Zatímco dnes je středočeské město Kutná Hora pouhým okresním městem s asi 25 000 obyvateli, v období středověku bylo svého času po Praze druhým největším městem v českém království. Tehdy to bylo ovšem především díky mimořádně bohatým dolům na stříbro.
Kutná Hora vyrostla na podkladu v zemi. Novodobé archeologické výzkumy prokázaly, že o zdejším stříbře se vědělo už v předslovanské éře , a dokonce se tu tehdy již pouze povrchově těžilo. Sláva města se však zrodila až v období vlády posledních přemyslovských králů, kdy zde a v nejbližším okolí byla odhalena stříbronosná žíla. Tento objev vedl ve druhé polovině 13. století k takovému přílivu obyvatelstva, který se příliš nelišil od mnohem pozdějších zlatokopeckých horeček v severní Americe. Když se tvrdilo, že se do Kutné Hory přihrnulo na 100 000 nových obyvatel z půlky Evropy, toužících po rychlém zbohatnutí lze to samozřejmě považovat za pouhou nepravdivou fámu. K podstatnému přílivu obyvatel však skutečně tehdy došlo.
Roku 1300 už na kutnohorském stříbře fungoval státní peněžní monopol krále Václava II. , který do města soustředil všech 17 existujících a předtím rozptýlených mincoven. Svým horním řádem král současně kondifikoval pravidla těžby. Kutná Hora se tak stala uprostřed středověku prvním průmyslovým komplexem v Čechách. Za podmínek velmi diferencované dělby práce se tu soustředila produkce hned tří složitých technologií a tří navzájem spolupracujících odvětví . Byl to především báňský průmysl a na něj navazující hutnictví drahých kovů a též manufaktura, která organizovala ražbu mince. Nerostné bohatství stříbra náleželo teoreticky českému králi. Investiční a provozní náklady důlního podnikání ovšem nemohl nést sám panovník. To přesahovalo možnosti jeho pokladny. Nezbytný kapitál proto vznikl sdružováním prostředků , když se zrodily jakési ,,akciové společnosti“ – těžařstva ovládaná bohatými podílníky. A tak se ke králi přidružila podnikavá vrstva lidí , která začala žít v dnes tolik aktuálním duchu , že ,,peníze dělají další peníze“. Panovník svá práva propůjčil, takže mu zbyl jen podíl na zisku /asi osmina celkového výdělku/. I tak to bylo díky tehdejšímu velkému bohatství tolik, že Václav II. patřil k nejbohatším panovníkům v Evropě. Přitom řadoví dělníci a nádeníci, kteří vykonávali fyzicky nejtěžší práce vesměs živořili. O to víc vydělávali spekulanti nahoře, královští úředníci, těžaři , rudokopci i majitelé hutí. Do husitských válek to navíc byli převážně Němci. Ti se po vypuknutí husitské revoluce rozutekli a velmi rychle je nahradil český patriciát. Ten v období vlády Jagellonců prožíval vrchol konjunktury. Penězi zasahoval do vysoké politiky . Hrál si i na mecenáše umění.
Okázalost kutnohorských patricijů se natrvalo vepsala do tváře města. Proslulý kutnohorský chrám svaté Barbory a další městské památky pozdně gotické kultury se vždy nezrodily z ,,čistě nabytých peněz“
Honosná pýcha kutnohorských magnátů kolem stříbra byla však v období vlády Jagellonců /1471-1526/ zároveň jejich labutí písní . Zanedlouho se totiž stříbrné žíly dostaly do netěžitelných velkých hloubek země a dostavil se krach….
Luboš Hora-Kladno