Jaké jsou potřeby tělesně postižených klientů služeb v cestovním ruchu – seriál: Část 8

ČÁST 8: SPECIFIKA PRO HANDICAPOVANÉ KLIENTY SLUŽEB CESTOVNÍHO RUCHU

K výuce se používá výhradně znakový jazyk neslyšících a naopak slyšící učitel používá orální řeč. Oba jazyky se používají odděleně, nedochází k přímému překladu mezi jazyky. Tato komunikace sluchově postižených se začala používat ve skandinávských státech.

Totální komunikace se musí uskutečňovat od co možná nejranějšího věku dítěte. Tento systém vznikl a rozšířil se v USA a odtud i na další kontinenty.

Jestliže můžeme definovat minoritu jako „část určité společnosti, lišící se zpravidla od majority původem (rasou), národností, náboženstvím, kulturou, jazykem apod.“ a také jako skupinu lidí, kterou spojuje společná pozitivní identita (program, kultura, jazyk, náboženství apod.), můžeme také Neslyšící vymezit jako menšinu na základě jejich jazyka a kultury. Neslyšící jsou tedy považováni za příslušníky jazykové a kulturní menšiny. Tuto menšinu z nich dělá užívání znakového jazyka, který je rovnocenný všem mluveným jazykům, podobné osudy a problémy, zkušenosti, společná kultura, historie a často i „společní vnější nepřátelé“. Neslyšící jsou jednou z nejsoudržnějších menšin vůbec, protože je stmeluje velmi snadná vzájemná komunikace a naopak velmi nesnadná komunikace a tisíce každodenních nedorozumění s vnějším světem.

Kultura je množina naučeného chování skupiny lidí, kteří mají svůj vlastní jazyk, hodnoty, pravidla chování a tradice. Člověk se do kultury může narodit; je pak vychováván podle kulturních hodnot dané kultury a jeho osobnost a chování se formují na základě jeho kulturních hodnot. Nebo může člověk vyrůst v jedné kultuře (neslyšící dítě slyšících rodičů) a později se naučit jazyk, hodnoty a zvyklosti odlišné kultury (kultury Neslyšících).

Upozornění a dotek Když chce slyšící navázat komunikaci, obvykle svého partnera osloví. Neslyšící svého partnera upozorní dotekem či máváním v zorném poli partnera či partnerů. Dotek bývá jemný a běžně se Neslyšící v tomto případě dotýkají ruky, paže, předloktí a ramen. Není vhodné kontaktovat Neslyšícího dotekem na záda, tento dotek může vyvolat zlostnou reakci. Stejně tak je nevhodný dotek na hlavu. Komunikačního partnera se tedy dotýkáme jemně a v jeho zorném úhlu.

Mezi tradice české komunity Neslyšících patří např. Mezinárodní den Neslyšících, Festival kultury Neslyšících Mluvící ruce, Mezinárodní festival pantomimy neslyšících, soutěž Miss neslyšících, plesy, deaflympiády, sportovní hry, Stodůlecký jarmark atd. Ale také nelze opomenout prózu, pohádky ve znakovém jazyce, technické pomůcky (kompenzační, vibrační, světelné, fax, mobil, internet).

Jak uvádí OSN a Světová zdravotnická organizace, současnou světovou populaci tvoří ze 19,64% spoluobčané se zdravotním postižením. Osoby s mentálním postižením představují 3,15% této skupiny obyvatel. To odpovídá i situaci u nás, kde je uváděn výskyt 3 – 4% osob s mentálním postižením v populaci. Tato nezanedbatelná skupina obyvatel si zaslouží větší pozornost poskytovatelů služeb ve společnosti. (Krejčířová 1998, s.9)