Geologický vývoj regionu
Oblast Kladensko-slánského regionu se nachází v Severozápadní části Středočeského kraje. Z horopisného hlediska je tento region součástí tzv. Českého masivu. Ve své severní části na Slánsku patří k České tabuli/konkrétně k tzv. Dolonooharské tabuli, ve střední a jižní části-převážně Kladensko pak k tzv. Poberounské soustavě. Výškové rozčlenění povrchu Kladenska odpovídá jeho morfologickému vývoji. Celé území představuje zbytky paroviny, která byla několikrát zaplavena vodami sladkovodních jezer, nebo mělkých moří. Tato parovina byla již od prvohor uchráněna od výraznějších horotvorných pohybů. Proto jsou výškové rozdíly celého území poměrně malé a byly způsobeny převážně až v období čtvrtohor. Nejvyšší vrcholy celého Kladensko – slánského regionu se nacházejí v jeho nejjižnější části. /Úplně nejvyšším vrcholem celého Kladenska a Slánska je Vysoký vrch u Malých Kyšic-489 m.n.m. /. Z vodopisného hlediska střední a severní část regionu patří k povodí Vltavy, zatímco jižní pak k povodí Berounky. Žádný tok, který by zasluhoval označení jako řeka naším regionem neprotéká. Nejvýznamnějším tokem regionu je v jeho jižní části potok Loděnice, známější pod názvem Kačák. Ten je jedním z přítoků řeky Berounky. Největší vodní plocha se pak nachází v katastrech obcí Kamenné Žebrovice a Tuchlovice s přidruženou osadou Srby a jedná se o Turyňský rybník, známější pod názvem Záplavy /65 hektarů/. Geologický vývoj Kladenska a Slánska trval miliony let. Začal v období mezi prahorami a prvohorami tzv. algonkiu /jedna z ér starohor/. V tomto období byl region zatopen obrovským mořem. Největší význam pro budoucí tvářnost Kladenska a Slánska mělo však samotné období prvohorní. Na jeho konci v kamenouhelném útvaru-tzv. karbonu bylo území regionu ponořeno ve vodách sladkovodního jezera. V jeho močálech tehdy rostly pravěké kapradiny, přesličky a plavuně . Z jejich zapadlých částí v hlubinách jezera se za nepřístupu vzduchu vytvořily rozsáhlé vrstvy kamenného uhlí.
V křídovém období druhohor bylo zejména území Slánska znovu zalito mělkým mořem , které do budoucna zanechalo v oblasti vrstvy jílů pískovců i opuk. Ve třetihorách toto moře však ustoupilo a oblast byla znovu zatopena sladkovodním jezerem. Jeho nánosy však erozní činnost následujících čtvrtohor téměř úplně odstranila. Trvalými svědky třetihorní doby zůstaly dva vrcholy původem sopečné činnosti Slánská hora/330 m.n.m,/ a Vinařická horka /413 m.n.m./ Nejmladší období čtvrtohor /tzv. kvartér/ se v regionu projevilo prudkým ochlazením. V tomto období se doby ledové střídaly s dobami meziledovými. Působením tohoto střídání pak docházelo k rozsáhlé erozi –rozrušování hornin a a jejich odnášení vodou i větrem. Výsledkem této činnosti je současná tvářnost krajiny Kladensko – slánského regionu.
Text :Luboš Hora