Bitva u Lutzenu-největší střetnutí třicetileté války

O třicetileté válce a některých jejích bitvách jsem už na našich webových stránkách několikrát  psal.

Mám tím na mysli především bitvu na Bílé hoře/listopad 1620/ a bitvu u Jankova /březen 1645/.  Ta první z nich, ač pro český národ na další století osudová, byla vlastně jen větší šarvátkou. Naopak při bitvě u Jankova došlo k největšímu střetnutí celé třicetileté války na českém území.

Ta vůbec největší bitva celé třicet let trvající války však proběhla v zahraničí, třebaže příliš daleko od Čech to nebylo. Jednalo se o bitvu u Lutzenu, který leží při česko-německých hranicích nedaleko známějšího města Lipska.

Toho dne 16. listopadu 1632 sledovala celá Evropa se zatajeným dechem střetnutí dvou vojevůdcovských gigantů. Zatímco především švédskou a hlavně protestantskou armádu vedl samotný švédský král Gustav Adolf, v čele druhé habsburské a katolické armády stál český zámožný šlechtic Albrecht z Valdštejna.

Celou velkou bitvu ovlivnila mimořádně silná mlha, která tenkrát pokryla obě nepřátelské strany. Již 15. listopadu za soumraku se regimenty Valdštejnovy habsburské armády šikovaly k boji, ale o jeho zahájení se nedalo uvažovat. Pouze zákopníci připravovali obranné linie a dělostřelecká postavení. Schopný Valdštejn se na bitvu připravil mimořádně důkladně a zaujal těsně před bitvou nejvýhodnější obranné postavení, zatímco Gustav Adolf ztratil výhodu momentu překvapení nepřítele.

Slabinou Valdštejnovy armády bylo její levé křídlo a po technické stránce i výzbroj jeho vojáků, kteří byli vyzbrojeni již zastaralými typy pušek tzv. mušket.

Gustav Adolf téměř celou noc promýšlel se svými důstojníky v cestovním kočáře plán útoku, který měl být do odpoledních hodin rozhodnut. Důležitá okolnost švédského útoku na slabší Valdštejnovo levé křídlo byla promyšlena správně. Sám švédský král se osobně tohoto útoku zúčastnil.

Při ranním rozbřesku 16. listopadu situaci na bojišti zkomplikovala mimořádně hustá mlha, kdy nebylo vidět téměř na krok. Kolem osmé hodiny ranní mlha trochu polevila a tak zahájilo švédské dělostřelectvo silnou kanonádu. Až po 10.hodině však mohla švédská jízda zahájit útok na Valdštejnovo levé křídlo. Mlha zcela padla až před polednem a díky tomu Gustav Adolf, který se statečně pohyboval v přední linii promeškal cenný čas a tím i svou vojenskou převahu. Nakonec za to švédský král draze zaplatil.

Krátce po poledni, kdy už švédská jízda vpadávala do hloubky habsburské armády a bitva dosahovala svého kulminačního bodu, dorazila prohrávajícímu Valdštejnovi výrazná posila v podobě jízdy polního maršálka Pappenheima. Ta přinesla v bitvě rozhodující obrat. Bitva, ve které už Švédové vítězili se příchodem Pappenheimevovy jízdy vyrovnala. I sám Valdštejn do ní statečně a chladnokrevně zasáhl. Švédové pod ním zabili jeho nejoblíbenějšího koně a sám Albrecht z Valdštejna utrpěl průstřel stehna. Ale to ještě nikdo z jeho armády netušil, co se přihodilo Gustavu Adolfovi.  Švédský král v jiném místě bitvy v čele svých vojáků pronikal do nepřátelských řad. Tam však uvízl v těsném sevření nepřítele. Nejprve byl raněn do levé paže  a po dalším zranění spadl z koně. Habsburští kyrysníci králi ležícímu v blátě ,aniž věděli o koho se jedná,  prostřelili hlavu a poté ho okradli. Až podle jeho koně, který zmateně pobíhal kolem, hledajíc svého jezdce se poznalo, kdo ten několikrát zraněný jezdec s prostřelenou hlavou vlastně je.

Bitva pak pokračovala i v odpoledních hodinách, kdy oba skvělí vojevůdci z ní byli vyřazeni. Když na bojiště padl soumrak každá ze stran se domnívala, že zvítězila. Ve skutečnosti skončila bitva nerozhodně. Valdštejnovo vojsko spořádaně ustoupilo do nedalekých Čech, aniž by bylo definitivně poraženo. Švédská armáda, která utrpěla těžké ztráty včetně smrti svého krále se ustupujícího Valdštejna již nepokusila pronásledovat.

Už se navíc blížila zima a v zimním období se během třicetileté války obvykle neválčilo.

Bitva u Lutzenu tak vešla do dějin zejména smrtí švédského krále Gustava Adolfa a těžkým zraněním již tak nemocného Valdštejna. Ani on už na konec svého života dlouho nečekal. Trvalo totiž jen něco málo přes rok, než byl vážně nemocný a na lůžko připoutaný Albrecht z Valdštejna jako zrádce svými vlastními vojáky v Chebu zavražděn.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář