Kdo byl naším prvním kronikářem?
První historicky hodnověrné zprávy o slovanských obyvatelích naší země pocházejí od německých kronikářů. Tak franský kronikář Fredegar píše o takzvané Sámově říši již v 7. století. O českém knížeti svatém Václavu se zase v 10. století zminuje Sas Widukind.
Nejstarší památka naší literatury
,,Hospodine pomiluj ny“
,,Hospodine pomiluj ny
Jezu Kriste pomiluj ny.
Ty spase vseho mira,
spasis ny i uslysis Hospodine hlasy nase,
daj nam vsem Hospodine zizn a mir v zemi.“
Stará čeština
Stará čeština existovala převážně v mluvené formě. Jako literárního jazyka se jí prakticky nepoužívalo.
Na literární vyjádření se v období ranného středověku užívalo latiny a to prakticky v celé Evropě.
U češtiny však výjimka potvrzuje pravidlo. V Čechách se již ze 12. století tu a tam zachovaly skromné, nepatrné stopy staré spisovné češtiny. Vůbec první dvě česky zapsané věty , o kterých se ví, zněly:
Románský stavební sloh
Románský stavební sloh je prvním univerzitním slohem středověku. Jeho vznik se datuje do období kolem roku 1000. Vznik románského slohu byl však spletitým a hlavně dlouhotrvajícím procesem. Nejdříve se začal uplatnovat v západní Evropě a v českých zemích měl oproti západu téměř stoleté zpoždění. První české stavby označované jako románské -například svatovítská rotunda knížete Václava, nebo svatojiřská bazilika postavená za vlády Boleslava II. /obě z 10. století/ byly ve skutečnosti stavbami raně románskými, nebo ještě lépe předrománskými.
Svědectví přemyslovských hrobů
V padesátých letech minulého století začala velkorysá rekonstrukce Pražského hradu. V rámci tohoto státního projektu probíhal po několik desetiletí i archeologický průzkum dvaadvaceti nejstarších knížecích hrobů náležejících Přemyslovcům z prvních šesti generací počínaje Bořivojem I. a konče Břetislavem I.
O založení Prahy
,,Aj město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat….“
Tak prorokovala kněžna Libuše budoucí slávu našeho hlavního města. Pokud je tomu skutečně tak, vyvstává zásadní otázka: Odkud tato věštecká slova Libuše pronesla? Náš nejstarší kronikář Kosmas hovoří o hradišti, které nese její jméno . Jedná se o prastaré slovanské hradiště Libušín u Kladna. Počínaje dvorním kronikářem Karla IV. Přibíkem Pulkavou z Radenína se věštecké místo mění na pražský Vyšehrad. Od Přibíka Pulkavy uvádějí Vyšehrad i následující kronikáři a ve svých ,,Starých pověstech českých“ o něm v kapitole ,,Libušina proroctví“ hovoří i Alois Jirásek. Jestliže k takovému proroctví přece jen došlo, odkud to tedy vlastně bylo? Z Libušína, nebo z Vyšehradu.? Osobně se přikláním k Libušínu a zdaleka ne jen proto, že toto malé město se nachází v mém rodném kladenském regionu. I moderní archeologové uvádějí v případě hodnověrnosti Libušiných proroctví spíše Libušín, než Vyšehrad.
ČESKÁ KNÍŽATA 18
Konrád II. Ota, první část vlády Přemysla Otakara I. a Jindřich Břetislav
V časech velkého úpadku a rozdělení českého státu vládl Konrád II. Ota , někdy též uváděn s přídomkem Znojemský nejprve na Znojemsku a Brněnsku. Ještě za časů vlády Bedřicha zatoužil ctižádostivý Konrád i po Olomoucku, ale přidělit mu i toto území Bedřich odmítl. Proto se oba muži , dřívější spojenci rozešli ve zlém.
ČESKÁ KNÍŽATA 17
Soběslav II. a Bedřich
A zase úpadek českého státu. Do jeho samotné existence znovu zasahují Němci, konkrétně jejich císař Friedrich Barbarossa, který už zrádně zatočil s druhým českým králem Vladislavem. Ted po jeho abdikaci a následné smrti chce využít nesvárů mezi rodovými větvemi Přemyslovců, dokonce způsobem bezprostřední agrese. A žel v čele českého státu jsou opět slaboši. A Barbarossa se snaží jak jen může. Chce rozdělit český stát na dva , nebo dokonce i tři části. Roku 1182 se mu podaří odtrhnout od Čech tzv. Markrabství moravské. Pro český stát nastávají doposud možná nejtěžší doby. Knížecí stolec ustavičně mění vládce a český stát jen tak tak, že nezanikne. Nejprve po velmi krátkou dobu vládne v Čechách Bedřich. Barbarossa ho však sesadí a nastolí v Čecháchh vládu jiného Přemyslovce Soběslava II. Soběslav, který si v českých dějinách nese přízvisko -kníže selské se dostal zásahem císaře do čela státu kuriozně přímo z vězení.
POSLEDNÍ ČESKÁ KNÍŽATA A DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI Z DOBY ČESKÉHO KNÍŽECTVÍ
16. Vladislav II.-druhý doživotní český král
Po smrti schopného Soběslava I. se novým českým knížetem stal v roce 1140 jeho prvorozený syn Vladislav II. Žel se stal knížetem v době, kdy stále více rostla moc české šlechty, v jejíž části měl své nesmiřitelné odpůrce. Někteří šlechtici si přáli za knížete jiného Přemyslovce a z těchto důvodů vypukla v zemi i domácí válka. Vladislav využil příbuzenského vztahu s budoucím německým císařem /byl jeho švagrem/ a s německou pomocí své odpůrce již v první polovině 40. let porazil.
ČESKÁ KNÍŽATA 15
Soběslav I. První čtvrtina 12. století plná zmatků, častého střídání panovníků i zásahů z ciziny, především Německa pominula. Rokem 1125 nastoupil na knížecí stolec Soběslav I., konečně zase jednou schopný panovník s politickou soudností, muž pevné a spravedlivé ruky. Zemi vládl celkem 15 let do roku 1140. O jeho funkci vládce rozhodl umírající Vladislav I. … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 14
Vladislav I. Po Svatoplukově násilné smrti zmatky a úpadek v českém stétě pokračují. Kandidáti na českého knížete jsou hned tři. Ve hře je znovu slabošský Bořivoj II. / Ještě jednou v letech 1117-1120 se českým knížetem stane./, dále bratr zavražděného Svatopluka Ota a konečně ten nejůspěšnější Vladislav I. Přímo pod Pražským hradem a Vyšehradem se … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 13
Bořivoj II. a Svatopluk Kníže Bořivoj II. vládl v českém státě ve dvou obdobích. Bylo to v letech 1101-1107 a podruhé v letech 1117-1120. Na knížecí stolec byl dosazen vlastně neprávem, když podle stařešinského řádu měl být knížetem jeho starší bratranec Oldřich. Bořivoj II. byl sice dobrosrdečný ale na druhou stranu měkký a tedy slabý … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 12
Konrád Brněnský a Břetislav II. Po smrti prvního českého krále Vratislava se stává již opět jen knížetem poslední žijící potomek ,,českého Achilla“ Břetislava I. Konrád Brněnský. Ale i jeho dny už jsou sečteny a po pouhých několika měsících vlády též umírá, aniž stačil za sebou zanechat nějakou výraznější vladařskou stopu. Štafetu českých knížat pak přejímá … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 11
Spytihněv II. a první český král Vratislav II. Podle stařešinského řádu, zavedeného Břetislavem I. se nejprve českým knížetem stal nejstarší z jeho synů Spytihněv II. Ten však vládl jen pouhých několik let/1055-1061/ a ve svých třiceti letech věku náhle zemřel. Za tak krátkou dobu po sobě nestačil zanechat výraznější vladařskou stopu. Kosmas ho sice charakterizuje … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 10
Břetislav I.-český Achilles Možná by i nedávno vzniklý Český stát zanikl, kdyby se na knížecím stolci neobjevila skutečná vladařská osobnost. Tou byl jediný syn Oldřicha a Boženy -Břetislav I., který ne neprávem získal i hrdé přízvisko ,,Český Achilles“. Jeho nástup do čela státu přišel po překonání řady problémů, které měli na svědomí ti, co udělovali … Číst dál
ČESKÁ KNÍŽATA 9
Jaromír a Oldřich Svárlivost i slabošství tří bratrů Boleslava III Jaromíra a Oldřicha způsobily nedávno vzniklémuČeskému státu málem zánik. Ten hrozil hned na počátku nového tisíciletí. Po definitivním odstavení Boleslava III. ,,Ryšavého“ vládne kromě Polska i v Čechách Boleslav Chrabrý. Snad se dá očekávat i sjednocení Polska a českých zemí v jeden celek. S tím … Číst dál
Literární tvůrčí dílna pro všechny, kdo vědí, co je život. Píšete básničky, povídky, fejetony? Vedete si deník nebo se pokoušíte o román? Máte ambici vyjádřit literární formou svůj názor na svět? Naše literární tvůrčí dílna je vám k dispozici.
Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.
“Autoři art brut jsou neznámé osoby zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Tito lidé čerpají náměty, výběr materiálů, slovosled, rytmus, způsob psaní, atd. ze svých vlastních zdrojů, aniž by si brali za vzor klasické umění a nebo umění, které je právě v módě,“ napsal Jean Debuffet, francouzský malíř a sochař, tvůrce označení art brut (syrové umění). V naší rubrice Art Brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.
Výtvarným projevům lidí s psychickým onemocněním věnují pozornost různí specialisté – teoretici umění, galeristé, psychiatři a psychologové, publicisté i další (školení) umělci. Také mnozí autoři děl zařazovaných k art brut o své tvorbě přemýšlejí a skrze ni hledají cestu k sobě i k okolnímu světu. V podrubrice Pohledy najdete rozhovory s autory publikovaných obrazů a kreseb i zamyšlení nad art brut od dalších lidí, kteří k tomuto druhu umění mají co říct.