Markéta Eichlerová

Práce v Bohnicích je pro ni praxí k budoucímu studiu 

Markéta Eichlerová pochází z Benešova. Před rokem ukončila střední školu a ve stávajícím školním roce začne studovat psychologii na vysoké škole v Praze. Nic nechce ponechat náhodě a proto již zhruba půl roku pracuje na částečný úvazek v Psychiatrické nemocnici v pražských Bohnicích. Své zaměstnání bere nejen jako výbornou praxi pro budoucí studium, ale i jako cennou životní zkušenost.

Jak jsi se k zaměstnání v PN Bohnice dostala?

Znám zakladatele bohnického Peer klubu Marka Remiše, díky kterému jsem se o možnosti zaměstnání v Bohnicích informovala. Absolvovala jsem přijímací pohovor a práci dostala.

A co v bohnické nemocnici děláš?

Zastávám tady dvě funkce. Jednak pracuji pro místní divadlo a kromě toho i pro zdejší Peer klub.

Můžeš nám obě funkce více přiblížit.

V divadle mám na starosti jeho technické zabezpečení jako například osvětlení, ozvučení, nebo promítání filmů. V Peer klubu působím jako koordinátorka. To znamená, že se starám především o zajištění chodu klubu, hlavně co se týče každodenního obsazení jeho pracovníky, peery. 

Brzy začneš studovat a budeš mít méně času. Nebojíš se toho? Přece jen skloubit studium s prací může být v budoucnu dost obtížné…

Upřímně řečeno trochu z toho obavy mám. Vzhledem k tomu, že práce v Bohnicích mě moc baví, nerada bych se jí vzdala. V nejhorším si nechám snížit pracovní úvazek.

V současné době je velkým ,,strašákem“ v celé České republice koronavirová pandemie.Dotklo se to samozřejmě i bohnické nemocnice, která byla po několik měsíců uzavřena. Co když přijde na podzim druhá vlna pandemie a situace se bude opakovat?

To se teoreticky opravdu stát může. Všichni ale doufáme i si přejeme, aby k tomu nedošlo. Myslím si, že proto i z preventivního hlediska děláme maximum. Třeba v Peer klubu až striktně dodržujeme přísná preventivní opatření, především používání roušek, jak u peerů, tak u pacientů.

Děkuji moc za rozhovor a do budoucna Ti upřímně přeji co nejvíce úspěchů, jak v práci, tak při studiu.

Text a foto: Luboš Hora

Napsat komentář