Václavovo panování v přetěžké době
Největší životní smůlou Václava IV. bylo, že panoval v přetěžké době. Ta začala vlastně už v posledních letech vlády jeho tolik oslavovaného otce Karla IV.
Celá římská říše do které svým způsonbem spadalo i české království se ve Václavových časech zachvěla těžkým politickým otřesem. Věřící najednou měli dva papeže místo jednoho./církevní schizma/. /Později nakrátko dokonce přibyl papež třetí, který sídlil v italské Bologni./ A tato událost rozdělila Evropu na dva vzájemně se nenávidějící tábory. Jeden stál za papežem římským, druhý za tím avignonským. Václav po vzoru otce Karla stál za papežem v Římě, ale spíše jen formálně. Navíc z pozice římského císaře mohl a měl všemožně římského papeže podporovat a svou diplomatickou aktivitou mu všemožně pomáhat. Ale Václav byl stále nedospělý mladíček, který se o tehdejší politiku příliš nezajímal. Místo diplomatické a politické práce mizel na celé týdny do lesů na své hrady a řešení problémů , které se na něho valily ze všech stran ve stále větší míře donekonečna odkládal. Navíc se po jeho boku objevil další mladíček-nový /v pořadí třetí/ pražský arcibiskup, kterým byl ctižádostivý kariérista Jan z Jenštejna. Ti se zpočátku stali přáteli/oba holdovali lovu, pitkám a ženám/, později se však arcibiskup Jenštejn po překonání smrtelné nemoci zcela změnil , stal se zarytým puritánem a z dřívějších přátel byli naopak zarytí nepřátelé až k smrti.
Evropa včetně římské říše i českého království se díky papežskému schizmatu ocitla v hluboké krizi. Tu bylo třeba řešit. A to Václav IV. nejenže nedokázal, ale vlastně se o to ani příliš nezajímal. Lovy a divoké pitky s přáteli z ,,mokré čtvrti“ mu byly bližší. Václav se bludištěm evropské politiky spíše jen potácel bez jakékoli koncepce. Jeho politická pasivita musela ostře kontrastovat při vzpomínkách na jeho nedávno zemřelého otce Karla IV. Problémů v Evropě i římské říši přitom přibývalo snad každým dnem. Hrozila otevřená válka jednoho papeže proti druhému. A Václav z pozice římského krále měl tyto problémy řešit především. A jeho přístup? Nepodnikl téměř nic. Maximálně se omezil na donekonečna odkládané sliby.
A jak dopadl Václav jako římský císař? Papežům/vysokým církevním hodnostářům i vysoké šlechtě/ nakonec došla trpělivost s Václavovou pasivitou až netečností a na samém počátku nového 15. století byl Václav sesazen z pozice římského císaře.