V letošním listopadu jsem pracoval na své závěrečné práci pro 15. ročník Slánské akademie volného času. Z této akademie vlastním už celkem 14 čestných diplomů za stejný počet odevzdaných a odborníky kladně vyhodnocených závěrečných prací a teď tedy usiluji o 15 čestný diplom. Za téma jsem si tentokrát zvolil patrně nejvýznamnějšího českého novináře celé české historie, ale též významného politika a nepřekonatelného ostře a mimořádně výstižně kritizujícího satirika Karla Havlíčka Borovského.
O tom že Havlíček byl velkým českým vlastencem, bojujícím mimo jiné proti německé nadvládě v 19. století, ostrým a svými satirami skvěle zesměšňujícím kritikem Němců svědčí jeho satirická parodie na progermánské články německého publicisty Schuselky, velkého zastánce reakční německé politiky a obhájce ještě reakčnějšího německého parlamentu ve Frankurtu nad Mohanem. Havlíčkovy verše jsou více než výmluvné. Schushelku si posměšně počeštil na Šušelku a v zhudebněné veršované satiře uvádí doslova:
,,Šušelka nám píše
až z německé říše
bychom přišli Němcům pomoct,
že jim kruší v břiše“.
,,Němci to jsou chámi,
nehrajeme s vámi.
Co jste si tam nadrobili,
to si snězte sami.“
,,Německo je vaše,
Čechy ale naše.
Nefoukejte nám z Frankfurtu
do slovanské kaše.“
,,Frankfurt ten se lekne
a čepičku smekne,
až český lev zježí fousy
a ocasem sekne.“
Jeho veršovaná satirická písnička ostře kritizuje poměry v revolučním roce 1848, kdy se frankurtský parlament snažil rozhodovat o poměrech v Čechách a za vydatné podpory českých Němců si patrně toužil i Čechy připojit k ,,německé říši“.
Při psaní své práce o Havlíčkovi, jsem si vzpomněl na svou první hospitalizaci v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Bylo to v polovině osmdesátých let minulého století a mě bylo tehdy jen něco málo přes 20 let. V léčebně jsem se sekal s jistým chronickým pacientem, snad o 50 let starším než já. Příjmení už si nepamatuji, jen vím, že křestním jménem se jmenoval Olda. Byl už silně dementní, naprosto neschopný se sám o sebe postarat a v léčebně byl vlastně na dožití.
Ale co to má co dělat s výše uvedenou Havlíčkovou protiněmeckou satirou?
Olda komunikoval s ostatními pacienty jen v rámci svých omezených inteligenčních možností. Jedním ale všechny upoutal. Písničkou! Byla to sice jediná písnička, kterou uměl zpaměti, ale přesto s ní dokázal své okolí oslnit.
Jednalo se vlastně o Havlíčkovu parodii na německého publicistu Schuselku, rovněž ostře protiněmeckou jen poupravenou na dobu o celých 90 let mladší, konkrétně na období nestydaté Mnichovské zrady ze strany našich tehdejších západních ,,spojenců“ i na německou rozpínavost a na násilné zabrání sudetského pohraničí Němci na podzim roku 1938.
Ta Oldova písnička, kterou se díky svému pokročilému věku musel naučit už v dětství, patrně krátce po Mnichovských událostech byla velmi dlouhá a měla mnoho slok. Zapamatovat všechny si snad kromě dementního Oldy nedokázal nikdo.
Začínala stejně jako ta Havlíčkova satira, napsaná pře 90 lety. Jen ten Šušelka v ní už chyběl. Jinak začínala stejně- a to slovy:
,,Áda ten nám píše
až z německé říše
bychom přišli Němcům pomoct,
že jim kručí v břiše.“
Další sloky/a bylo jich nepočítaně/ se už netýkaly roku 1848 jako u Havlíčka, ale byly posunuty o těch devadesát let do roku 1938. Byly ostrým zesměšněním i zároveň ostrou kritikou rozpínavých Němců a jejich násilného zabrání českého pohraničí tzv. Sudet. Snad na každé větší české město zabrané Němci existovala sloka.
Samozřejmě že po těch zhruba 35 letech si už pamatuji jen některé z nich. Většinou se týkaly vůdce tzv. Třetí říše Adolfa Hitlera. Tak třeba:
,,Ty Karlovy Vary
to jsou Boží dary.
Hitler se tam chodí čvachtat
do tý naší páry“.
nebo:
,,V tom severním cípu
zabral Českou Lípu.
Chlastali tam české pivo
až strhali pípu“.
a ještě:
,,Když zabrali Dubou,
Němci mleli hubou,
že ty krásné české lesy
zase naše budou.“
Jak je vidět Havlíčkova satirická píseň, kritizující a zesměšňující nejen reakčního německého publicistu Schushelku, ale především německou rozpínavost v roce 1848 měla svůj ohlas ještě 90 let po svém vzniku v období Mnichovské zrady. Mezi českými vlastenci byla velmi populární i oblíbená už v polovině 19. století a o 90 let později v naprosto stejné melodii, jen s pozměněným a na Mnichovské události upraveným textem měla mezi českými lidmi svůj velký ohlas znovu. Havlíčkovo satirické dílo je svým způsobem prostě aktuální dodnes.
Luboš Hora-Kladno