Naše nejstarší papírová kniha pochází z roku 1310. Až do konce 15. století se do českých zemí papír pouze dovážel. Nejstarší ochod s papírem v Praze se uvádí ke konci čtrnáctého století. O existenci domácí výroby papíru v Praze víme spolehlivě až k roku 1499, kdy fungovala papírna na Zbraslavi. O něco později/už v 16. století /pracovala také papírna v moravské Olomouci.
Existují sice zvěsti, že papír se v českých zemích vyráběl už za vlády Karla IV. Patrně však jde skutečně jen
o historicky nedoložené zprávy.
Jak se ale papír vůbec vyráběl? Původní technologie se používala řadu století. Spočívala v tom, že výchozí surovinou byly hadry změkčené, vyprané a vybělené. Na hadrořezech, které se podobaly řezačce slámy , byly nasekány nadrobno. Hnitím se původní textil rozvláknil. Ve stoupách se surovina za přítomnosti vody a vápna rozdrtila na kaši. Tato kaše se dále čistila, zbavovala uzlíků a byla poté dána do vyhřívací nabírací kádě. Odtud se nabírala na drátěné síto v rámu. Zespoda se tenká vrstva kašovité hmoty přidržela krycím rámem. Arch papíru zachycený na sítě se zbavil vody. Vlhké archy se pak štosovaly s vrstvami plsti a vkládaly do mohutného papírenského lisu. Vypuzením vody se papír zhutnil. Poté následovalo hlazení, případně i máčení v klihové vodě s kamencem. Pak přišlo na řadu další sušení a lisování.
Dvacetčtyři archů tvořilo knihu. Dvacet knih pak takzvaný rys. V tomto balení se potom papír prodával. Nebyl zpočátku zrovna levný, když jeden rys stál na začátku 16. století plných 50 grošů.
Luboš Hora-Kladno