, techniky Logoterapie a Existenciální analýzy Viktora Emila Frankla, metody, která vidí v člověku bytost hledající smysl a reaguje na volání po smyslu. Logoterapie vnímá osobnost člověka jako celek, jednotu všech dimenzí – biologické, sociální, duševní i duchovní.

Základní otázka zní: „Jaký smysl chci dát svému životu?’“

Základní přesvědčení je, že: „Život má jedinečný smysl za všech, i nepříznivých okolností,  je naší povinností nalézat vůli ke smyslu, k jeho naplnění“.

Základní pravidlo, kterému důvěřujeme, je, že: „Člověk není tím, kdo klade životu otázky, nýbrž je tím, komu život klade otázky“.

Z těchto důvodu pořádáme i můj vlastní, pro Charitu Vsetín na MPSV akreditovaný dvoudenní seminář pro odborníky, který lektoruji s názvem a náplní: „Možnosti využití logoterapie a existenciální analýzy v sociální práci“. Podstatný rozměr je v tom, že o tento akreditovaný semináře mají zájem nejen profesní kolegové, ale zároveň i naši klienti, kteří jej mohou absolvovat za stejných podmínek, včetně povinností úhrady. Tento posun ve vnímání spolupráce, participace považujeme za předěl ve vztazích pracovník – klient a posun do roviny reálného rovnocenného vztahu a vzájemného obohacování.

V Caminu se postupně rovněž vyprofilovala moje vlastní metoda, technika práce –Existenciální konciliace. K pojmu konciliace lze definovat, že se jedná o činnost úlevnou, vlídnou, vstřícnou a spolupracující, kdy dochází k usmiřování, vyrovnávání vnitřních rozporů, problému, potíží. Taktéž jedna z mých pracovních pozic v Caminu je oficiálně pojímána jako Existeciální konciliátor a na to jsem velmi hrdý.

V roce 2018 jste byl oceněn cenou  “Gratias“ v roce 2018. Co byste o tomto ocenění chtěl sdělit našim čtenářům?

Oceněním Gratias poděkovalo v roce 2018 u příležitosti výročí 100 let sociální práce a Mezinárodního dne sociální práce poprvé Ministerstvo práce a sociálních věcí vybraným sociálním pracovníkům. Ze 139 nominovaných obdrželi ocenění 4 sociální pracovníci, mezi nimi i já za přínos oboru sociální práce. Gratias znamená „děkuji“.Děkuji lidem, se kterými mám tu čest pracovat. Bez nich bych se nemohl podílet na pocitu, že svou práci děláme dobře. Děkuji ředitelce Charity Vsetín, paníVěře Dulavové, že měla odvahu mě nominovat a také vedoucí Camina,paní magistře Zdeňce Chytilové i mým kolegyním. Měli jsme štěstí, že jsme se našli.  Jsem za to vděčný. Gratias patří všem v Caminu. Také bych chtěl poděkovat těm, kteří s námi spolupracují při Dnech duševního zdraví. Patří mezi elitu psychologických a sociálních oborů.

Jaký máte názor na peer pracovníky v neziskových organizacích, v CDZ, v nemocnicích. Jsou tito lidé důležití a proč?

Velmi důležitým prvkem mozaiky týmu je plnoprávné, respektované a hodnocené začlenění pozice peer asistenta, konzultanta, i.e. člověka s vlastní, současně žitou nebo historickou zkušeností s duševní nemocí, jinakostí do každodenní psychosociální práce. Pokud se tato nejednoduchá, po všech stranách náročná implementace zdaří, je zde vybudována velmi podstatná možnost daleko hlubšího porozumění, přirozeného prostupu a snazší, otevřenější komunikace mezi členy týmu a klientskou částí Camina.

Jak vnímáte v praxi Reformu psychiatrie? 

Každá reforma by měla přinést to hlavní, posun v myšlení, toleranci, přístupech a hledání, uplatňování nových přístupů – pokud jsou ve prospěch těch, kdo nám svěřili svá trápení a nejistoty. Pokud tímto směrem reformní dění postupuje, jsem jeho příznivcem. V každém případě však jako hlavní svůj úkol vidím každodenní práci, respektu k lidem, bez ohledu na vnější okolnosti.

Pracujete ve službě psychosociální rehabilitace Camino Vsetín. S jakými lidmi, orgány, organizacemi, službami a dalšími subjekty spolupracujete?

V rámci již zmíněných Dnů duševního zdraví se každý rok scházejí odborníci z různých profesí, které přímo, či rámcově zasahují do péče v široce pojatém vidění psychosociální rehabilitace. Toto Multidisciplinární setkání odborníků z oblasti duševního zdraví, které mám tu čest již od začátku moderovat a vést, vždy posouvá možnosti, náhledy a cíle v této práci o kousek dál.

Jaká je vize služby psychosociální rehabilitace Camino Vsetín?

Premisa v psychosociální rehabilitaci Camino zní takto: „Jediné, po čem člověk i v životě ovlivněném psychickou nemocí opravdu bytostně touží, je úkol, který je přiměřený jeho schopnostem a který mu přinese radost a sebe-naplnění smyslem při cestě k jeho dosahování“. Také lze za základ činnost, spolupráce s klienty považovat i toto sdělení Viktora E. Frankla: „Neexistuje nic, co by člověku neumožňovalo lépe překonávat obtíže, než ono vědomí, že pracuje na nějakém úkolu“