V letech 1532-33, zhruba o desetiletí později než si Španěl Hernando Cortés brutálním způsobem podmanil ve střední Americe říši Aztéků, jiný Španěl Francisco Pizarro si neméně brutálně v jižní Americe podmanil říši Inků.
Pizarrův oddíl dobyvatelů byl ještě menší než Cortésův a čítal údajně necelé dvě stovky mužů. Říše Inků se rozkládala především na území dnešního státu Peru a snad i částečně na území sousedících států. Pizarro ji objevil v roce 1532. Když se o jeho příchodu dozvěděl incký náčelník Atahualpa, rozhodl se, že neznámým lidem z neznámé Evropy umožní vstup do jednoho z hlavních inckých středisek s názvem Cajamarca. Na setkání s Pizarrem se Atahualpa dostavil osobně v listopadu roku 1532. V Pizarrově táboře na něj čekal kněz s biblí a žádal ho, aby přijal křesťanskou víru i svrchovanost španělského krále nad říší Inků. Atahualpa v rozhořčení mrštil biblí o zem. To byl pro Pizarra a jeho muže signál k boji. Dobyvatelé okamžitě zaútočili , Inky zmasakrovali a Atahualpu zajali.
Atahualpa poznal, jak silně touží dobyvatelé po zlatě a tak navrhl, že pro ně naplní celou jednu místnost zlatem a stříbrem, jestliže ho propustí. Pizarro souhlasil. Ze všech koutů incké říše pak Atahualpovi poddaní přinášeli drahocenný náklad. Dobyvatelé ho tavili a odváželi do Evropy v podobě zlatých prutů a cihel. Inkové dodrželi svůj slib beze zbytku a zlata přinesli dostatek. Chamtivý Pizarro však svůj slib, kterým bylo propuštění Atahualpy na svobodu nesplnil. V červenci roku 1533 dal Atahualpu na hlavním náměstí Cajamarky uškrtit. Pro Inky, kteří považovali Atahualpu za svého málem poloboha to byla nepředstavitelná pohroma a bez Atahualpy byli najednou bezradní a neschopní nějakého vážnějšího odporu proti evropským dobyvatelům. Nedlouho po popravě Atahualpy vtáhli dobyvatelé do hlavního města říše Cuzca. To vyplenili snad do posledního zrnka zlata.
Takový byl konec říše Inků.
Sluší se ještě doplnit jak se dále vyvíjel život Francisca Pizarra na území dobyté říše.
Pizarro byl jmenován markýzem a byla mu svěřena správa většiny dobytého území.
Menší část spravoval Pizarrův nejvýznamnější společník-dobyvatel Almagro. Oba dobyvatelé se brzy dostali do sporu. Předmětem jejich pře byla správa hlavního města Cuzca. Almagro sice se svými přívrženci obsadil Cuzco jako první, ale v následném střetnutí byl se svými přívrženci poražen Pizarrem. Pizarro nad Almagrem vynesl úplně stejný ortel jako nad Atahualpou. Almagro byl uškrcen.
Francesco Pizarro se pak věnoval budování nového hlavního města Limy/dnes metropole Peru/ a byl zcela zaměstnán správou říše i hospodářskými úkoly.
Pizarův konec je však neslavný. V červnu roku 1541 ho v jeho sídelním paláci přepadne Almagrrův syn se svými stoupenci a v kruté bitce Pizarra ubodá mečem. I tento Almagrův syn však později zemře rukou katovou. O život tedy násilně přišli Pizarro, Almagro i jeho syn. To jsou však jedinci. Není spíše na místě se zeptat kolik přišlo při dobytí říše Inků o život domorodých Indiánů?
Luboš Hora-Kladno