Když se v roce 1526 dostaly české země pod nadvládu rakouských Habsburků, snad nikdo z příslušníků českého národa netušil, že tato potupná nadvláda vydrží bezmála čtyři století. Skončila až porážkou Rakousko-Uherska v I. světové válce na podzim roku 1918. Stěžejním dnem byl přitom 28. říjen, který je od té doby státním svátkem ať už bývalého Československa, nebo současné České republiky.
Proč ale právě 28. říjen? Co se stalo tak významného tohoto podzimního dne na sklonku října?
- říjen musíme chápat v širších souvislostech, především v souvislosti s kapitulací Rakousko-Uherska v I. světové válce, která do konce roku 1918 definitivně skončila, když v listopadu po Rakousko-Uhersku kapituloval i jeho spojenec Německo.
V posledních dnech války byly velké potíže se zásobováním potravinami. Z českých zemí se potraviny násilným způsobem odvážely do rakouské metropole Vídně. Česká odbojová organizace Národní výbor usilovala nejen o zadržování těchto násilných dodávek, ale chtěla si rovněž podřídit distribuční systém, který organizoval Válečný obilní ústav v Praze. Převzetí této organizace bylo již dříve naplánováno právě na 28. října. Vedoucí představitelé Národního výboru se tohoto dne sešli na krátké poradě a dohodli se, že bude-li Rakousko-Uhersko kapitulovat, převezmou moc. Členové Národního výboru Švehla a Soukup si měli v každém případě podřídit Obilní ústav. Již dopoledne v něm Švehla oznámil, že přejímá tuto instituci jménem Národního výboru, ,,jako jediné od té chvíle právoplatné vlády národa a země“a vyzval všechen personál, aby složil přísahu novému československému státu. Všichni uposlechli.
Mezitím obdržely noviny zprávu o Andrássyho notě, v níž ministr zahraničí Július Andrássy ubezpečil Spojené státy, že jeho vláda, usilující zahájit jednání o příměří, přistupuje i na uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů. Z této formulace nevyplývalo, co to může konkrétně znamenat, redaktoři Národní politiky ji však jednoznačně pochopili, jako vyhlášení kapitulace i konec války a vyvěsili text zprávy na tabuli před redakcí. Stejně si zprávu o notě vysvětlili i Pražané, kteří se kolem této vývěsky začali shlukovat. Dav před redakcí postupně houstl a na Václavském náměstí se začaly tvořit manifestační průvody. Když představitelé Národního výboru viděli, jak reaguje obyvatelstvo, rychle se chopili iniciativy.
Krátce po poledni v samotném centru Prahy poslanec Isidor Zahradník vyhlásil československou samostatnost slovy: ,,Navždy lámeme pouta , v nichž nás týrali věrolomní, cizáčtí a nemravní Habsburkové. Jsme svobodni…. Zde u stupňů pomníku českého knížete přísaháme, že chceme této svobody stát se hodnými, že ji chceme hájit svými životy…..“ Hned poté, co vstoupil svým projevem do dějin, se odebral na nádraží Františka Josefa a tam dal odeslat zprávy o tom, co se v Praze děje, do ostatních českých měst.
V tu dobu už si vojáci i policejní strážníci strhávali rakouské odznaky, lidé shazovali dvouhlavé orly/symbol rakouského státu/ z veřejných budov.
Radost neznala mezí. Před českými politiky však stály obrovské problémy-v nejbližších měsících si museli podřídit Zemské vojenské velitelství , v následujících dnech a měsících ovládnout území celého budoucího státu včetně pohraničních území a Slovenska . Především museli vybudovat stát, který by vzbuzoval důvěru ciziny i vlastních občanů. Přes řadu nemalých potíží se to nakonec podařilo. A počátek všeho byl právě toho 28. října 1918 v Praze, především na Václavském náměstí.
Luboš Hora-Kladno