S příchodem jara a po překonání psychické krize se věnuji sportu až extrémním způsobem. S činkami cvičím už dvoufázovým způsobem, tři čtvrtě hodiny ráno a stejnou dobu i večer. Naběháno mám od začátku roku přes 1100 km , na kole jsem za stejnou dobu najezdil 2 500 km, když ovšem jsem na kolo poprvé sedl, na rozdíl od běhání až v březnu. Díky masivnímu sportování se zlepšuje ani ne tak kondice, jako psychika.
Jen mě občas napadne co by se stalo, kdybych sportovat nemohl, například kvůli vážnému úrazu. Při této myšlence nemohu nevzpomenout na nejslavnějšího kladenského fotbalistu všech dob Františka Kloze. Právě v těchto dnech mi v Kladenském deníku vychází třináctidílný seriál o celé jeho slavné fotbalové kariéře i životě vůbec. Tenhle někdejší československý reprezentant hrál fotbal na nejvyšší úrovni v letech 1928-1941. V počtu nastřílených branek v nejvyšší soutěži nemá mezi kladenskými fotbalisty absolutně konkurenci. I mezi československými fotbalisty všech dob mu patří asi 5. příčka. Dokázal totiž nastřílet 175 branek v nejvyšší soutěži.
František Kloz hrál ale fotbal i po skončení vrcholové kariéry vlastně až do své předčasné smrti. Ve svých 40 letech v roce 1945 ještě jako kanonýr neměl absolutně konkurenci v regionálních soutěžích Kladenska. Rok 1945 byl však posledním rokem jeho života. Co se mu stalo, když umřel v pouhých 40 letech věku? František Kloz zemřel na následky zranění z povstání proti fašistům v květnu 1945. V těch rušných květnových dnech šel/ač byl nevoják/ se zbraní v ruce bojovat proti německým okupantům a to mezi vůbec prvními. V přestřelce s Němci na Lounsku byl raněn střelou z kulometu do nohy.
I když byl rychle převezen do lounské nemocnice a svěřen do péče lékařů, život mu to prodloužilo jen zhruba o měsíc. K vážnému zranění nohy se v nemocnici přidala plynatá sněť. Nakonec se jako jediná možnost ukázala amputace zraněné nohy. Jedině ta by obávanému kanonýru zachránila život. František Kloz však na ni nepřistoupil a proto v červnu roku 1945 v lounské nemocnici zemřel. Rozhodl se správně? Na to mohou být názory odlišné. Je však třeba si uvědomit, že tenhle člověk tak miloval pohyb a sport, že si vůbec nedovedl představit život bez končetiny. Se životní tragédii se prostě nesmířil.
Pravda jsou lidé, kteří se i po takovém neštěstí s tragédií dokáží vyrovnat a s velkým tělesným handicapem pak třeba i celá desetiletí žít. František Kloz v tomto ohledu mezi ně nepatří. Naštěstí mu nikdo nemůže upřít jeho ohromné sportovní úspěchy a především to, že svým způsobem zemřel vlastně dobrovolně a za svobodu své vlasti. Osobně se nemohu s Klozem vůbec srovnávat, ale jedno vím. Kdyby mě při sportu potkalo něco podobného, reagoval bych na to patrně jako on.
Luboš Hora-Kladno