I když Jan Amos Komenský napsal většinu svých děl v době pobělohorského stmívání lze ho jednoznačně zařadit i do období předchozího, tedy do období českého humanismu a to jako jeho největšího představitele v české literatuře. J.A. Komenský je jakýmsi symbolem tragédie českého národa v pobělohorské době, kterou však snášel se vztyčenou hlavou a bez složení rukou do klína. Jedná se v jeho případě o zcela mimořádnou osobnost známou dodnes celému kulturnímu světu. Proslavil se hned v několika oborech.
Tento svého času biskup Jednoty bratrské byl filozofem, pedagogem, historikem, překladatelem i originálním autorem spisů naučných, beletristických i básnických.
Ze všeho nejvíce byl však ideologem a básníkem naděje a víry, že pobělohorský soumrak musí ustoupit svítání. Jeho život i dílo jsou nezvratným dokladem toho, že jakkoli těžký úděl nejen nemůže zabránit v práci tomu, kdo pracovat chce, ale i toho že usilovná práce často bývá pomocnou rukou z bezedného utrpení.
Komenský dokázal rozvinout tvůrčím způsobem českou tradici vzdělavatelského a výchovného úsilí a současně vytvořit dílo světového dosahu, protože pojal do svého programu celé lidstvo. Přitom mnohé jeho myšlenky začala realizovat až moderní doba, jako například ve vyučování a ve výchově, v systému vědění přístupném všem lidem bez rozdílu, v mírovém snažení. V tom byl skutečným občanem nového světa, nové společnosti, který překročil rámec feudalismu a dal se správnou cestou směrem k nové době.
Život J.A. Komenského
A. Komenský se narodil roku 1592 patrně v moravské Nivnici. Pocházel sice z měšťanské rodiny, ale šťastné a klidné dětství zrovna neměl, když brzy přišel o oba rodiče. V šestnácti letech začal studovat v přerovské bratrské škole. Své vzdělání dále rozšířil na zahraničních univerzitách v Herbornu a Heidelberku. Po návratu do vlasti se stal nejprve správcem přerovské školy a poté knězem ve Fulneku.
Již v mládí se zabýval velikými plány vytvořit českou národní vědu, začal sbírat materiály k naukovým pracím a ještě ve Fulneku začal přemýšlet o lepším způsobu vyučování. Současně začal být i literárně činný.
Bitva na Bílé hoře koncem roku 1620 a události po ní následující nelítostně zasáhly nejen do osudů českého národa, ale i do Komenského života. Z Fulneku musel jako českobratrský kněz uprchnout a brzy nato mu zemřela žena a dvě děti na mor.
Po Bílé hoře začala jeho trpká odysea skrývání, nejdříve ve vlasti. V roce 1628 z ní definitivně odešel, ale ani vyhnanství v zahraničí mu nepřineslo klid.
Pobýval nejprve v polském Lešně. Tam ho postihlo další velké neštěstí. Při požáru města mu shořely všechny pracně nasbírané materiály k jeho pansofickým/vševědným/ pracím.
Kromě Lešna pobýval jako český exulant i v Anglii, Uhrách, Švédsku a Holandsku.
V emigraci se zabýval i politicko-diplomatickou činností, jednal s předními státníky a vždy všemožně usiloval o osvobození českého národa z vlády fanaticky katolických Habsburků. Všechno toto úsilí bylo na konci třicetileté války zmařeno tzv. Vestfálským mírem/1648/, který mimo jiné definitivně rozhodl o osudu českého národa, že ten i nadále zůstane v moci Habsburků. Díky tomu se Komenský až do konce života nikdy nemohl vrátit do vlasti. Ve druhé polovině padesátých let 17. století se prakticky natrvalo usadil v holandském Amsterodamu. V Holandsku také v roce 1670 zemřel a byl pochován v místním Naardenu. Mnohem později se přes všechny snahy československé i české vlády nikdy nepodařilo dopravit ostatky jednoho z největších Čechů do vlasti.
Luboš Hora-Kladno