Literární činnost mistra Jana Husa
V 90. letech 14. století byla v Praze postavena Betlémská kaple, ve které pak zněly čím dál tím bouřlivější kázání a písně. Česká kázání si citlivě všímala lidové nálady a usměrňovala ji. Písně zase byly důležité tím , že se v nich mohla projevovat i lidová tvořivost a lid se tak mohl aspoň písněmi jako ústní podobou zúčastňovat literárního života. Společenská situace se od začátku 15. století začíná stále více přiostřovat ostrými rozpory mezi boháči a chudinou ale třeba i mezi Čechy a Němci.
Právě v této době začíná se svými kázáními velmi vlivně působit zejména na chudinu mistr Pražské univerzity Jan Hus /asi 1371-1415/. Nebudeme se v této části zabývat jeho hrdinským životem ani skvělou činností kazatelskou, ale pouze tou ryze literární. Husova spisovatelská činnost se obracela jednak
k učeneckým čtenářům, pro které psal latinsky, ale také k čtenářům prostým, pro které psal česky.
Z jeho latinských spisů je nejdůležitější pojednání ,,O církvi“ /,,De ecclesia“/, ve kterém Hus dokazuje , že příslušníkem církve je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích, a že hlavou církve je pouze Ježíš Kristus a nikoli papež. Hus navíc v tomto díle teoreticky odůvodnil, že křesťan není povinen poslouchat papežova nařízení pokud jsou v rozporu s Biblí. Těmito názory se Hus opírá i navazuje na anglického reformátora církve Jana Viklefa /asi 1324-1384/.
Z Husových českých spisů kritizující zesvětštělou církev jsou patrně nejdůležitější jeho ,,Knížky o svatokupectví“. V tomto díle podrobil ostré kritice soudobou církev, její schizma/dvojpapežství/ a především prodávání takzvaných odpustků./Kdo zhřešil mohl si za peníze koupit od církve odpustek a hřích mu byl poté odpuštěn./ Jeho ,,Knížky o svatokupectví“ jsou tak ostře kritické, že je v nich v podstatě kritizována celá tehdejší feudální společnost.
Dědictví svého předchůdce Tomáše Štítného ze Štítného rozvinul Hus v českých spisech ,,Dcerka“ – učí ženy správnému životu a ,,Výklad Viery , Desatera a Páteře“, které je výkladem základních křesťanských modliteb i pravidel správného života.
Ve spise ,,O šesti bludiech“ vyjadřuje své názory na poměr mezi církví a životem.
Ve vyhnanství vzniklo Husovo nejčtenější dílo ,,Postila“ , které však není dílem kazatelským, jak by mohl mylně napovídat jeho název , ale jde o dílo literární , které je spíše sbírkou populárně zaměřených pojednání než souborem kázání. Hus v něm vytvořil zvláštní literární druh , který byl pak s oblibou pěstován až do období národního obrození.
Protože se svými českými spisy Hus obracel k širokým lidovým vrstvám, volil co nejpřístupnější sloh a jasnou kompozici. Ohled na širší čtenářké vrstvy vedl Husa k odstraňování zastaralých mluvnických tvarů, které již vymizely z živého jazyka. Hus psal především pro lidové vrstvy a tomu i přizpůsobil svůj obsah i formu. Proto usiloval o zjednodušení pravopisu i gramatiky. Místo pravopisu spřežkového /cz, sz/ zavedl pravopis diakritický s diakritickými znaménky /tečka-jako nábodeníčko krátké, čárka-jako nábodeníčko dlouhé/. Českou gramatiku zjednodušil zrušením složitých minulých časů /aoryst, imperfektum/ a místo nich zavedl jeden jednoduchý minulý čas. Literárně jsou tyto úpravy českého pravopisu a gramatiky zpracovány
v latinském traktátu ,,De orthographia Bohemica“/,,O českém pravopisu“/. Zda je však sám Hus jeho autorem není jisté.
Důležité jsou i Husovy listy z kostnického vězení těsně před Husovým upálením. Ty kolovaly v opisech
do české vlasti a někdy jsou uváděny jako Husovo dílo ,,Listy z Kostnice“.
Janem Husem vyvrcholila česká předhusitská literatura. Čtyři roky po Husově upálení – upálen dne 6. července 1415, začalo jedno z nejvýznamnějších období celých českých dějin husitská revoluce. Svými literárními díly a především svými kázáními měl na jejím vypuknutí velikou zásluhu mistr Jan Hus.
Luboš Hora-Kladno