Poohlédneme-li se do antického světa, jakým způsobem byla prováděna charita, jaké bylo rané křesťanství, jaký byl středověk, jak byly chápány reformace, pomoc bližnímu a jak se vyvíjelo židovství, můžeme si ozřejmit následující pojmy.
Asyřané a Babyloňané byli krutí k národům. Když se prodával ženatý otrok, tak se prodával se svojí ženou. Egyptská civilizace měla právo na otroka. Zápis ze 3. století před Kristem zní: Rozdal jsem všem hladovým a oděl jsem nahé. U Indů byl zákon Manů, který klade důraz na almužnu. Jedná se třeba o podporu bráhmanských mnichů. Člověk nemá soucit s postižením. Učení o karmě, odplatek za skutky. Jde o trest za hříchy z předchozích životů. Že s chudými nemá mít člověk žádný soucit. Sami si to prý zavinili. Byly to podmínky pro příští život.
S nemocnicemi a útulky pro chudé se ve starém Řecku nesetkáme.
Podpora svobodných občanů byla chladným politickým kalkulem. Sparťané žili v kasárnách. Právo na existenci měl jen ten zdravý a výkonný. Bylo vyznáváno, že moudrý člověk nebude mít milosrdenství, že soustrast je neřestí duší, které se bojí utrpení. Seneka: Moudrý muž utěšuje ty, kteří pláčou ale nepláče s nimi. Pohřbívá i zločince. Jeho tvář ani jeho duše neprozradí žádné emoce.
Ne na Řecku ale na židovském staví pozdější Evropa. Jde o dimenzi
spravedlnosti. Uspořádání v sociální oblasti. Milovat bližního jako sebe samého. V rámci zákona smlouvy si drželo i své místo Desatero. Právo a důstojnost člověka. Ochrana manželství, důstojnost rodičů i ve stáří.
Lékařská péče byla poskytována zdarma i nemajetným. Chovali se
spravedlivě k tomu, kdo přežívá jako Izraelita jedinec.
Podklady čerpány z přednášky profesora Láška v předmětu Křesťanství na HTF UK Praha
Zpracovala Lenka Nováková