Jak se opálit, aneb válení u vody mě nebaví

Slýchávám to každý rok a slyšel jsem to nesčetněkrát i letos: ,,Jak se můžeš takhle hodně opálit?” Tuhle otázku mi každoročně pokládají mí kamarádi i známí.

Kuriozní na celé věci je fakt, že já se vlastně neopaluji. Tedy abych byl přesný. Neopaluji se obvyklým způsobem, že strávím celý den někde na koupališti, nebo u rybníka. A u moře jsem byl naposled přesně před 40 lety ve svých  šestnácti letech.

Ležet celý den u vody a vystavovat se slunečním paprskům bych ani nevydržel. Prostě mě to nebaví. Ani koupání mi nikdy moc nepřirostlo k srdci. Nejsem také žádným extra plavcem, když plavat jsem se pořádně naučil až ve svých 17 letech, kdy jsme na gymplu měli jedno pololetí místo tělocviku plavecký výcvik. Pořádně plavu vlastně jen styl prsa. Vystačím si s ním a tímto stylem dokážu uplavat i několik kilometrů, jak jsem se v minulosti přesvědčil. V plavání na čas se ale nemohu měřit ani s průměrnými plavci. Tenhle sport mi nesedí. Osobně považuji plavání za spíše oddychový sport. Důvod? Neustále vás ochlazuje voda a ještě jsem neviděl, že by se při plavání někdo zapotil. Je totiž něco úplně jiného v úmorném letním vedru plavat a nebo běhat, či jezdit na kole. To z vás naopak pot jen lije.

Vrátím se ale k opalování. Ležet u vody a vystavovat se slunci je pro mě nuda. Nikdy to dlouho nevydržím. Letos jsem se byl koupat  jen párkrát a vždy ve stejném stylu. Přijel jsem k rybníku v obci Hřebeč/asi 5 kiláků od mého bydliště/ na kole, chvíli počkal na břehu, pak vlezl do vody a přeplaval Hřebečský rybník. Když jsem vylezl, jen jsem počkal až oschnu a jel pryč. To mě stačilo.

Jak se tedy mohu opálit, když se vlastně klasicky neopaluji. Můj recept je jednoduchý. Od jara do podzimu na sebe nevezmu dlouhé kalhoty.  Chodím všude jen v kraťasech. Hodně jezdím na kole a pokud svítí sluníčko, tak vždy  takzvaně ,,nahoře bez”. Takto se /pouze na kole/ pohybuji i po našem městě. Snad to nikoho nepohoršuje. A i kdyby. Mám přece ,,papíry na hlavu”, jak říkám svému psychiatrickému invalidnímu důchodu. Tímto způsobem se opálím během pouhých pár dní. Nestalo se mi, že bych se někdy spálil. Přitom žádné opalovací krémy zásadně nikdy nepoužívám. Snad mám štěstí, že moje pokožka obsahuje hodně pigmentu. Ale myslím si že hlavní důvod je v něčem jiném. Nikdy se neopaluji v klidu při ležení u vody. Vždy v pohybu, nejčastěji při jízdě na kole. To pak do mě slunce praží ze všech stran i úhlů. Jezdím ,,nahoře bez” a potkávám často cyklisty v drahých cyklodresech. Mají sice efektní cyklistické oblečení, ale pod ním bledou neopálenou pokožku. Není to můj styl, třebaže těch pěkných cyklodresů mám doma ze sekáčů hned několik. Vpodtatě je nenosím vůbec/zdůrazňuji zde cyklodresy, nikoli fotbalové dresy, které naopak sbírám i nosím/. A především díky tomu se vždy rychle a hodně opálím.

 

Luboš Hora