Král Václav IV. po návratu z vídenského vězení
Zhruba od začátku roku 1304 byl Václav IV. znovu doma v Čechách v pozici českého krále. Jeho postavení se oproti desetileté válce s vysokou českou šlechtou i polovlastním bratrem uherským králem Zikmundem sice zlepšilo , ale jen částečně. Navíc prchlivá problematická Václavova povaha často podpořená přemírou konzumace vína se nezměnila.
V říši i Evropě se v prvních desetiletích 15. století stupnovaly problémy s papežským schizmatem. Papežové nebyli jeden čas dva, ale dokonce i tři, když ten třetí sídlil v italské Bologni. A vrcholem krize křestanské víry bylo když se svatí otcové a zástupci Boha na zemi navzájem častovali /a to veřejně/ urážkami vyloženě světskými, prohlašovali jeden druhého za kacíře a posílali se do pekel. Upřímně věřící křestané z toho museli mít pěkný zmatek. Který papež je ten pravý? Kterému mají věřit?
A na světských trůnech to nebylo o mnoho lepší. O post římského císaře se přela trojice příbuzných Lucemburků-český král Václav IV., uherský král Zikmund a moravský markrabě Jošt.
Od časů zbožného Karla IV., který kaolické církvi mimořádně přál jí patřila v českém království plná třetina půdy a církev tak představovala v zemi daleko nejbohatšího feudála. A stále chtěla víc a víc a to nejen na úkor šlechty, ale především stále více zbídačených poddaných. S vírou začala církev vyloženě kupčit. Církevní úřad byl nejvýnosnější a mohl si ho koupit kdokoli měl plnou kapsu.
Stav v tehdejší církvi byl už tak kriticky špatný, že se objevili postupně první kritici církve, kteří to s vírou mysleli upřímně. První z nich Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova působili již za vlády Karla IV. Když na trůn nastoupil jeho syn Václav IV. objevili se noví vůči církvi ještě kritičtější Jakoubek ze Stříbra, Jeroným Pražský a především Mistr Jan Hus a později na samém konci vlády Václava IV. i Jan Želivský. Nejvýznamnější z nich Jan Hus začal svá pověstná ostře proticírkevní kázání v kapli Betlémské přibližně v době, kdy se král Václav IV. vrátil z vídenského vězení znovu na český trůn. Problémy s papežským schizmatem a zkaženou církví musel král Václav po návratu z vídenského vězení řešit především. Sám byl ve věcech křestanské víry poměrně hodně vlažný/narozdíl od přezbožného otce Karla IV./ Samotného Husa i kritiky zkažené církve zpočátku nijak netrestal ani nezatracoval. Jeho druhá manželka Žofie byla navíc velikou obdivovatelkou i ochránkyní Jana Husa. A byla tu i další důležitá osobnost, která měla na události v Čechách v prvním desetiletí 15. století vliv. Tou byl nový pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Co na tom že byl zpočátku takto vysoce postavený muž negramotný? Co na tom, že si církevní úřad, jak bylo tehdy zvykem koupil? A že církevním problémům příliš nerozuměl? Tím lépe. Jak Zajíc z Hazmburka, tak král Václav IV. , když už Husova stále ostřejší kázání zpočátku vyloženě nepodporovali , tak minimálně tolerovali.