V roce 2019 se uskutečnila přednáška Mgr.Terezy Wee na HTF UK kde mluvila o zkušenostech z pracovní pozice kurátorka OSPODu Odboru sociálně právní ochrany dětí v Kralupech nad Vltavou.

Kurátorka pro děti a mládež, což je pozice, kterou teď vedu na OSPODu
Odbor na sociálně-právní ochranu dětí s dětmi a mladistvými do osmnácti let, výjimečně nad osmnáct let, když probíhá nějaké trestní řízení po dobu toho trestního řízení to přesáhne tu osmnáctku, tak ještě po tu dobu než to proběhne, tak to máme a pracuje s dětmi a mladistvými které mají výchovné problémy s jejich rodinami.
Pod tím pojmem výchovný problém si můžeme představit třeba útěky z domova a toulání se, záškoláctví, návykové látky, alkohol a můžeme tam zařadit klidně, když je nějaká trestná činnost u těch dětí a pomocí rodičů to zvládnout vlastníma silama.
Asi nejdůležitější zákon je zákon číslo 359 o sociálně-právní ochraně dětí a úplně zjednodušeně zákon upravuje činnost OSPODu a důležitý je tam paragraf 6, který upravuje to, kterým dětem se bude sociálně právní ochrana poskytovat. Kurátora pro děti a mládež to se týká odstavec c a d a úplně zjednodušeně v tom jsou popsané ty výchovné problémy, které jsem již zmiňovala.
Trestní zákoník a zákon o soudnictví ve věcech mládeže je, když dítě nebo mladistvý spáchá čin nějak trestný u dětí nebo od patnácti do osmnácti věku a já jsem přítomná u všech výsledků, tak spolupracuji i s těma orgánama činnýma v trestním řízení, tak abych vůbec věděla co tomu dítěti vůbec hrozí
a co bych mu měla navrhnout, tak potřebuji vědět co mu hrozí za ten trestný čin, který spáchá.
Pak Správní řád a to se týká toho, když jsou spolupracující rodiny, tak abych věděla, že můžu udělit nějakou pokutu, takže s nimi spolupracuji, že vím jaký to byl trestný čin.

Jak se vlastně ke mně děti dostanou?
Tak může to být jedině na základě nějakého zákonného opodstatnění a dostanou se ke mně buď na základě známé nějaké organizace, nejčastěji to je tedy Policie, Městská policie, lékaři, často škola a nebo od rodičů. Většinou nepřijde oznámení, ale přijdou rovnou ty rodiče. Jinak ty ostatní organizace musí poslat písemné oznámení, abych já na základě toho mohla s tím dítětem pracovat. Člověk třeba z ulice kdyby někde viděl, že se děje něco nekalého, tak nedá oznámení ale dá podmět. Nebo potom když můžu zahájit spolupráci na žádosti nějaké instituce o spolupráci nebo OSPOD z nějakého jiného města nebo nejčastěji jsou to ti policajti a soudy.

Jaké jsou kroky.
Když já dostanu nějaké oznámení, tak první co udělám, je že zjistím jestli to dítě vedeme nebo nevedeme a označím ho v našem rejstříku a založím spis OM nebo NOM. OM znamená ochrana mládeže a zakládá se vlastně pro ty děti, které bývají u nás. A ten NOM jsou děti, které u nás nemají trvalé bydliště a jsou to na základě třeba toho vyžádání OSPODu.
Že třeba mají trvalé bydliště někde na Kladně a požádají nás o založení spisu.
Když se zjistí, že se někdo přestěhoval, tak nám automaticky nahlásí změnu.
Takže založí se ten spis a to založení spisu je administrativně náročnější, je tam hodně úkonů, my tam máme nějaké naše rejstříky, ve kterých ten spis dostane číslo a poté co se založí ten spis, tak je potřeba udělat pohovor s dítětem s mladistvým a jeho rodinou. A to je většinou tak, že já si je buď pozvu nebo když mám k dispozici telefonní číslo tak na zavolání nebo na pozvánku a ve výjimečných případech dělám šetření nebo spíš je to tak, že si je zvu k nám na odbor. A ten pohovor probíhá tak, že si já jako první pozvu ty rodiče dovnitř od toho dítěte a zjišťuji od těch rodičů nějaké informace třeba od té Policie a tak, a co se vlastně stalo z jejich pohledu, co k tomu vedlo, jak to s tím dítětem řešili, jestli s ním mají nějaký výchovné problémy, jak se to dítě učí, zjišťuji jak to je a to samé dělám s dítětem. Pozvu si sama to dítě a ptám se co se stalo z jeho pohledu, jak to s ním doma rodiče probrali a je častokrát zajímavé, že rodiče řeknou úplně něco jiného než to dítě, když se zeptám, jak to tedy řešili. Rodiče nám vykládají nějaké věci a to dítě mi řekne úplně něco jiného.

A kdo má pravdu? Rodiče nebo ty děti?
To je různé, ale většinou ty děti jsou kolikrát vyklepaný, že většinou pak na sebe prásknou i to, na co se neptám. Takhle vlastně probíhá ten první pohovor. A podle toho prvního pohovoru já pak zjistím, jestli bych vyhodnotila, zda to dítě spadá do toho paragrafu 6 a je potřeba poskytovat tu sociálně právní ochranu anebo v nějakých případech to řeknu těm, že stačil ten pohovor a tím to ukončím. Samozřejmě že upozorním na to, co by se stalo, kdyby se to opakovalo. Ale u některých dětí je třeba pokračovat, tak na to upozorním nebo mluvím o té spolupráci s tou Policií, třeba je to i to trestní řízení.
Podle zákona se musí vypracovávat vyhodnocení všech potřeb dítěte a rodiny, vyplňuje se formulář, vypracovává se ten úvodní, kde jsou zásadní údaje, kam chodí dítě do školy, kde bydlí rodiče a tak a na konci úplně je, jestli to dítě spadá do paragrafu 6 a bude potřebovat sociálně-právní ochranu dětí. Když ne tak se tam napíše ne a tím to končí a když se napíše jakože ano, tak se musí pak vypracovat nějaké podrobné vyhodnocení, do kterého se vlastně zapisuje, co se stalo, jak to u nich doma chodí, jak vypadá rodina a tak. Jsou to přímo standardní formuláře od ministerstva. A potom když se vypracovává to podrobné vyhodnocení, tak se k tomu musí vypracovat i individuální plán.
A tam patří třeba nějaké cíle, co rodiče udělají pro to, aby se změnilo to chování, co udělá pro to to dítě, kdo bude za to odpovědný, kdo to bude kontrolovat. Většinou se tam zapisují rodiče, škola, nějaké výchovné středisko odborné péče když je dítě v ústavu třeba v diagnostickém ústavu a pak se nějak koncem toho období kontroluje, jestli ty cíle byly splněné nebo ne a v případě se vypracovávají další a musí se pravidelně aktualizovat. Je to třeba plán na tři měsíce. Je to plán na šest měsíců. Když se změní situace, tak se může přepracovat aktuální životní situace.
U dlouhodobějších případů tam spadají častější návštěvy na tom našem odboru další šetření, vyhotovují se individuální plány a v případě toho jde i o spolupráci s nějakými odborníky jako jsou psychologové, škola, středisko výchovné péče.

Tzn. když doporučíte těm rodičům že vy máte zkontrolovat, jestli plní s vámi tu spolupráce a musejí vám dávat ty informace za spolupráce psychologů, školy.
Je to poskytované formou GDPR na vyžádaní, musí být písemná žádost a oficiální systém.

Kdy je nutná dlouhodobá spolupráce?
Tak je to nejčastěji, když se objevují nějaké výchovné problémy dlouhodobě nebo opakovaně. Když mi něco nahlásí Policie za měsíc přijde další oznámení, do toho se přidá oznámení ze školy a je tudíž jasný, že to dítě má nějaký problém a je potřeba, aby se mohlo s ním nějak spolupracovat. Mou činností většinou je, že odkazuji ty rodiče na středisko výchovné péče, kdy si opravdu vědí rady s těma případama a kdy vědí, jak těm rodičům poradit. Někdy v některých případech ty rodiče kontroluji, jestli se tam vůbec objednali a někdy to nechám na nich a věřím, že to vyřeší.
To středisko výchovné péče je v každém okrese. My máme dvě střediska výchovné péče a to jsou státní instituce, jedna je ve Slaném a jedna je tady v Praze.
To jsou takové ty dlouhodobé problémy. Pak trestní řízení je, když to dítě spáchá nějakou trestnou činnost a už je na něj podané obvinění. Někdy to není jenom jeden výslech, ale je to řada výslechů a pak u těch soudů. Kolikrát se stane, že ten soudce to odročí, že někdo bez omluvy se nedostaví, takže jde o zbytečně strávený čas. Pak když je nařízený soudní dohled, to obnáší, že jednou za půl roku si soud vyžádá zprávu o tom dítěti a pak když je to dítě v nějaké ústavní péči nebo trestu odnětí svobody. A to obnáší myslím jednou za tři měsíce.

Teď něco z mojí praxe.
Za rok 2019 mi ke včerejšku prošlo rukama 82 případů.
Pro představu na našem místě je asi deset tisíc obyvatel, počítala jsem do toho i ty, kdy bylo vyžádáno i nějaké šetření a asi tak padesát z těch klientů byly jenom ty jednorázové věci a ten zbytek to jsou vlastně klienti jak děti, tak i mladiství převažují ti mladiství, se kterými jsem pracovala nebo pracuji nějak dlouhodoběji. Jenom pro představu ty jednorázovky se jedná třeba o opilost u mladistvých. Docela často se mi tam objevuje, že užívali marihuanu, rvačky, záškoláctví nebo nějaké problémy ve škole. Pár případů jsem tam měla i sprejerů malejch anebo dvanáctiletí kluci se rozhodli, že posprejujou nějakému pánovi dodávku. A pak jsem tam měla partičku, s některými jsem pracovala nebo pracuji dlouhodoběji a ti u nás poškodili altánek. A ty případy se kterými pracuji dlouhodoběji, tak to jsou většinou takové ty co jsou hodně v trestním řízení a mám tam pár klientů, kteří mají opakované to, že se opili a do toho přišla špatná zpráva ze školy a v kontejneru na plastový odpad se rozhodli, že projedou po silnici  a takovéhle věci. Tenhleten jeden konkrétní klient měl i soud, kvůli tomu, že někde poničili nějaká auta. Ještě mu nebylo patnáct, tak dostal napomenutí s výstrahou. Jedná se jak kdy o děti ze sociálně slabých rodin i děti zbohatlíků. Dá se říci, že třeba mám hodně peněz a dostávám hodně kapesné, nikdo mě nekontroluje, rodiče jsou v práci nebo honí obchodování a to dítě si vyhledá tu partu. A pak jsou to ty rodiče, co si myslí, že mají úplně dokonalé děti a když to dítě něco provede, tak oni řeknou, no za to může ten jeho kamarád, že ho většinou obhajujou a pak ještě na mě křičí a jsou hnusní na mě, že si je dovoluji je tam pozvat. Nakonec pán usoudil, že přestřelil a omlouval se tedy i za manželku, tzn. že ti rodiče nemají žádnou sebereflexi.
Myslí si, že ten jejich výrostek je nejlepší, kterého doma mají.
Třeba ty trestný řízení, který tam byly, tak v létě šestnáctiletá slečna se opila, sebrala mámě auto a i s kamarádkou to napálila do nějakého sloupu elektrického. Teďko mi tam běží mobilní přepadení na ulici, tomu jednomu bylo osmnáct a tomu druhému šestnáct. A docela se teď šíří dětská pornografie, protože děti si posílají intimní fotky a rodiče na to přijdou. Nebo slečna pošle svému klukovi nějakou intimní fotku, pak se s ním rozejde, pošle to kamarádům, dozví se to rodiče, je vyšetřování a tak. A měla jsem tam teď poškození cizí věci, kdy děti posprejovali takovou věž a udělali škodu asi v hodnotě dvaceti tisíc. A rodiče to musí zaplatit. Ta slečna s tou autonehodou dostala roční podmínku za užívání návykových látek. A když to poruší, tak myslím že rok a tři měsíce a je jí šestnáct. Oni na nějakých místech jsou speciální věznice, kde je pak umístí. Většinou se jich ptám při těch pohovorech, co dělají ve volném čase, že by mi řekli, že když jsou doma tak jsou na počítači.

A co je na tom nejnáročnější?
Když nechtějí ti klienti spolupracovat. Zrovna konkrétní kluk, co byl u toho přepadení, tak tomu je všechno jedno. A když mu tam něco říkám, tak on je z hodně sociálně slabé rodiny, má asi deset sourozenců. Nevím jak dlouho to vydržím dělat, ale kolegyně než přešla na jinou pozici tak to dělala asi patnáct let. Když žádají o sociální dávky na úřadech práce, tak říkají, že sociální pracovníci jsou také vyhořelí. Že na ně křičí nebo je ohrožují nebo jim nadávají. Kolikrát je mi docela nepříjemné, když toho klienta někde potkám.

Napsat komentář