Nové město Pražské
Nejvýznamnějším Kalovým stavebním činem bylo založení a výstavba Nového města Pražského. To bylo založeno na ploše téměř třikrát větší, než jakou předtím zaujímalo Staré město. Rozloha Nového města zaujala asi 360 hektarů půdy, dosud vesměs nezastavěné. Porovnáme-li rozlohu Nového města pražského
s jinými českými středověkými městy, která měla výměru kolem 30 hektarů, představovalo Nové město asi dvacetinásobek průměru. Vyrostlo zde v krátké době kolem 1 500 domů, přičemž tato zástavba tvořila jen asi 40 procent půdy Nového města. Zbytek tvořily volné plochy a zahrady. Městská aglomerace Prahy zahrnovala v Karlově době plochu asi 750 hektarů/ve srovnání Paříž měla v téže době asi 440 hektarů./
Podle dobových údajů žilo v tehdejší Praze kolem 40 000 obyvatel. Praha sice nebyla v Karlově době největším evropským městem, ale patřil jí tento primát v římsko-německé říši.
Novoměstské hradby byly dlouhé přes 3 kilometry , vysoké 6 metrů a silné asi 2 metry. Navíc jejich součástí byly četné obranné věže. Je kuriozitou , že taková ohromná stavba trvala pouhé dva roky /1348-1350/.
Důležitým nařízením Karla IV. bylo, že se muselo stavět pouze z kamene a nikoli ze dřeva nebo kombinací obou způsobů.
Velkou zkušenost projevili Karlovi architekti v pečlivém a promyšleném vypracování celkového urbanistického řešení Nového města. Naplánovali v něm tři velká tržiště – Senný trh/dnešní Senovážné náměstí/, Koňský trh /dnes Václavské náměstí/ a Dobytčí trh /dnes Karlovo náměstí/. Centrální tržiště pak příčně spojovaly přímé a široké ulice /dnes Jindřišská a Vodičkova/
Do této základní osnovy vsadili pak Karlovi architekti na předem zvolená místa dominantní objekty kostelů a klášterů. Prvními byly dva farní chrámy – sv. Štěpána a sv. Jindřicha. Ještě rok předtím byl založen karmelitánský klášter Panny Marie Sněžné.
Karel IV. toužící po reprezentativnosti prvního města říše, postupně uvedl do Prahy sedm církevních řeholí. V Emauzích působili slovanští benediktýni, na Karlově augustuniáni , na Slupi serviti, u sv. Michala celestýni/až po Karlově smrti/, v Dlážděné ulici ambroziáni , jinde i některé další. Praha byla zaplněna štíhlými gotickými věžemi a to v tak velkém počtu, že jen za života Karlova měla Praha 104 svatyní, což nemělo v Evropě obdoby.
I úroveň vzdělanosti v Praze výrazně vzrostla. Působilo zde na 400 malířů, a kromě Univerzity Karlovy fungovalo v Praze časem 20 latinských farních škol, 4 školy kolegiální, 3 klášterní a 1 škola židovská.
V Karlově době se Praha stala největším staveništěm Evropy a rychlým tempem se proměnila
v architektonicky nejucelenější a stavebně nejvelkolepější město tehdejšího křesťanského světa.
Luboš Hora-Kladno