white

Odkazy Ježíšova učení:

Chceme-li se přiblížit, neboli lépe pochopit odkazy Ježíšova učení, zkusme se zamyslet nad podobnými otázkami:

Ježíš a příklon k člověku?

Křesťanská láska charitas?

Postoj ducha, který projevuje svůj vztah milostí?

Vítězství nad sobectvím a cítěním k pokoře?

 

Následně si zkusme odpovědět osvědčenými pravidly, která k nám promlouvají po celá tisíciletí:

Když kážeš dobrodiní tak pokrytec očekává uznání.
Schopnost člověka oddělit se od zla, kterého se dopouští.
Cesta kterou se máme vést.
Křesťanské zásady jsou univerzální a platí pro celé lidstvo.

Věř a víra tvá tě uzdraví:

Jak jednoduché a významné je toto poselství, zakotvené nejen v medicínském pojetí.

Příklady řešení malomocenství v dávných dobách:

Pokud člověk trpěl malomocenstvím,  nesměl se nikdo k němu přiblížit.

Ježíš se malomocných dotýkal.

Mnozí apoštolové se ujímali uzdravující role a také působili jako úředníci.

Otázkou bylo, co byla realita a co se vůbec dělo?

Léčení nemocných probíhalo potíráním olejem, ale otázkou bylo do jaké míry a jak hluboce se nemocní uzdravovali.

Apoštol Pavel vyznával, že těm, kteří nepatří mezi Židy se má také poskytovat kvalita péče.

Základem apoštolského učení byla láska.

Možno tím dokazovat lásku k bližnímu.

Zásady Krista a rozvádění.

Bez lásky nejsem před Bohem nic.

Láska je dobře spořádaná.

Rozhodující jsou skutky.

Nepodporovat lenochy a povalečství.

 

Srovnání chování křesťanů a chování pohanů:

Můžeme si v tomto směru připomenout slova Justina Mučedníka:

Věřící kladli na oltář dary, které byly rozděleny na tři části.

Jedna třetina se rozdávala chudým.

Docházelo k sbírání v postních dnech, rozdávání části plodů, dělili se.

Byly zavedené sbírky u bohatších věřících, které byly dávány do pokladničky.

Obraz jednoty mezi křesťany, že křesťané jsou cizinci ve světě.

Mají všechno společné, žijí bezištně  a přece pomáhají.

V odívání a jídle se přizpůsobují svým zvykům.

Mají svojí vlast, ale žijí jako cizinci.

Narozené děti neodhazují.

Mají společný stůl.

Důvodem proč je majetek společný je sám stvořitel.

 

Učení Didaché:

Didaché bylo učení dvanácti apoštolů . Spis z druhého století. Nebyl tento spis znám, ztratil se. Nevzdaluj se od toho, kdo něco potřebuje, děl se se
svým bratrem.

List Barnabášův říká: neizolujte se a nesoustřeďujte se na sebe. Dbejte o společný zájem. Další rozměr křesťanské charity. Vztah mezi otrokem a svobodným. Jednota obou v Kristu. Křesťané očekávali v té době konec světa.

V listě Filemonovi je vyjádřeno otroctví, kdy Pavel posílá svého otroka zpět ke svému pánovi. Jak chápou křesťané svůj život, svědčí to o lásce ke Kristovi.
Postoje jaké zaujímali generace následující od prvního do třetího století.

Láska k bližnímu veřejnost nepřesvědčila.

Vliv Říma z roku 64:

Velký požár Říma z roku 64 za císaře Nera. Byla to lavina pronásledování a nelidského mlčení. Vydat svůj život všanc. Zuřilo pronásledování a více přibývalo křtů.

Křesťanství začalo ohrožovat stát v roce 250, bylo důležité nebýt křesťanem, koncem třetího století ohrožovali stát. Vojáci odmítali zabíjet a odmítali se klanět císaři.

Tertulián říká, že krev mučedníků se stává zdrojem nových křesťanů. Pohnutky byly čtyři: odvaha mučedníků, čistý život je ten, který je otevřený božským hodnotám. Život který nekončí smrtí. Poslední pohnutkou byla láska bratrská, láska k chudým. Dobročinnost byla veřejná a soukromá.

Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice. Svědectví Tertuliána. Apologetikum. Každý dává svůj příspěvek dobrovolně na živobytí chudých.

Justyn Mučedník sděluje, že lidé dávají každý podle svého uvážení. Příběh ze života Pachomijova. Mladý voják Pachomijus pocházel z Horního Egypta a vojsko bylo v nedostatku. Pohled na tehdejší dobu nevídaný. Touha po lepším poznávání křesťanství. Římský voják se setkává s dobročinností. Pomáhají hladovějícímu římskému vojsku. Veřejná dobročinnost nebyla prováděna jednotlivci, ale církví jako takovou. Nedílná součást byla péče o chudé. Dary byly poskytovány v penězích a naturáliích. Hluboký význam mělo rozhodování o tom, co se bude dít dál.

Nepřímo Bohu vraceli co sami dostali. Charitativní služba je pevně zařazena do náboženského rámce. Pořádaly se obědy pro chudé. Bohatší Říman pořádal pro chudé obědy. Různá společenství věřících tvořila společnou církev. Dary milosti, za které byli odpovědni. Skupina kněží a biskupů byla vymezena do jednotlivých forem služby. Tradice sahající až k učedníkům a Ježíšovi.

Co bylo cílem jednotlivých skupin? Památky druhého století. Řízeno prvním biskupem za pomocí kněží a jáhnů. Jednotliví episkopové byli na sobě nezávislí. Episkopus byl dohlížitel na charitativní organizace.

Doba 2. století:

Ve 2. pololetí 2. století 150-200 se církve musely nějak sjednocovat. Vznikla tři pravidla, která patřila pro všechny církve dohromady. Šlo o monarchický episkopát a jednoho dohlížitele. Rysem bylo společné vyznání. Uznávají společné spisy a společensko – charitativní úkoly.

Šlo o tyto hlavní úkoly:

Rozdělovat spravedlivě almužny mezi sirotky a vdovy bez rozdílu. Starat se o výchovu sirotků a jejich manželství a budoucnost. Pomáhat vězňům, poskytovat útočiště cizincům. Pomáhat těm postiženýmí pohromou nebo pronásledováním. Odpovědnost za blíženeckou lásku. Jáhni, jáhenky, vdovy, panny. U biskopa se scházejí dary. Odvody.

Kdo byli jáhni?:

Vyvoleno sedm jáhnů jako pomocníků v charitativní péči. Má být uchem okem, duší. Trpícím. List Filipským. Echapras a Tichik prováděli službu apoštolům. Jednalo se o spisy apoštolských otců. Služba Kristu a církvi. Kázání a uspořádání Večeře páně.

Podpora církve.

Manažeři charitativní práce. Během bohoslužby se sbíraly dary.
Spravovala se církevní pokladna pro vdovy a sirotky. Starost o výchovu sirotků, omývání nemocných  a starých lidí. Aby nedošlo k prozrazení v době pronásledování. Navštěvovat vězně a nosit jim jídlo. Jednalo se o pomocníky jáhnů. Aby mohli jáhni plnit odpovědně úkoly byla zřízená Diakonie v jejíž blízkosti byla škola. Jednalo se o ubytovny pro poutníky, kde se ošetřovali nemocní.

Xenodokrize. Všichni budou sloužit podle potřeby starým lidem.
Roste význam jahenské služby. Péče o chudé musí být institucializována.

Jáhnové skutečně existovali ve 3.století i jáhenky. Žena jménem Foeba. Ministři služebníci zaslali Trajánovi dopis, co má s nimi dělat. Ministr se nazýval Diákon. Klement Alexandrijský Orighenés.

Docházelo k rozdělování peněz.
Vdovy podle Skutků Apoštolských se staraly o společenství a o službu bratřím.
Ženy se neměl kdo zastat. Vdovský vztah je doložen už v 1.století, oficiálně uznaná funkcí. Vdovy byly vybírány biskupem. Ve 2. a  3. století měly vysokou prestiž a byly nazvány jako Boží služebnice. Pomáhat jáhnům a poskytovat služebnictví.

Svaté Panny a svatí Panicové.

Deviace přicházející z pohanských náboženství.
Život pro boží království představoval cestu, která se tu nabízela. Panny netvořily zvláštní stav, chtěly se věnovat službě.

Jak to bylo s hrobníky.
Kněží měli dbát na Boží povinnost pochovávat zemřelé. Pracovníci laborantés poskytují poslední službu jménem církve a jménem společenství. Hrobníci tvoří bodygardy biskupa a chrání jej.

 

Rok 305 – 313

Oblasti v rané církvi byli jakousi solí země římské společnosti. Roku 305-313 křesťanství je zrovnoprávněno s jinými náboženstvími, křesťanství je nesnášenlivé, organizované. Charita se přijímá, mění se církev i stát. Náboženství pohanské není schopno vyrovnat se s nároky, které doba klade. Konstantin dává šanci a zrovnoprávňuje křesťany.

Co znamená ten Konstantinůův zvrat?  Přijme výzvu křesťanům. Petr Chelčický píše o Konstantinově obratu.

Zdroj: Přednáška pana profesora Láška  ve vyučovacím předmětu Křesťanství
na HTF UK

Napsat komentář