Doba bezkráloví za husitské revoluce
16. srpna roku 1419 zemřel český král z lucemburského rodu Václav IV. Jeho oficiálním nástupcem v čele českého státu měl být polovlastní bratr Zimkmnud Lucemburský. Problém byl v tom, že většina Čechů Zikmunda za českého krále neuznala. Navíc první pražskou defenestrací /30. července 1419/ začalo oficiálně radikální období husitské revoluce, které trvalo až do bitvy u Lipan na samém konci května roku 1434.
Zikmund který byl v době Václavovy smrti již králem uherským i císařem římským/ oficiálně dosáhl císařské korunovace ale až v roce 1433/ samozřejmě toužil i po české královské koruně. O její oficiální přiznání se pokusil již při první křížové výpravě v létě roku 1420. ,,Jeho“ křižácké vojsko však bylo v červenci 1420 poraženo husity v bitvě na Vítkově. Zikmund však svou porážku neuznal a přes ni se nechal po bitvě korunovat za českého krále. Češi ho z velké většiny i nadále v této funkci neuznávali a oficiálně ho sesedadili na Čáslavském sněmu na konci jara roku 1421. Zikmund se však nemínil podrobit a o českou královskou korunu usiloval dalších více než patnáct let. Přestože proti husitským Čechům byly uspořádány další křížové výpravy/všechny skončily neúspěchem křižáků/, dosáhnout oficiálního českého královského trůnu se Zikmundovi nepodařilo a to až do srpna roku 1436.
Proto o době mezi srpnem 1419 až srpnem 1436 hovoříme jako o období bezkráloví.
Nějací kandidáti na český trůn se ale v tomto období našli. Byl tu především jiný Zikmund s přízviskem Korybutovič. Nebyl příslušníkem lucemburského královského rodu, ale příbuzným litevského velkoknížete Vitolda. Právě on měl v období bezkráloví největší šance na získání české královské koruny. Nejprve se vypravil za tímto cílem podporován polsko-litevskou unií, ale neuspěl, oficiálně českou korunu nezískal a byl povolán zpět domů do Litvy.
Po české koruně patrně hodně toužil protože se o její získání ještě jednou pokusil, tentokrát na vlastní pěst. Ani jeho druhý pokus ale neuspěl a dokonce byl v Čechách na krátký čas uvězněn, než se mohl vrátit zpět domů do Litvy. Oficiálně se tedy Zikmund Korybutovič českým králem nikdy nestal.
Druhý Zikmund -Lucemburský měl sice po dobu husitské revoluce poměrně dobré pozice na Moravě i se svým zetěm Albrechtem Rakouským, ale v Čechách proti němu panovala až smrtelná nenávist a proto ani on se českým králem během radikálního období oficiálně nestal. Vše změnila až osudná bitva u Lipan na konci května roku 1434, ve které česká panská jednota porazila radikální husity. Poté byli příslušníci vítězné panské jednoty ochotni Zikmunda lucemburského za českého krále uznat. Přesto musel Zikmund ještě nemálo naslibovat a intrikovat, než se sedmnáctiletým zpožděním české královské koruny dosáhl i oficiálně. Stalo se tak v srpnu roku 1436. Doba bezkráloví v českém království tím skončila.