Jak je možné, že houfy lehce odděných husitů porážely v jedné bitvě za druhou mnohonásobné přesily těžce obrněných a po zuby ozbrojných nepřátel, především křižáků naverbovaných snad z celé západní Evropy?
Můžeme sice připustit že ohromné přesily křižáckých vojsk jsou trochu nadsazené a přehnané, nicméně výraznou početní převahu křižáci v bitvách s husity určitě měli, stejně tak jako mnohem dokonalejší výzbroj i výstroj. Přesto všech pět křižáckých výprav husité na hlavu porazili. Jaké byly příčiny těch slavných vítězství? Především husitské vojsko bylo mnohem pohyblivější než to křižácké. Husité téměř zcela postrádali silně obrněné rytíře v těžkém brnění, kteří byli sice odolnější na uštědřené údery, ale na druhé straně díky brnění těžkopádní a mnohem méně pohybliví. A brnění bylo sice těžké jako hrom, ale speciálním husitským zbraním, které byly delší než křižácké meče a kopí, odolat nedokázalo. Takovými zbraněmi byly masově používané cepy, sudlice, nebo různé druhy bijáků. Navíc husité masově používaly i střelných zbraní ať už horkých se střelným prachem, nebo kuší, které na rozdíl od dřívějších luků dokázaly i silné brnění prorážet.
Možná nejdůležitější zbraní husitů byla jejich bojová morálka. Bratr bojoval za bratra a všichni za jednu stejnou společnou věc-svoji víru v pravdu a spravedlnost. Naopak křižáčtí bojovníci bojovali v podstatě každý sám za sebe, svou slávu a především předem slíbený finanční a kořistnický podíl. Ani zdaleka neměli takový zájem, aby se jejich spolubojovníci zachránili, spíše naopak, čím více jich padne, tím větší bude jejich podíl na kořisti.
A ještě jedna věc byla důležitá v těchto válkách. Husitské vojsko bylo i co se týče přesunu na různá bojiště díky své lehkosti mnohem pohyblivější. Husitská pěchota i s dělostřelectvem se dokázala přesunout za 24 hodin i na vzdálenost 50 kilometrů. Toho těžce oddění křižáci nebyli schopni. A po prohraných bitvách nestačili dokonce ani dostatečně rychle prchat. Lehká a neobrněná husitská jízda poměrně snadno doháněla těžce odděné křižáky a většinou ze zadu jí byli snadnou kořistí.
Důležitým prvkem husitského vojska byla i pověstná vozová hradba. Bojovník stojící na voze stál ve stejné výši jako obrněný jezdec na koni a kromě toho byl chráněn i stěnou vozu.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na skvělé takticko-strategické schopnosti husitských hejtmanů /velitelů/. Nejslavnější z nich Jan Žižka údajně podle dobového kronikáře : ,,četné půtky
s mnohem početnějšími nepřáteli míval, nikdy však pole neztratil /nikdy neprohrál/.“ Opravdu není doložena žádná bitva ve které by byl Žižka vyloženě poražen. Několikrát se ho sice podařilo nepřátelům téměř neprodyšně obklíčit, ale vždy se se svým vojskem dokázal z obklíčení probít. /viz. obklíčení křižáky u Kutné Hory na přelomu let 1421-22, nebo téměř beznadějné obklíčení panskou jednotou u Kostelce nad Labem v roce 1424/. Žižka byl navíc mistrem ve schopnosti vnutit nepříteli v nastávající bitvě terén, ve kterém nepřátelé nemohli uplatnit svou výraznou početní převahu /viz . bitva u Sudoměře-březen 1420, nebo bitva na Vítkově-červenec 1420/.
Jak je vidět příčin slavných husitských vítězství nad mnohem početnějšími nepřáteli byla celá řada. Však také svého času byli čeští husitští bojovníci nejobávanější snad v celé Evropě a nakonec dokázali přenést bojiště z Čech na cizí území, především do Německa. Byla to tehdy opravdu slavná doba, kdy jak napsal dobový kronikář se ,,před Čechy třásla celá Evropa“.
Luboš Hora-Kladno