white

Co dělat, když je člověk ohrožený sebevraždou?

Jak posuzovat ohrožení a míru rizika u klientů přednášel na HTF UK pan Mgr.Jan Kaňák Bc.PhD.
Přednášku uvádím do svého Blogu.

Jak je člověk ohrožený sebevraždou

Klient neumí říct, že je ohrožen sebevraždou. Proto je nutné pokládat základní otázku na sebevraždu.
Je nutné zjistit jak to vypadá teď  s tou sebevraždou  v této chvíli.

Zeptám se  jestli klient započal se sebevraždou a odpověď je buď  ne, ano a jak je to akutní.
Ano a akutnost je, aby to v průběhu toho rozhovoru neudělal. Domluvit se s ním, jestli za tím nejsou léky, které standardně užívají, třeba důsledek snížené dávky a je potřeba dávku léků zase zvýšit.
Ti lidé to ve většině případů neudělají, když ta akutnost není.
Popovídat si s klientem  o tom, jak moc nebezpečné jsou ty jeho suicidální myšlenky, které má.
Ptáme se tedy na myšlenky jak to vypadá, když na tu sebevraždu myslí. Ve kterých částech dne že na tom přemýšlí ( jde o suicidální syndrom myšlení na sebevraždu ).
Myšlenky se automaticky vrací a terapeut vymýšlí, jak tomu čelit. Zjišťuje jestli má klient plán.
Buď ho nemá a brání se tím, co by ta sebevražda měla vyřešit a nebo jej má třeba na první jarní den.
Je nutné zjistit, kolik času na to mám. Co by to rozhodnutí mělo uspíšit. Jaká je nízká míra rizika. 40% populace by se zabilo. Jestli má klient k dispozici prostředky. A jestli ten plán mám nebo nemám. Jestliže má prostředky, tak jde o střední míru rizika. Brzda by člověka mohla zastavit. Přitom děti by tohle neudělaly. Tohle už blízkým lidem nemůžou udělat.
Pakli-že brzda není tak přistupuji k nedobrovolné hospitalizaci. Domlouvám se s blízkými lidmi, že ho ohlídají a ať se nezamyká doma. Je to obrovská zátěž pro ten systém. Zjistit jak vypadají myšlenky
Nedoporučuje se sebevraždu s klientem plánovat. Není to bezpečné. Součástí práce krizové intervence je, aby to klient ustál. A jaký osobní přístup k tomu terapeut má. Jde o to, aby se o reflexích lépe s klientem mluvilo. Jde tedy o myšlenky, plán, prostředky a brzdu.

Může jít o útok, útěk, něco co způsobí ztuhnutí a pojmenování třech otázek, že si chce klient vzít život. Znamená to, že se chce zabít, sáhnout na život, spáchat sebevraždu. Zeptat se klienta, jestli v tomto ohledu podnikl nějaké kroky. Zeptat se klienta, jestli přemýšlel o tom, co by to udělalo s jeho blízkým okolím.

Jak probíhá práce se suicidálními klienty?

Jde o mapování, co bude až umře, bude mít pohřeb, jak bude reagovat, jaké bude mít emoce, navrhnout mu plán, co má dělat.
Vypsat se na papír, shrnout, co se řešilo v setkání, jde asi o dvacetiminutovou činnost, zopakovat si úkoly, v případě nesnází volat pomáhajícího.
Zda člověk udělal všechno pro to, aby se vše zlepšilo a krize se vyřešila.
Veterináři jsou nejvíce ohroženi sebevraždou. V sociálních službách není co na výběr, organizace na kterou se klient obrátil je povinná službu zajistit a zjistit kde vyřídit pojištění.
Uvědomit si věci, které by se měli a neměli dělat. Nezakazuje se zabít, zvyšuje to úzkost v tom kontaktu pomáhajícího s klientem. Pomáhající může přiznat právo, jestli se klientovi nechce žít.
Apeluje se na faráře, aby pečovali o rodinu.

Jaké je samotné zacházení s tou sebevraždou klienta: antisuicidální kontrakt

1.Je nutné si ověřit, jak moc je to akutní, jak to klient plánuje, jestli si nevzal léky, pokud ano tak zavolat na toxikologickou informační službu, udat rodné číslo, personál to po telefonu nedá, nesdělí informaci, lze si to nechat napsat na sebe, protože službě unikají peníze, dbát na pojišťovací zákony.
Je nutné znát váhu a pohlaví klientů, co si ty lidi vzali, protože jsou léky různé gramáže, různé látky a jde o čas, zjištění jestli něco pili nebo ne. Na tísňové lince vám řeknou, co máte dělat, nevyvolávat zvracení a pokud klient vypil Savo tak by měl sníst jogurt.

2. Zjistit u klienta jak myšlenky na sebevraždu vypadají a jak se vrací, co všechno se děje, že to klienta přivedlo k těmto myšlenkám. Terapeut potřebuje vědět, jestli jsou klienti ohroženi nebo ne a co byla poslední kapka. Necháváme prostor pro příběh. Co se děje v životě člověka, že nad sebevraždou uvažuje a proč je smutný.
Jakou má klient představu o tom, kdo ho najde a co se bude dít. Které potřeby v tom jeho životě jsou nevyřešené. Jaké je to pro něj, že to nedostává.
Jak být v kontaktu s emocema, jaká je představa toho, co bude po smrti. Jestli si je klient jistý, jestli se pokusí takhle zabít, jestli mu to vyjde. Který způsob je nejméně bolestný. Co by ta sebevražda měla klientovi přinést ( smrt ).

3. Úkolem terapeuta je zjistit, jaký je plán a kolik má času, co se děje, že nad tím přemýšlí.
Antisuicidální kontrakt trvá 3 až 4 minuty kdy se s člověkem terapeut domluví, jak dlouho tu nepříznivou situaci vydrží. Pokud klient přijde k terapeutovi v pátek, tak naplánovat něco na sobotu, slíbit a domluvit čas.

4. Sestavit pro klienta plán co má dělat. Na 4 až 5 kartiček si klient napíše kroky, co má dělat.
Je nutné, aby se z toho klient vypsal na papír, co všechno má v hlavě a pak list spláchnul nebo roztrhal nebo si ho schovává a čte ho. Když tohle klient udělá a neuleví se mu, tak může psát na druhou stranu vizitek.
Měl by si vzpomenout na to, jak o tom problému mluvil s terapeutem při setkání, zda má z něčeho pocit viny, jak se s tím pracovalo v tom setkání. Terapeut za samotné rozhodnutí klienta nenese zodpovědnost.
Dvacet minut by se klient měl věnovat činnosti, která jej baví a měl by se vrátit ke kartičce číslo jedna. Když je klientovi špatně, tak terapeut zavolá záchranku, sanitku a pokouší se nepříznivou situaci klienta zvládnout.
Klient může plakat a myslet na sebevraždu, že si vezme léky ( u žen ), u mužů je to skok z okna nebo oběšení.

Napsat komentář