,,Na Okoř je cesta….“
Kdopak by neznal trampskou písničku ,,Na Okoř je cesta…“, která se zpívá u táboráků.
Písnička má připomínat malebnou zříceninu středověkého hradu Okoře a v refrénu o Bílé paní snad i pověst o rytíři Suchoradovi a jeho krásné dceři Julianě.
Klasická polní cesta na Okoř vroubená stromama však vede ke zřícenině jen jedna a to směrem od Zákolan, respektivě její přidružené osady Kovár. Ta je ale velmi hezká, protože z velké části vede kolem Zákolanského potoka, zčásti lesem, zčásti pod strmými stráněmi. Jinak se ke zřícenině dostanete jen po asfaltové silnici bud směrem od Lichocevsi, nebo z druhé strany od Číčovic, respektive Libochoviček.
Pohodlnější turisté se mohou až přímo před zříceninu Okoře dostat autobusem jak z Prahy, tak z nedalekého okresního města Kladna.
Samotná zřícenina středověkého hradu Okoře se nachází na čedičovém ostrohu obtékaném ze tří stran potokem. Zajímavé je že leží v jakémsi dolíku, který okolní návrší jasně převyšují. Je to dokladem toho, že Okoř nebyl hradem výšinným, ale naopak vodním/blatným/. Jeho obrana byla založena na Zákolanském potoku, který teče přímo pod zříceninou. V případě nebezpečí obléhání hradu se tento potok zahradil a poté se celé předhradí zalilo vodou, která hrad chránila.
Okoř má jednu zvlýáštnost, když nebyl ani hradem královským ani šlechtickým , ale postavil si ho ve druhé polovině 14. století zámožný pražský měštan František Rokycanský. Na přelomu 14. a 15. století ho koupil Mikuláš Augustinův. Ten ho ale roku 1416 prodal známému šlechtici Jindřichu Leflovi z Lažan. Od něho hrad získal Ludvík Vlach z Florencie a jeho potomci se na Okoři udrželi s vyjímkou husitských válek až do roku 1443. Poté hrad přešel do majetku pánů z Donína , od kterých ho koupil Hynek Bořita z Martinic. Těsně po skončení třicetileté války v roce 1649 připadl závětí Okoř jezuitům u svatého Klimenta v Praze. Po zrušení řádu v roce 1773 připadl Studijnímu fondu. Od roku 1920 patřil Klubu českých turistůa od roku 1967 byl ve správě Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.
Okoř byl vybudován na nepravidelném půdorysu rozděleném na dolní nádvoří s mohutnou hranolovou věží a horní nádvoří se dvěma paláci. Součástí hradu byla i hradní kaple.
Ve druhé polovině 15. století byl hrad uzpůsoben prudkému rozvoji palných zbraní, ke kterému došlo za husitských válek a došlo u něj k takzvané pozdně gotické přestavbě.
Ta způsobila vybudování tzv. dolního hradu s hospodářskými budovami, když obvodovou hradbu doplnily dělostřelecké bašty jako obrana proti střelbě z palných zbraní. Rozšířen byl v této době i horní hrad. Na samm konci 16. století byl Okoř upraven nejprve renesančně a později v 17. století barokně. Za třicetileté války však velmi utrpěl a poté zpustl.
Z dolního hradu zůstaly zachovány části zdiva opevnění první brána a dělostřelecké bašty. Z horního hradu se v prvním nádvoří zachovaly zbytky věžice se studní a obvodové zdivo tzv. refektáře, původně dvoupatrového s valenými klenbami v přízemí, dále přízemní brány do druhého nádvoří a zbytky hranolové věže. Ta byla původně pětipatrová a zachovala se především východní části se zbytkem kaple.
Hranolová obytná věž/odborně donjon/ svými rozměry 15×9 metrů patří k mezi největší stavby svého druhu v Čechách. Zbytky kaple uvnitř polygonálně uzavřené s pěti gotickými hrotitými okny . Z nich tři jsou zazděna a mají dochovánu původně ranně gotickou kružbu, další dvě jsou barokně upravena-prolomena.
V druhém nádvoří jsou zachovány zbytky obou paláců, když z jižního paláce se zachovaly zbytky zdiva a gotický výklenek z doby vzniku hradu. Ze západního paláce se zachovala část valeně klenutých místností a zbytky renesančních detailů.
Z pověstí o Okoři je nejznámější ta o rytíři Suchoradovi, který chtěl svou krásnou dceru Julianu co nejvýhodněji provdat za zámožného šlechtice, ale ta si vyvolila chudého mlynáře z nedalekého mlýna. Suchorád Julianu uvěznil v hradním vězení, ale mlynář ji osvobodil a oba prchali z dosahu hradu. Rytíř Suchorád je však oba dostihl a zastřelil. Poté se však neubránil mučivým výčitkám svědomí.
I když Okoř nehrál žádnou významnou roli v české historii, jde dnes o působivou hradní zříceninu s malebným okolím, zejména v údolí Zákolanského potoka.
Luboš Hora-Kladno