Už v této hře se objevuje vážné autorovo zamyšlení nad lidským osudem. Hlavní hrdinové hry Ivanov a doktor Lvov jsou dvěma rozšířenými typy ruské inteligence osmdesátých let. Ivanov je člověk, který chtěl bojovat se životem, ale brzy se unavil. Jedná se v podstatě o typ tzv. ,,zbytečných lidí“ pro ruskou klasickou literaturu tolik typických. Hrdina stejnojmenné hry je člověkem vlastně nešťastným, ale zároveň krutým a netaktním k ženě. Sedí doma s prázdnýma rukama, naříká i lenoší a ve svém světobolu je pro někoho snad zajímavý. Pro Čechova jsou však takoví lidé nevychovanci, neumějí žít a nedovedou si poradit sami se sebou. Ani Ivanovův kritik doktor Lvov není ideální.
Je sice čestným člověkem,zřejmě demokratického smýšlení, ale i on je svým způsobem ,,nevychovaný“, netaktní moralista a hlavně frázovitý. Jako hrdina hry-představující ,,chodící ctnost“ není vůbec sympatický. Už v tomto svém vlastně prvním dramatu dal Čechov jasně najevo, že rozdělení hrdinů na kladné a záporné je příliš primitivní, že člověk je podstatně složitější. Tento názor je typický i pro pozdější Čechovovy hry Jeho hrdinové jsou vždy zároveň dobří i špatní a záleží jen na situaci, co v nich dočasně převládne, zda dobro, nebo zlo. I dobří lidé podle Čechova mohou jednat špatně a přes všechny dobré úmysly se život v přívalu všedních malicherností beznadějně zkazí.