Z posledního zářijového úterka, konkrétně dne 28. září musela mít většina lidí v České republice jistě radost. Byl totiž pro většinu pracujících a všechny školáky i studenty dnem pracovního volna. Na toto datum totiž připadal jeden z našich státních svátků -Den české státnosti. Většina lidí, užívajících si volného dne však patrně neví jak je tento státní svátek problematický. Za předlistopadového režimu se ani jako státní svátek neslavil.
Státním svátkem má být na památku zavraždění nejznámějšího českého světce svatého Václava, ke kterému údajně došlo 28.9 roku 935 ve Staré Boleslavi.
Někteří lidé, zejména ti vzdělaní v oblasti historie si však den 28. září spojují s jiným letopočtem a to s rokem 995. Tehdy 28.9 v den šedesátého výročí zavraždění svatého Václava došlo ve východočeském hradišti Libici nad Cidlinou k ještě hrůznějšímu činu. Byl zde vyvražděn téměř celý rod Slavníkovců/s výjimkou tří mužů, kteří právě pobývali mimo Libici/ a to včetně žen, dětí i nemluvňat.
Kuriozitou je, že tento hrůzný čin byl vlastně teprve skutečným počátkem jednotného českého státu, který byl po odstranění mocných Slavníkovců konečně definitivně sjednocen pod vládou slavného rodu Přemyslovců. Před rokem 995 lze jen těžko hovořit o jednotném českém státu, když tehdejší téměř celé východní Čechy i část Čech jižních ovládal mocný rod Slavníkovců. Slavníkovci tenkrát vytvořili vlastně jakýsi stát ve státě a o jejich velké moci svědčí i fakt, že si nechali razit své vlastní mince, tehdy nazývané denáry. A na pražských Přemyslovcích byli Slavníkovci až do onoho osudného září vlastně nezávislí. Není proto divu, že se to mocným mužům z rodu Přemyslova, kteří toužili sjednotit Čechy ve státní útvar pod svou nadvládou, nelíbilo. Právě proto sáhli k onomu krvavému činu. Na tehdejší dobu to ovšem nebylo nic neobvyklého a to zdaleka ne jen v Čechách. Tehdejší vládnoucí Přemyslovec Boleslav II. se sice krutého vyvraždění konkurenčního rodu osobně nezúčastnil, ale patrně dal k němu pokyn, či dokonce rozkaz. Přesto dostal v české historii oslavné přízvisko ,,Pobožný“./za úspěšný čin založení samostatného biskupství v Čechách/.
Kuriozitou českých dějin pak je, že jeho otec Boleslav I., který svého bratra – knížete svatého Václava osobně též nezavraždil, je označován za bratrovraha a vysloužil si naopak nelichotivé přízvisko ,,Ukrutný“.
A jak to bylo se samotným svatým Václavem? Pokud nebudeme vycházet z nespolehlivých a málo věrohodných svatováclavských legend máme o něm jen minimum historicky věrohodných zpráv. Vlastně jedinou a ta se týká roku 929/tento letopočet byl dříve mylně uváděn za rok jeho zavraždění/. K roku 929 udává saský kronikář Widukind hodně stručnou zprávu. Tohoto roku se svatý Václav dobrovolně poddal sousedním mocnějším Němcům a snad se jim zavázal každoročně odvádět potupný poddanský poplatek/konkrétně 120 ušlechtilých bílých tažných volů a na dnešní váhovou jednotku zhruba metrák stříbra /. Jeho bratru Boleslavovi se tento čin asi nezamlouval a byl patrně hlavním strůjcem vraždy, byt přímo sám nevraždil.
Václavovo dobrovolné poddanství Němcům pak působilo v jeho osobě problémy po celé další dějiny. Někteří považují svatého Václava za patrona české země, jiní naopak za zrádce a kolaboranta. Hodně k tomu přispěli samotní Němci. Ti za nacistické okupace vyznamenávali české zrádce a kolaboranty ,,Svatováclavskou orlicí“. Jaký byl svatý Václav ve skutečnosti však dnes po uplynutí již bezmála 11 století vlastně nevíme.
Luboš Hora – Kladno