Třetí manželka Karla IV. byla nejen českou královnou, ale i římskou císařovnou. Manžele dělilo plných třiadvacet let, když se v květnu 1353 brali. Byl to snatek, kterým Karel IV. zase jednou překvapil celou Evropu. A zdaleka nejen tím že jako zralý muž si bral za- manželku teprve čtrnáctileté děvče. Svatba se konnala v Budíně , kde Anna vyrostla u své matky Kateřiny Uherské. Tento snatek měl poněkud pikantní přídech, protože právě tuto nevěstu vybral obratný snatkový politik původně prosvého maličkého syna Václava, který však v necelých dvou letech zemřel. Původně si batole mělovzít dospívající dívku, ale ta si nakonec vzala jeho otce. Karel se tak znovu projevil jako zkušený intrikán. Původně čekal, že bude Anniným tchánem, nakonec se stal jejím manželem. Pro velký věkový rozdíl mezi manželi asi těžko mohlo jít o snatek z lásky, ale naopak o snatek z rozumu, což bylo pro Karla typické. Intrikán Karel sledoval tímto snatkem předevšímněkolikerý okamžitý zisk.
Anna byla dcerou svídnickéhovévody Jindřicha II. a tím byla především dědičkou posledního piastovského údělu, kterým bylo především Slezko. Důležitý byl též fakt, že ve čtrnáctiletém děvčeti se Lucemburkům nabízelo sblížení s Uherským královským dvorem. Anna byla neteří Ludvíka I. a právě na východě viděl Karel možnost rozšíření českého státu. Snatek viděl Karel jako vyloženě politicky výhodný a proto neváhal.
Anna Svídnická byla nejprve korunována na českou královnu a brzy poté i na římskou císařovnu.
Manželství trvalo devět let. Za tuto dobu se Karel konečně s Annou dočkal vytouženého dědice trůnu. Nejprve sice porodila opět děvče -princeznu Elišku/1358/, ale o tři roky později konečně syna-Karlova
následovníka na trůnu -pozdějšího českého krále Václava IV. Ten se na rozdíl od prvního Václava, který zemřel jako batole dožil zralého mužského věku.
Anna Svídnická zemřela znovu ve velmi mladém věku třiadvaceti let společně s právě narozeným třetím dítětem v roce 1362. Svoji povinnost však splnila-dala Karlovi mužského potomka a dědice. Anna je rovněž pochována ve Svatovítském chrámu.
Luboš Hora-Kladno