Největší bitva Třicetileté války na českém území
Bitva u Jankova/dnes městyse v okrese Benešov, ležícího na hranici středních a jižních Čech/ byla největší bitvou celé Třicetileté války na českém území. Památná bitva na Bílé hoře /1620/ z téže války byla proti ní jen málo významnou šarvátkou.
Končila zima a zatím nesměle se začínalo hlásit jaro. Psal se březen roku 1645. Od Valdštejnovi smrti uplynulo už více než deset let. Třicetiletá válka však stále nebrala konce. Ještě více než tři roky povedou nepřátelské strany válku, než bude ve vestfálských městech konečně uzavřen mír.
Vraťme se do předjaří roku pětačtyřicátého. Do pole tohoto roku vytáhly znepřátelené armády ze zimních kvartýrů nezvykle brzo. Už v lednu překročil předvoj švédské armády české hranice. Hlavní síly Švédů postupovaly západními Čechami jen o něco později. V jejich čele byl schopný vojevůdce generál Torstensson. Jeho záměrem bylo proniknout přes Čechy na Moravu a odtud zaútočit na habsburskou metropoli Vídeň. To se mu pokusili zmařit císařští generálové Gotz a Hatzfeld. Ke střetnutí došlo začátkem března 1645 u vsi Jankova.
Habsburská armáda zde včas zaujala výhodné postavení a Gotz s Hatzfeldem byli přesvědčeni o jasném vítězství. Vše ale dopadlo jinak. Císařští generálové podcenili průzkum terénu s několika ještě zamrzlými rybníky, které kryly levý bok jejich armády a na to posléze doplatili. Švédové totiž nezaútočili na habsburskou armádu čelně, ale právě z levého boku přes tyto rybníky. To generál Gotz, který velel levému křídlu nečekal. A vzápětí se dopustil další osudné chyby. Zavedl totiž svou jízdu do stísněného prostoru mezi lesem a rybníky . Jízda se zde nemohla rozvinout a byla zmasakrována švédským dělostřelectvem. Dílo zkázy pak dokončila švédská pěchota. Sám generál Gotz při tom padl.
Podobně se vedlo pravému křídlu, tvořenému převážně bavorskými žoldnéři. I to značně prořídlo pod palbou švédských děl. Druhý generál Hatzfeld za této situace rozhodl o stažení svých vojáků na výšinu nad Jankovem. To švédské velení mylně považovalo za ústup nepřítele i konečné vítězství. Švédům se to málem vymstilo. Císařští jejich postup odrazili a vpadli Švédům do týla. Podařilo se jim i zajmout Torstenssonovu manželku. To však bylo z jejich strany vše. Neukáznění císařští žoldnéři začali místo dalšího postupu rabovat švédský trén. A to byla ta nejosudnější chyba. Při rabování trénu přestal císařské vojáky další průběh bitvy zajímat. Jen získat co největší kořist. A tato chyba vše rozhodla. Švédové zcelili své řady a zaútočili na rabující vojáky. Jejich vítězství bylo úplné. Generál Hatzfeld byl s mnoha svými vojáky zajat. Zbytky jeho nezajatých vojáků prchali ku Praze. Švédům a jejich generálovi Torstenssonovi se po tomto jednoznačném vítězství otevřela cesta na Moravu a poté Vídeň. Poslední velkou překážkou na této cestě bylo město Brno.
To Švédové oblehli počátkem května téhož roku. Ale to už je jiná kapitola.
Luboš Hora-Kladno