Na Okoř je cesta

Kdopak by neznal trampskou písničku ,,Na Okoř je cesta“, která se tak často hraje u táboráků.

Sám jsem byl na Okoři snad stokrát, a tak dobře vím že jediná klasická polní a částečně i lesní cesta tam vede jediná. Je to ta údolím Zákolanského potoka směrem od Budče a Zákolan, respektive jejich přidružené osady Kovár. Jinak se dostanete na Okoř jen po silnici a to třemi směry-od Lichocevsi, Velkých Číčovic“, nebo Libochoviček.

Mnohého návštěvníka možná překvapí, že poměrně rozsáhlá zřícenina hradu Okoře nestojí na žádném kopci, ale nachází se naopak v dolíku. Okoř totiž nebyl hradem výšinným, ale vodním, jakých je v České republice poměrně málo. Obrana hradu byla založena na Zákolanském potoku, který teče v těsném sousedství současné zříceniny. V případě ohrožení hradu se potok zahradil a celé předhradí se tak zaplavilo vodou,  která ho chránila aspon z bezprostřední blízkosti. Co ale víme o historii hradu?

Ač je dnes Okoř poměrně rozsáhlou a známou hradní zříceninou, žádnou významnou úlohu v české historii nehrál. Jeden unikát zřícenina Okoře ale má. V době kdy se hrady dělily na královské a šlechtické si  Okoř nenechal postavit ani pan král, ani žádný vyšší šlechtic.  Hrad byl postaven pro zámožného pražského měšťana Františka Rokycanského v průběhu 14. století.

Dodnes je u něj dobře patrná pozdně gotická přestavba s dělostřeleckými baštami, kterou provedli ve druhé polovině 15. století další majitelé -páni z Donína. Podobnou pozdně gotickou přestavbu je možno spatřit u řady dalších českých hradů. /nejtypičtější je u západočeského Rábí/. Touto přestavbou se hrady snažily reagovat na prudký rozvoj palných zbraní za husitských válek. Ani tato přestavba však hrady a jejich prvotní tj. především obranný význam nezachránila od zániku svého významu. Palné zbraně totiž záhy dosáhly takové dokonalosti, že jim už ani pevné hradby hradů nedokázaly odolat. Již v průběhu 16. století se namísto hradů začaly stavět výstavné a k životu mnohem pohodlnější zámky. Na počátku tohoto století Okoř renesančně přestavěli Bořitové z Martinic. Brzy však začal objekt, který si stále zachoval charakter středověkého hradu chátrat. Opraven byl až v 18. století jezuitskou kolejí u svatého Klimenta na Starém městě pražském, které pak nějaký čas patřil.

Jezuitský řád byl však roku 1773 zrušen a Okoř poté opuštěn. Hrad stále více chátral až se zřítila na přelomu 18. a 19. století část hlavní věže a později i další hradní části.

Dnes je Okoř poměrně rozsáhlou a turisty hojně navštěvovanou zříceninou. Možná však více než někdejší význam hradu k tomu přispěla ona trampská písnička, známá od táboráků.

Dominantou současné zříceniny je ve východní části torzo vysoké hranolové věže se zbytky ranně gotické kaple v přízemí. K ní se přimykají na západě ruiny hradního paláce. Na zřícenině jsou stále velmi dobře vidět pozůstatky pozdně gotické přestavby s polokruhovou dělostřeleckou baštou a takzvanými klíčovými střílnami, které nahradily původní klasické cimbuří.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář