GLOBÁLNÍ TÉMATA, MIGRAČNÍ POLITIKA, HISTORIE MIGRACE

Migrace je mechanický pohyb v geografickém prostoru nebo prostorová forma určité mobility. Migrace může mít ekonomické důvody pro které ti lidé se rozhodnou ale také kulturní a náboženské. Ty důvody jsou a z toho plynou i určité důsledky. A takový ten typický důsledek migrace jsou ty důsledky demografické tzn. ubývání některých obyvatel z určitých regionů a lokalit a naopak zase příchod jiného etnika do regionu a lokality jiné. Kdybychom to měli říct v nějaké chronologické lince, tak můžeme hovořit o tom, že migrace není fenomén nový, museli bychom jít hodně daleko do historie, třeba několik miliónů let a když se na to tak podíváme, kdy započala první migrace, tak jdeme do historie dva milióny let dozadu.
Kdy jsou poprvé historicky doložené stopy člověka, ten předchůdce člověka?
Hory Ruvenzory v Africe tam jsou stopy našeho předchůdce. Ten kdo započal tu migraci, tak to nebyl člověk. Byl to Homo erectus, který započal migraci nejprve po africkém kontinentu. Později nástupci tohoto druhu se vyvinuli v předchůdce člověka Homo sapiense. Homo sapiens začal migrovat dál než jenom po té Africe, on šel Evropou, Ázií, ale také Tichomořím, Austrálií a Amerikou taktéž. Tohle byla taková první  dalo by se říci nějaká lidská migrace.
A těmi výnamnými migračními vlnami jsme my jako lidé procházeli celou naší historií ten svět prošel. A byly to vlny, které byly před naším letopočtem.
Velká řecká kolonizace byla ve dvou vlnách př.n.l. kolem roku 1100 a potom následně kolem let 900 a bylo to na území dnešního Řecka a bylo to z toho důvodu, že tam bylo mnoho lidí a najednou chybělo jídlo a chyběla orná půda a oni věděli, že se musí poposunout někam dál ať neměli žádné mapy a GPS a nevěděli vůbec, co je čeká jak se říká zadarmo. Velká Řecká kolonizace byla jedna z vln, kterou můžeme označit migrační.
Další byla migrační vlna stěhování národů a také vpád Arabů do Evropy a blízký  Východ. Takové silné migrační vlny. Aniž by zjistili, zda jsou to podmínky k životu voda a vzduch a intuitivně v té době měli daleko lepší intuici než my.
Intuitivně šli a dál zabydlovali určitá území. To je typické pro tu dobu př.n.l. a počátku našeho století. Samozřejmě k významnému obyvatelstvu dochází když je objevená Amerika roku 1492, což je velký zlom v migraci a odchod lidí nejenom z Evropy ale také i z Afriky do Ameriky. V té době se Amerika početně zvedá, populace početně jde nahoru, ale místní obyvatelé etnika Ameriky opravdu byli Američané jsou zničeni a zahubeni. To bylo násilné ničení těchhle etnik, které tam byli. Když se zeptáme, kdo je Američan? Ten původ kdyby se dělal ten rodokmen je Evropa, Austrálie a prostě celý svět. Ten významný pohyb byl objevení Ameriky, některé ty kmeny byly zdecimovány. Po první světové válce končí epocha liberální migrační politiky. Politický řád Evropy po válce a také ekonomický řád dostává nějaké legislativní rámce co se týká migrace a ta liberální a snadná migrace po první světové válce končí.
Po druhé světové válce je typická migrace tzv. vynucená většinou z politických důvodů, v rámci před vypuknutím války ale také v rámci války odchod židů a jejich rychlý útěk. Že se musí dostat z Evropy, aby zachránili sami sebe a své rodiny. Takový ten bezprostřední důvod po té válce, proč ti lidé třeba odcházeli a byli to čtyřicátá, padesátá a šedesátá léta, doba normalizace z Evropy to byla migrace za demokracií na svobodné území. Mnoho lidí z politických důvodů tady nemohlo vykonávat svoji činnost, byla omezována jejich práva a odcházeli na západ. Někteří odešli tak, že to přežili a ty památníky, které ukazují na to, že do těch lidí se střílelo. Třeba přechod na Jižní Moravě, kde je nyní cyklostezka, kde vedl ten ostnatý drát, kolik lidí tam vlastně zemřelo, když utíkalo přes hranice. Totéž mají Slováci za Bratislavou přechod na Rakousko, máme tam významné památníky a taktéž Šumava je má v ČR, které poukazují na tu dobu
ostnatého drátu a ty přechody a útěky lidí přes hranice.
Ta současná migrace dnes máme Shengen a svobodu pohybu. Takže migrace je velmi snadný demografický jev, který si můžeme dovolit a dnes hovoříme o migraci, že je z důvodu globálních témat, enviromentálních témat souvisejících s přírodou a témata související z chudobou a s občanskými válkami a nejrůznějšími nepokoji. Velkým problémem bude, že lidi nebudou mít vodu a bude se rozšiřovat písek na Sahaře.
Hory Ruvenzory se nacházejí na území Ugandy a zasahují do Tanzánie, to jsou ta místa, kde se Homo erectus začal pohybovat.
Ministerstvo vnitra České republiky je gestorem na problematiku mezinárodní migrace a také mezinárodní ochrany nejenom na úrovni legislativy, ale dělá nejrůznější analýzy, přijímá nejrůznější koncepce jak to téma posouvat dál z bezpečnostního hlediska, ale také na pomezí realizace, tzn. zařízení které se věnují tématu azylantů, takže spadají pod sekci Ministerstva vnitra a v rámci Ministerstva vnitra spadá tzv. odbor azylové a migrační politiky.
Jsou čtyři klasifikace. Stálá nebo trvalá migrace, že někdo sem přijde a je tady dvacet let, že třeba z Balkánu odcházel, když byla válka v Jugoslávii a dneska nepoznáme na jeho brilantní češtině, že pocházel z Balkánu. Takže trvalá migrace, ti lidé sem přišli a chtějí se zde integrovat, naučili se jazyk a jsou tady již dlouhodobě. Potom je to pracovní migrace, což je v současné době velký fenomén, ti lidé sem přicházejí z důvodů za prací, ale jsou lidé, kteří sem jdou pouze za prací a posílají remitence domů a postupně za tím jedním členem přichází i jeho rodina, která si tady nachází následně taktéž svojí práci. Pracovní migrace je brána do kontextu, že jsou tady za prací za vyděláním peněz a jsou tady nějaký ohraničený čas a že se vrátí do své země původu a nebo budou pokračovat dál. Je mnoho lidí, kteří jsou tady za prací, tak je láká Německo nebo USA, kde ty částky jsou samozřejmě vyšší.
Přesuny uprchlíků, to jsou lidé, kteří jsou v pobytových azylových zařízeních, ale ČR je pro ně místo jenom určitého přesunu. Možná je to místo, kde se rozhodují, kde budou dál žít a za  čtvrté je to nedokumentovaná migrace.
To jsou čísla, ke kterým my se nedostaneme, tím že je Shengen tak převézt někoho v náklaďáku, často to vídáváme ve zprávách, že se to děje, že byl odhalen nebo někde odchycen nějaký tranzit nebo kamión, kde za krabicemi
nějakých potravin a oblečení jsou schovaní lidé. Říká se, že v Česku projede takových tranzitů  a kamiónů poměrně dost. Někteří jsou odhaleni, někteří ne.
Je to nedokumentovaná migrace, kde nemůžeme říkat přesná čísla a jsou to tisíce se říká třeba podle organizace Dignity, že jsou tady tisíce migrantů na černo. Pokud jako sociální pracovníci máte pracovat s tímto člověkem, který je tady tzv. nelegálně, potřebuje zdravotní pomoc nebo i nějakou sociální, tak aby se ošetřili jeho základní životní potřeby a mentální potřeby k životu.
S migrací souvisí ten pojem integrace, což je klíčový proces zachování naší sociální soudržnosti co se týká majoritní společnosti, ale integrace také znamená ekonomický rozvoj země. Integrovat cizince, protože my je zde potřebujeme jako pracovní sílu, protože se demograficky proměňujeme a jak je úspěšná integrace, tak je úspěšná ta migrace těch lidí, kteří sem na české území přicházejí. Vytváření hmotných podmínek české přijímací společnosti a ti migranti cizinci se tady mohli zúčastnit nejenom ekonomického života tzn. mít stejné pracovní podmínky, pracovat na smlouvu, ale také společenské kulturní vyžití a také angažovat se v politice.
Co je cílem integrační politiky?  Podporovat začleňování legálně pobývajících cizinců do společnosti, zajistit nekonfliktní a oboustranné přijetí, jak ta majoritní společnost tak kontra ti cizinci co přicházejí a hlavně předcházet vytváření uzavřených komunit. Uzavřená komunita znamená, že zakážeme cizincům, aby se nastěhovali do jedné ulice a měli takovou svoji nějakou enklávu, ale vytváření komunita myšleno jako společenské izolace. Izolují natolik, že nechodí do společnosti, že chodí z bodu A do bodu B a také zabránit uzavřené komunitě v tom smyslu, že je sociálně vyloučíme. Účelem té integrační politiky jsou také nejrůznější opatření, že můžeme říci, že je fakt, že integrační politika rovná se i prevence. Míříme na prevenci, jak působit vzniku ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu rozdělení společnosti, ve smyslu nevytvářet diskriminační tendence. Co je integrační opatření preventivně působit proti vzniku ekonomicky, sociálně a kulturně rozdělené společnosti, která často má ty tendence rozdělovat myšleno kontra ano cizinci, emigranti budou naše levná pracovní síla. Nebo se budeme nějak kulturně rozdělovat, aby ta integrační opatření měla tenhle ráz prevence. A ta integrace to je nějaké přizpůsobování jednak příchozích a vytváření vhodných podmínek té naší české společnosti, proto aby tito lidé, se tady mohli zúčastnit společenského života a ekonomického a kulturního života.
Cílovou skupinou integrace nejsou jenom cizinci, ale právě ta zmiňovaná majoritní společnost. Když integrujeme, tak nejdeme po té linii nejenom cizinci, ale hlavně ti lidé v okolí, sousedství, práci, ve škole apod.
Co jsou problémové oblasti v rámci té integrace? Zaměstnání těchto lidí z důvodu nezvládnutí českého jazyka, neumění světového jazyka, uznávání vysokoškolských diplomů tzv. nostrifikace, ale jakékoliv oprávnění k odborné činnosti, kdy ty doklady často nemají a nemají je z toho důvodu, že ne že by si je nevzali na cestu, ale nemají je z důvodu, že je třeba ztratili. Nebo není schopné ze strany státu dát nějaké dohledání.
Dále velkým problémem je bydlení sehnat třeba i v podnájmu. Pokud majiteli bytu řeknete, že to máte pro Syřany a nějaké arabské spoluobčany, což je velký problém pro ně sehnat bydlení. A do integrace nejsou často zapojeni lokální politici tzn. zapojovat i zastupitele měst, zastupitele malých obcí, kde ti cizinci, migranti žijí. Neuzákoněné antidiskriminační nějaké legislativní věci, které by to tvrdě stíhaly, máme nějaké úmluvy, ale nemáme ty soft věci, které by mohli stíhat třeba i ve školách spolužáky a problematické je i veřejné mínění v té společnosti. Když se podíváme, kdo nám vadí a kdo nám nevadí z cizinců.
To veřejné mínění vydal český statistický úřad. Víme kdo nám nevadí z cizinců?
Jsou to Slováci a Vietnamci. U Vietnamců tady máme již třetí generaci, a oni sebe vnímají jako Čechy, narodili se tady a odchodili českou školu, takže už nám ti Vietnamci tolik nevadí. To veřejné mínění se právě staví na lidi, kteří vyznávají jiné náboženství, lidé, kteří jsou z blízkého východu a také jiné barvy pleti.
Mezi hlavní nástroje integrační politiky bychom mohli zařadit realizaci nejrůznějších projektů u měst a obcí, které dělají festivaly, pořádají nějaké kulturní akce, které mohou propojit právě cizince a tu majoritní společnost.
Je spousta aktivit, jak můžeme propojit právě tyhle dvě skupiny a je to vlastně nástroj integrační politiky. Může se jít přes kulturu, přes sportovní hry, přes děti, přes jakoukoliv cílovou skupinu a s ní dělat tyhle projekty na úrovni obcí a měst. Spolupracovat s centrem na podporu integrace cizinců, realizace projektů také neziskových a charitativních organizací a církví. Poslední dobou fungují i ty malé farní charity, městské charity. Metoda charitativní práce má odkazy v bibli, což je nabádání abychom pomáhali a nepřehlíželi lidi v nouzi. Základní stavební kámen je desatero a příběh O milosrdném Samaritánovi a ta metoda charitativní práce nám říká nepřehlížet lidi v nouzi, vyhledat lidi v nouzi a adekvátně je nasměrovat. Dříve charitativní práce jako metoda fungovala tak, že si tyto lidi často museli vzít domů a nějak je opečovat nebo za nimi docházet.
Nepřehlídnout člověka v nouzi a vyhledat ho v nouzi a pomoci mu adekvátně ho nasměrovat, tak už to není o tom, že si ho vezmeme domů nebo že mu nosíme jídlo pravidelně v nějakých intervalech, tak zazvoníme někdy na nějaký azylový dům nebo na nějaké zařízení, kdy už mu pomohou. Takže dnes je to zařízení přenositelné na instituci, která adekvátně poskytne odbornou pomoc nebo má nějaký svůj název ač je to azylové zařízení, či jiné zařízení poskytující sociální služby. Právě ta farní charita a charitativní práce celkově velmi míří na témata migrace velmi často jdou nejrůznější projekty vycházejí z toho biblického odkazu nepřehlížet člověka v nouzi, nehodnotit a nezkoumat jakého je člověk etnika, náboženství, jaký má smysl života, jeho nějaké životní hodnoty ale nabídnout pomoc.
Monitoring postavení cizinců a moderní metody v sociální práci: je to sociální projektování, plánování, management. Aby sociální pracovník uměl udělat výzkum v rámci nějakého plánování, zjistil třeba postavení, vnímání společnosti majoritní kontra versus  k cizincům. Tzn. udělat si výzkum jaké je tam napětí, aby se dalo plánovat nějaké aktivity, udělat nízkoprahová zařízení nebo posílit třeba téma děti cizinců, protože najednou se zjistí v nějaké anketě nebo dotazníku, že děti cizinců tam někde bezprizorně běhají v odpoledne a po večerech, není tam pro ně kvalita nějakého volného času.
Takže by bylo třeba posílit a vybudovat nějaké nízkoprahové zařízení, které by se věnovalo i těmto dětem. Dát tam nějakého pracovníka z jejich komunity, aby třeba zvládl tu řeč, kterou ty děti umí, třeba nějakou mongolštinu nebo nějakou jinou řeč, aby to bylo adekvátní pro provoz nízkoprahového centra i z důvodu
jazyka. Podpora a zapojení občanské společnosti do nejrůznějších kulturních akcí, třeba zapojit i toho Mongolce, který se třeba přistěhuje na nějaké malé město a umí už česky, aby byl třeba v zastupitelstvu, i když nebude třeba zvolený, tak aby byl v nějaké radě, abychom dali i toho cizince i do takových rozhodovacích věcí, které to město nebo obec vytváří.
Koncepce pro oblast sociální a charitativní práce v rámci migrace a jak na tématech pracovat s neziskovým sektorem, se školou apod. Je to znalost českého jazyka, učení českého jazyka, ekonomická soběstačnost, tak aby ti lidé opravdu nebyli levnou pracovní sílou. Kontrolovat to, protože kontrola je jednou z forem pomoci. Takže když se s ním budete bavit, na jaké úrovni on pracuje, jestli má podloženou smlouvu nebo pracuje na černo. Ta kontrola je tam formou pomoci tak, aby nebyl levnou pracovní sílou a měl nějaký zaměstnanecký poměr na nějakou smlouvu. Orientace ve společnosti, informovanost sociálních pracovníků, že mají možnost vidět a prošel ten sociální pracovník s těmi cizinci to město, ukázal jim, kde jsou potraviny, směnárna, škola, lékař, pohotovost… Takže pomoci jim s touto orientací i v té společnosti. S komunitním a interkulturním pracovníkem pracovat na těch vztazích k cizinci a majoritě, kulturní a vzdělávací akce, multikulturní výchova,
podpora.
Aktivita Soused odvedle je pozvání na poslední víkend v listopadu v České republice se pořádá. Co lze udělat v našem městě a podporovat cizince versus majoritní společnost. I z mála se dají udělat i pěkné akce.
Jaké jsou evropské modely integrace? Je to etnicko-exklusivistický model
( tzv. model hostujících dělníků ), bylo to typické pro západní Evropu a USA
do konce 90.let 20.století. Bylo to podmíněno pracovním trhem v Evropě a USA
a pobyt daných cizinců-pracovníků byl opravdu považován za dočasný. Také to nebyl důvod  a také to nebyl trend nějak integrovat. Ba naopak bydlet v ubytovně někde na konci města, kam dojíždí nějakou MHD doprostřed nějakého amerického města, centra  a tam něco dělají. Nebyl tam ten trend učit je ten jazyk a integrovat je, spíše ti lidé bydleli na těch ubytovnách a nepracoval s nimi žádný interkulturní pracovník. A proč s nimi nepracoval?
Byla to taková pojistka, že když je nebudou integrovat, tak o to budou spíše se chtít vrátit domů. Tzn. vydělat peníze a být tady nějaký čas, byt tady jako ti dělníci a po určité době jet domů. Někdy se to stává, že to je jakási pojistka,
byl to ten trend v devadesátých letech. Dnes se jde opačným směrem, kdy se ta integrace právě dělá. A na některých místech světa to lze ještě vidět, nejde o ty lidi, ale nějaké dočasné pokrytí toho pracovního trhu a neintegruje se.
Další model je asimilační, což je naprosté začlenění do dominantní kultury, vzdálení se kulturních specifik. Je to typické třeba pro Francii kde se národ považuje za jednotný a nedělitelný.
Další model je pluralismus či interkulturalismus, kdy ta společnost neignoruje kulturní odlišnost. Příkladem je Velká Británie, kdy naši slovenští a čeští Romové chtěli jít do Velké Británie, ale potom zjistili, že i tam se musí pracovat, tam se musí dodržovat pořádek  a že všude je chleba o dvou kůrkách a mnoho těch lidí se vlastně vrátilo, ať už na Slovensko nebo do Čech. Ale měli tu vizi, že se ve Velké Británii nebudou dělat problémy ve smyslu nějaké ignorance, ale tam se neignoruje, ale musí se tam klasicky žít a udržovat nějaké normy. Ti Romové tam dělali drobné krádeže a proto se museli vrátit zpět. Ty drobné krádeže jsou tam jinak trestány než-li u nás, tak se museli vrátit.
Státy se spíše přiklání k jednomu modelu. My vidíme, že některé modely se prolínají, ale každý stát drží nějaký trend, ale jsou země, které ve svém průběhu prošli všemi modely a typickým příkladem je Austrálie. A ono s tím souvisí ten pojem etnická enkláva. V rámci migrace se tento pojem také používá a většinou vzniká ve velkých městech a z praxe až druhá vlna migrantů, kteří v současné době přicházejí, proniká do dalších oblastí té hostující země. Ti kteří přišli třeba do toho Německa v roce 2014, tak jsou v nějaké enklávě svého etnika a to začlenění je zdlouhavý proces. Proč se ti lidé koncentrují do tzv. enkláv? Když se dělají nejrůznější výzkumy, tak oni sami říkají, že ta enkláva jim vlastně pomáhá čelit xenofobním tendencím a také rasismu tady většinové společnosti. Také ta enkláva vám usnadní určitou adaptaci z hlediska kulturního, ekonomického i sociálního. Ti lidé třeba neumí tu němčinu nebo další světový jazyk, tak potřebují být v té enklávě, aby tam mohli mít někoho, kdo jim třeba tlumočí. Ti kteří tam už jsou třeba časově déle, ale také je to záchranná sociální síť a také psychologická podpora a z praxe zase můžeme říci, že je to úspěšná ekonomická a kulturní integrace vlastně vede jednotlivce, rodinu k opuštění enklávy a začlenění do většinové společnosti.
Až tomu jednotlivci nebo té rodině se naskytne dobrá pracovní příležitost, našetří si nějaké peníze, jde třeba do pronájmu, tak teprve potom může tu enklávu opustit a integruje se na sto procent plně do většinové společnosti.
Ve vašem městě nebo okolí některé muslimské rodiny nebo nějaký cizinec ať už Ukrajinci, Moldavané, Balkánci, že po určité době si našetří peníze a jdou bydlet
do stejného paneláku nebo do stejné ulice, koupí si tam domeček, ale většinou je to, že prošli tím, že chvilinku byli v nějaké enklávě a šetřili peníze a teprve když děláme ty výzkumy a testy s těmihle rodinami, tak sami říkají, že ta integrace začala až když si našetřili a ekonomicky byli nějak soběstační a odstěhovali se. Teprve potom oni považují tu integraci za nějakou dokončenou a úspěšnou. O to se také právě snaží ta sociální práce, charitativní práce a ty čtyři koncepce, které by nás měly zajímat, že ten člověk má práci a popřípadě mu tu práci najít, aby ta práce byla dobře placená. Tak aby on o tu enklávu nebo určitou lokalitu mohl on opustit a integrovat se sám a bydlet ve společnosti majoritní populace.
Základní principy integrace v Evropské unii. Je jich sedm. Tito lidé přicházejí do Evropské unie a každý kdo žije na území EU, tak musí ctít základní hodnoty podle Evropských úmluv a také právní předpisy členských států. Náš právní předpis ČR jako člena EU tito lidé by měli ctít a také chartu základních práv Eu.
Integrace vyžaduje úctu k základním hodnotám Evropské unie a ta úcta znamená dodržovat pravidla, která jsou napsaná a také hodnoty k Evropské úmluvě, právních předpisech členských států, které se nacházejí a chartě základních práv EU. Jedná se o dodržování právního státu, dodržování demokracie, svobody slova, lidská důstojnost, rovnost a členské státy musí zabezpečit jak obyvatelům své majoritní společnosti jako těm příchozím stejná práva a také i stejné povinnosti a také aby těm povinnostem a právům rozuměli. Na stránkách MV se tyto předpisy překládají.
A to je z toho důvodu, aby ti cizinci tomu rozuměli a aby to bylo srozumitelné pro jejich jazyk a dneska se to dělá i tak, pokud pracují cizinci ve firmách, tak ty právní interní předpisy té firmy jsou také třeba přeloženy do ukrajinštiny a ty firmy tím musí disponovat, musí dát dodržování bezpečnosti a třeba i v češtině, kdyby se něco stalo, tak ten Ukrajinec nemůže říci, ale já jsem tomu nerozuměl co jsem podepisoval. Ten Ukrajinec to musí mít ve svém jazyce.
Další ten základní princip je základní znalost jazyka, také historie a instituce hostitelské země. Od prvního ledna roku 2021 ti co tady přijdou trvale, tak musí mít kurz. Ten kurz se bude jmenovat adaptačně -integrační, tito lidé budou muset mít tento kurz, který obsahuje historii a její základní body, kde se nacházejí, co je Česká republika a historie českého území, že se nacházejí na území Evropské unie. Budou je učit co to je státní svátek a jaké státní svátky máme. Také tam bude právní minimum a myslím si že bude fajn, že tito lidé projdou tady tímhle kurzem. Bude to od patnácti let věku a nepůjdou starší lidé nad pětašedesát let. A pokud někdo řekne a já tam chodit nebudu a nebude se toho chtít zúčastnit, tak je to pod pokutou poměrně asi pro ně vysokou pokutou, protože to je deset tisíc Kč. Tak budou trestáni pod pokutou. A samozřejmě se uvádí, že je to jeden z principů integrace do Evropské unie v rámci těch členských států, zvládnout ten adaptační kurz. Ministerstvo vnitra dalo zakázky a má to na starosti a budou to dělat nejrůznější neziskové organizace. Pracovat s cizinci v rámci těchto adaptačně integračních kurzů.
Klíčovou úlohou v procesu integrace je zaměstnanost, aby ti lidé byli zaměstnaní jednak z důvodu, aby si zajistili svoji ekonomickou nezávislost v té zemi. Zprostředkování kurzů, aby se mohli rekvalifikovat, tak zajistit tyhle kurzy i těm cizincům a také pomoci s nostrifikací diplomu. Je to velký problém ta nostrifikace diplomu. My to tady vídáváme i na Karlově Universitě. Já jsem tady minule řešila jednoho Syřana, který umí docela dobře česky, který nemůže doložit bakalářský diplom, vůbec nevíme, jestli ho budeme moci přijmout nebo ne, ne že bychom HTF nechtěli, ale musíme doložit jeho diplom. On tvrdí, že studoval, i intelektuálně vypadá, že studoval, ale potřebujeme jeho diplom. Je to velký problém, když chybí diplomy, nemůžeme doložit nějakou nostrifikaci.
Ten čtvrtý princip je vzdělávání, hlavně zajistit vzdělávání dětí, aby děti cizinců chodily do škol a je tam ten trend, aby děti neměly prodlevu ani půl roku, zvláště když třeba přijdou a je únor, tak hned je dát do školy, tak aby naběhly do základního nebo středního vzdělávání. Já jsem viděla třeba Mongolce, kteří jsou v Havlíčkově Brodě a těch je tam poměrně dost a kde pracují ve firmách, jsou to patnáctiletí, zařadili bychom je do prvního či druhého ročníku na střední školu, ale oni jsou třeba ve třetí třídě. Vypadá to na jedné straně úsměvně, že tam jsou takoví ti teenageři a oni tam jsou právě z důvodu českého jazyka, aby se učili tu češtinu s těmi třeťákami a i ta čeština a třetí třída je pro ně hodně těžká. Když přijde Mongolec do třetí třídy, tak to České dítě již česky umí, tak ten Mongolec opravdu kouká a vlastně neví, co se děje, protože ty děti mluví česky. Samozřejmě je to pro ně dobré, že slyší tu češtinu a může to rychleji nasávat. Takže pokud se vám to stane ve vaší brandži, tak určitě se toho nebojte, zaklepat na ty dveře těch škol, aby je tam vzali a samozřejmě tam musí být nějaká citlivá učitelka, která dělá nějaké aktivity, pro ty co tomu jazyku nerozumí, které jsou na nějakém nizounkém stupni a tu češtinu se pomalu učí s nimi. Takže zapojovat okamžitě děti do vzdělání.
Pátým je přístup k využívání služeb, nedělat diskriminační tendence, kdy některé služby nemohou tito lidé využívat, velký problém a také už nastal v České republice jsou třeba, že jsem viděla restauraci, kde bylo napsáno vstup pouze Čechům a na jedné diskotéce bylo napsáno cizincům vstup zakázán a povolen jen vstup Slovákům. Takže Slováci tam mohou chodit ale cizinci ne a byl to velký problém. Ten pán to uhrál, že to pořádá ve svém objektu, že je to vlastně jeho kulturní akce, že to pořádá jako pořadatel a není to kulturák města, ten areál je jeho a svým způsobem to uhrál bez pokuty, protože řekl, že to byla kulturní akce jeho a on si tam může pozvat koho chce.
Pokud byste vy pořádali nějakou kulturní akci a nechtěli byste tam třeba Mongolce, tak je to pod silnýma pokutama. Jsou třeba hotely v zahraničí, že je třeba napsáno pro děti od dvanácti let, to existuje ve světě i v Česku pár těchhle zařízení je. Mají třeba jinou filozofii, mají tam animační programy.
Právo EU využívání těch služeb u institucí s tím souvisí. Právo EU zahrnuje diskriminace z hlediska etnického a také rasové a etnické zaměstnávání tzn. že kdyby někdo z Afriky šel žádat o to, že bude dělat kuchaře, že bude dělat někde v kavárně servírku a skrytou kamerou by někdo natočil, že to je barva pleti, která je právě ten důvod, že třeba nemůže být ve styku s jídlem, tak to je velmi diskriminační a je to také postihováno v EU. Také vzdělávání kdybyste narazili, že nechtějí z důvodu rasového nebo etnického tam vzít do školy. Zdravotní péče taktéž a přístup ke zboží a přístup ke službám. Služby a zboží mají být přístupné všem. Bez rozdílu, že nemůže někdo někam vstoupit, protože je cizinec a může to být ta zmiňovaná diskotéka.
Organizace Dignity se tomu hodně věnuje a kolegyně se tomu věnuje a ta když přijde jako Češka někam do nějakého bytu a řekne že přijdou tady Syřané, tak okamžitě jí řeknou, že nemají zájem o spolupráci a řeknou jí to do očí. S tím nic nenadělá, ale kdyby si někdo dal inzerát do novin, ne Syřany, tak je to problém. Že je třeba diskriminuje. Je přístup k bydlení, ke zdravotnictví, ke školství a k práci. Je v právech Evropské unie tam hledat odpověď ohledně diskriminace. Že zakazuje diskriminaci ve smyslu bydlení.
Za šesté je setkávání mezi generacemi mezi migranty a občany členského státu, dělat nejrůznější společenská fóra, dialogy kultur, setkávání migrantů a občanů daného členského státu. Spolupráce s aktéry veřejného života a soukromého života, spolupráce s firmami, nabízet firmám zahraniční pracovní sílu ale i sledovat, aby měli sami ty benefity. Dávají se stravenky, tak aby se dávali i těm cizincům. Nebo zkontrolovat si, když nabízíte klientům ubytovnu, aby ta ubytovna byla důstojná. Aby to opravdu nebylo ono je to pro Mongolce tak oni zvládnou všechno. Spolupráce s médiemi, která vytváří toho hodně a mají obrovskou sílu. Buď dokáží o tom etniku a cizinců mluvit krásně a pomůže to tomu veřejnému mínění anebo ty média určité etnikum a cizince z jednoho státu pošpiní a haní a s tím veřejným míněním to udělá své.
Také náboženské organizace myšleno kontra antidiecézní a diecézní charity zapojovat a je to takový základní princip EU, spolupracovat s tou náboženskou a religiózní stránkou nebo sférou v té dané zemi. A je třeba myšleno stavba mešit, myslet na to, že ten člověk pětkrát za den se musí modlit směrem k Mece  a zda-li ti lidé tady mají možnost uspokojit tu svojí spirituální stránku.
Při provádění integrační politiky je potřeba znát, zda dělá pokroky a zda je účinná naše integrační politika a ty principy jsou dodržovány. K tomu slouží nejrůznější mechanismy a hodnocení je udělat si anketu a udělat si dotazník.
Anketa je krátká, toho respondenta zdrží jenom chviličku a dostane snáze odpověď na jednu věc a v té anketě nemáme otevřené otázky zda ano nebo ne.
Většinou jsou to dvě, tři otázky a ten člověk odchází. A když děláme dotazník, tak  v něm může být několik otázek a vygeneruje nám to odpověď na tolik věcí, které chceme zjistit a samozřejmě v tom dotazníku máme i kontrolní otázky tzn. otázka číslo dva je totožná s otázkou číslo osmnáct, abychom si odkontrolovali, zda-li tomu člověk rozumí, zda-li to neškrtá jako sportku.
Máme tzv. modely soužití různých kultur ve společnosti a ono to s tím souvisí.
Multikulturní integrovaná společnost, ta pluralita, tam kde se kultury mají dobře příkladem je tzv. Austrálie, Velká Británie. Asimilace je další model soužití
různých kultur ve společnosti, je to dlouhodobý proces během kterého dochází ke stírání rozdílů mezi kulturami. Další model soužití je anihilace tzv. vypuzení hlavně v minulosti tzv. nacismus a pak hovoříme o nejvážnější lidské likvidaci, která tady byla kontra genocida, třeba židé na našem území nebo židé v Evropě a také si tím ta Evropa prošla co se týká té anihilace a tzv. vypuzení.
A poslední dva modely soužití různých kultur ve společnosti je segregace tzn. více kultur, které žijí odděleně třeba i na jiném území, typickým příkladem byl Apartheid v Jihoafrické republice, že i bílí cizinci, kteří přicházeli s bílou barvou pleti, tak na tom byli lépe než místní černí domorodci. A to co zažíváme kontra v migraci velmi často v tom tématu migrace, tak tam v rámci migrace my zažíváme v Evropské unii a Evropě tzv. stratifikaci, že migranti jsou zařazováni do nižších společenských vrstev, jsou třeba diskriminováni na trhu práce tím, že neumějí jazyk a sociální práce a legislativa se tu stratifikaci snaží eliminovat na co nejnižší možný stupeň. 80 a 90.léta minulého století třeba Vietnamci, kteří sem přicházeli a byli trhovci. Dnes už jsou trošičku někde jinde, studují a mají vystudováno, ta druhá a třetí generace a nejsou na těch tržištích, ale pracují třeba v kanceláři, v médiích, jsou herci, možná že sledujete herce, který se jmenuje Lukas a budou se v sobotu udělovat čeští lvi a tenhle film je nominovaný na českého lva, kde ten herec hraje hlavní roli. Vidíme, že ti Vietnamci už nám pronikají do té brandže herecké, moderátorské atd. Prošli určitou stratifikací to ano, ale píšeme rok 2020 což je třeba 30 až 40 let a už je bereme na tu scénu hereckou nebo uměleckou atd.
Anihilace neboli vypuzení, likvidace nacismu což je fyzická likvidace a jako Moravané a Slezané jsme nezažili takovou genocidu, abychom po sobě šli nebo byli jako nějaká skupina úplně eliminována na nějakou nulu nebo zformulováno něco lidí. Které genocidy byli a které teď jsou. Rwanda tam byli Tutsi a Huti bylo etnikum, které šlo proti sobě, Rudí Kmérové v Kambodži, Cejlon Sinhálci a Tamilové, u Rudých Kmérů byla vybita inteligence intelektuálové tzn. Vysokoškoláci, ten kdo měl brýle, tak je to problém dodneška, těm lidem chybí vzdělaná třída nejsou tam spisovatelé, nejsou tam umělci, až teď dorůstá ta nová generace. Nezapomeneme na Jezídy v rámci Islámského státu, na nich také byla spáchaná genocida, Blízký Východ. Mnoho z nich se zachránilo, že odešlo do Německa, hlavně Německé charity dokázaly některé komunity Jezídů
rychle přemístit a jsou v Německu Jezídové. Rohingové jsou v Barmě, to je současný problém a politička Suti velká kamarádka pana prezidenta Václava Havla, která byla v domácím vězení, ale opět jí bylo nějaké vyznamenání odebráno, že přihlížela a přihlíží k téhle genocidě Rohingů. A na našem území jsme prošli genocidou židů.

Zdroj: Rozvojová studia II., přednášející PhDr.Monika Nová PhD., na HTF UK