Jak již bylo uvedeno svá vrcholná dramata napsal Čechov až na přelomu 19. a 20. století. Dostalo se jim vynikajícího provedení zásluhou především režiséra Moskevského uměleckého divadla /dále jen MCHAT/ K.S. Stanislavského, který využil tehdy nových scénických prostředků, jako je světlo, hudba, rytmus představení a dovedl navodit bohatou náladovou atmosféru. Režisér Stanislavskij zároveň položil důraz na práci s hercem , od něhož žádal, aby odkryl celý vnitřní život dramatických postav.
Na začátku dvacátého století představil MCHAT Čechova na divadelních zájezdech po Evropě, zanechal nejsilnější dojem a výrazně tak přispěl ke změně pojetí divadelního představení.
Vzrostla zejména úloha režie a režiséra jako spolutvůrce představení, který sjednocuje všechny složky a dotváří smysl hry. Do popředí proto od dob Čechova začínají vystupovat výrazné režisérské osobnosti, které vtiskují repertoáru i jevištním inscenacím osobitý ráz.
První z her Čechovova vrcholného dramatického období byl jeho ,,Racek“. V každém případě ani Čechovův ,,Racek“ se svým obsahem a formou příliš neliší od ostatních autorových her a vlastně ani povídek a novel. I zde je vidět obraz zkaženého života, který je výčitkou lidem, že neumějí žít. Ani v ,,Rackovi“ autor nevytváří ostře vyhrocené charaktery lidských hrdinů, nebo nějaké extrémně efektní konflikty. Naopak v této hře podobně jako v dalších je vidět autorův stejný postoj a do značné míry i stejná metoda jako v jeho povídkách a novelách. Jedná se o přesné zkratkovité vykreslení malicherné každodennosti, kterou podemílá jakýsi spodní proud stesku po jiném -lidštějším světě.
,,Racek“je považován za přelomovou hru v dějinách moderního evropského dramatu.
Děj hry není příliš důležitý o to důležitější je však vnitřní život jednotlivých postav. I když je ve hře řada pochmurných událostí, Čechov sám označil svého,,Racka“ jako komedii. Hrdinové hry ,,Racek“ prožívají své nenaplněné lásky, sny a zklamání z neúspěchů. Mladý ambiciozní spisovatel a dramatik Treplev se snaží upoutat pozornost své matky-herečky Arkadinové a získat lásku dívky Niny Zarečné, která v jeho hře hraje. Nina jako herečka sklízí neúspěch a poté se sblíží s milencem matky Arkadinové. Tím je úspěšný povídkář Trigorin. Nina nakonec s Trigorinem utíká a oba za sebou zanechávají zlomená srdce Trepleva i Arkadinové. Dalšími milostnými vzplanutími jsou ve hře láska Máši k Treplevovi a láska učitele Medveděnka k Máše i Mášiny matky k lékaři Dornovi.
Po uplynutí dvou let se ukazuje, že postavy nebyly schopny nalézt žádné přijatelné řešení svých životů. Máša si vzala Medveděnka a stala se z ní alkoholička. Treplev se stal spisovatelem, ale utápí se v depresích a když se mu dočasně vrátí Nina aby ho znovu opustila, spáchá sebevraždu.
Hra ,,Racek“ je až přeplněna řadou hlubokých i banálních rozhovorů o podstatě tvorby, postavení umělce ve společnosti,o divadle a potřebě originality v tvůrčí činnosti.
Hra dostala název podle racka, o kterém se v ní často mluví. Racek představuje na jednu stranu ptačí volnost,na druhé však snadnou kořist pro lovce./Ninino a Treplevovo zlomené srdce/.