Porážku první křížové výpravy proti kacířským husitům si většina lidí okamžitě spojí se slavnou bitvou na vrchu Vítkově. K té došlo 14. července roku 1420. Zkušenější znalci historie budou ovšem tvrdit něco jiného. První křížová výprava byla definitivně poražena sice opravdu roku 1420, ovšem nikoli v červenci, ale až 1. listopadu.
Po ostudné porážce na Vítkově neměl uherský a římský král Zikmund už dost sil ani peněz na to, aby demoralizované křižácké vojsko přiměl k poslušnosti a novému boji.
Vyloupil sice zlato na Pražském hradě, Karlštejně i Křivoklátu, státními poklady, které bezostyšně ukradl, křižáky jakžtakž vyplatil, ještě se koncem července stihl ve spěšném korunovačním obřadu pasovat na českého krále/aniž by ho drtivá většina Čechů uznala/ a pak ve chvatu opustil Prahu.
Zásadní problém byl ovšem v tom že na Hradě i druhé pražské pevnosti Vyšehradě zůstaly vojenské posádky Zikmundovi věrné. Nebezpečný revoluci byl především Vyšehrad-na tehdejší dobu prakticky nedobytná pevnost přímo v Praze. O to nebezpečnější, že z vyšehradských hradeb se dalo dobře ostřelovat zejména pražské Nové Město. Dokud existoval Vyšehrad se svou posádkou věrnou Zikmundovi, nemohla být Praha nikdy zcela v bezpečí. Radikální husité proto začali Vyšehrad obléhat někdy na samém konci léta 1420. Vrchním velitelem obléhajících byl Hynek Krušina z Lichtenburka. Obléhání Vyšehradu se účastnili především Pražané a jen malý počet táboritů v čele s Mikulášem z Husi./Jan Žižka v této době v Praze vůbec nebyl, když právě válčil v jižních Čechách proti Rožmberkům./ Dobýt Vyšehrad přímo zbraněmi bylo v tehdejší době téměř nemožné. Vyšehrad měl pro svou obranu více než ideální polohu na strmé skále vysoko nad Vltavou a navíc poměrně početnou posádku, které velel patrně Jan z Boskovic, známý pod přezdívkou Šembera. Jako nejúčinnější zbraň se brzy ukázalo vyhladovění vyšehradské posádky. Na Vyšehradě opravdu potraviny rychle ubývaly a zásobování zvenčí bylo nemožné. Nakonec se velení vyšehradské posádky v nouzi rozhodlo uzavřít s obléhateli příměří a zavázat se k tomu, že pokud nedostane posádka do 31. října 1420 pomoc od Zikmunda, pevnost vydá a opustí ji. Zikmundova pomoc nakonec skutečně přišla. Ale později, byt se kuriózně jednalo o několik hodin. Zikmundovi se na začátku podzimu 1420 podařilo zejména na Moravě sehnat vydatnou pomoc od moravských pánů vedených Jindřichem z Plumlova.
- listopadu 1420 se nečekaně početné Zikmundovo vojsko složené především z Moravanů objevilo před Prahou. Zikmundova posádka však splnila úmluvu a den před tím Vyšehrad vydala a opustila. Do následující bitvy už nezasáhla. Vojska Pražanů a Moravanů se tak 1. listopadu střetla před Vyšehradem, respektive na Pankráci. Pražané v bitvě jednoznačně zvítězili nad Moravany. Pod Vyšehradem padl výkvět zejména moravské šlechty včetně Jindřicha z Plumlova. Opuštěný Vyšehrad, který by pro Prahu mohl znamenat velké nebezpečí i do budoucna byl poté samotnými Pražany pobořen.
Bitvou před Vyšehradem i současnými úspěchy Jana Žižky v jižních Čechách proti Rožmberkům byla teprve definitivně poražena první křížová výprava proti husitům.
Tedy ne v červenci, ale až 1. listopadu 1420. Je tomu tedy přesně 601 let.
Luboš Hora-Kladno