Jaké jsou potřeby tělesně postižených klientů služeb v cestovním ruchu – seriál: Část 6

ČÁST 6: SPECIFIKA PRO HANDICAPOVANÉ KLIENTY SLUŽEB CESTOVNÍHO RUCHU

* Nevidomého netlačíme před sebou, ani jej nevlečeme. Kráčíme přibližně o půl kroku před ním, uvolněně a klidně, po rovném terénu, v přírodě, stejně tak i na schodech. Nevidomý uchopí svého průvodce za paži, v místě nad loktem.

* Jdeme vždy po té straně nevidomého, která je méně bezpečná. Nevidomý se může přidržovat zábradlí.

* Při doprovázení podáváme nevidomému informace o okolním prostředí. Při popisu nepoužíváme směrové výrazy typu „tamhle“ nebo „tady“, ale jasně vyjadřujeme polohu – „vlevo z vaší strany“ nebo „2 metry přímo před vámi“.

* Při komunikaci s nevidomým se nemusíme vyhýbat slovům jako: podívejte se. Můžeme též popisovat pomocí barev.

* Na obrubník nebo na schodiště je zapotřebí vstupovat kolmo, před vstupem zpomalit nebo zastavit. Nevidomého slovně informujeme o směru schodiště, nebezpečných místech a dalších zvláštnostech prostředí.

* Nevidomého nikdy nenecháme stát na nebezpečném nebo jinak nevhodném místě (např. čelem ke zdi). Vhodné je nalézt místo k sezení a krátce popsat okolí.

* Při sedání ke stolu přicházíme s nevidomým k židli zezadu. Židli nastavíme tak, aby se opěradlo nacházelo rovnoběžně s hranou stolu a nebylo od ní příliš vzdáleno. Na opěradlo položíme ruku, za kterou se nás drží nevidomý. Ten pak může snadno samostatně vyhledat židli i stůl, odsunout židli a posadit se. Teprve poté se usadíme na své místo, nejlépe vedle nevidomého. Taktně mu sdělíme, jací lidé u stolu sedí a kde. Již během příchodu ke stolu upozorníme nevidomého na předměty, které by mohl shodit.

* Při použití WC seznámíme nevidomého s typem zařízení (mušle, toaletní mísa, žlábek). Pomůžeme mu je nalézt při zachování zásad hygieny, ukážeme, kde je toaletní papír, umyvadlo, mýdlo a ručník.

* Pokud vstupujeme do místnosti, ve které je nevidomý, je vhodné dát najevo svou přítomnost. Stejně tak je důležité oznámit svůj odchod, aby později nevidomý nemluvil do prázdna.

* Při komunikaci s nevidomým není vhodné dodržovat některé obvyklé konvence. Při setkání by měl jako první pozdravit ten, kdo lépe vidí a to bez ohledu na věk nebo pohlaví. Do nového prostředí (místnosti) by měl jako první rovněž vstupovat ten, kdo lépe vidí.

* Člověk s těžkým zrakovým postižením nám bude vděčný, upozorníme-li ho na některé nepříjemné záležitosti, jako je znečištěný oděv apod. Samozřejmě uvítá i naší pomoc při nápravě.

* Základní zásadou je, že průvodce nevidomého pouze doprovází – nejedná a nerozhoduje za něj.

Obdobně jako jinde i mezi nimi potkáváme lidi více či méně sympatické, informované, chápavé, pomalé, dochvilné, milé, nepříjemné, výřečné, zamlklé, protivné, přátelské nebo agresivní.

ODDÍL A: STUPEŇ ZRAKOVÉ VADY

Stupeň postižení zraku sám o sobě určuje míru obtíží spojených s využíváním služeb cestovního ruchu. Lehce slabozraký klient se může většiny akcí zúčastnit bez větších problémů. Při zvládání situace se mnohdy řídí chováním dalších účastníků akce. Při orientaci v prostředí, resp. při rozlišování blízkých, ale i velmi vzdálených objektů (kopce, věže, výrazné budovy) využívá zrak, někdy za pomoci speciálních optických pomůcek (lupy, monokuláry-dalekohledy). Zvláštní pomoc nepotřebuje, i když doporučujeme, aby pracovník instituce
o jeho obtížích, byť malých, věděl.

Předpokládáme, že prohlídka nějaké expozice může takové dvojici trvat déle, než je obvyklé. Déle může trvat informativní popis ze strany průvodce, delší čas si vyžádá prohlížení objektů hmatem, nebo i očima. Těžce slabozraký musí přistupovat k objektům svého zájmu na blízkou vzdálenost. Mělo by být samozřejmé, že nevidomý se svým průvodcem mají v autobuse místa vedle sebe a sedí u jednoho stolu. Zpravidla chtějí být ubytovaní na jednom pokoji nebo v jednom kupé vagónu.

ODDÍL B: POBYTOVÉ AKCE

Pro nevidomé je výhodnější delší pobyt na jednom místě než časté střídání nových prostředí. Má to vliv na orientaci v prostředí a samostatný pohyb klienta.

Psané nebo tištěné informace jsou pro těžce zrakově postižené klienty bez průvodce nedostupné, proto by jim měly být zprostředkovány jiným (alternativním) způsobem a to ústně. Nevylučujeme ani informace nahrané na magnetofonových kazetách nebo vytištěné zvětšenými písmeny či v bodovém písmu ve střediscích společnosti Tyfloservis.

Nevidomí čtou pomocí hmatu, nejčastěji ukazováky obou rukou.