Vladislav Jagellonský-,,Král Dobře“
Po skutečné osobnosti českých dějin Jiřím z Poděbrad se stal českým králem průměrný/možná i podprůměrný/ cizinec Vladislav Jagellonský . Pravda byl člověkem dobrého a měkkého srdce. Takový povahový rys , chvályhodný v soukromém životě však k řízení státní politiky nestačí. S jeho nástupem do čela českého státu jakoby hluboko upadla královská moc. O to více vzrostla moc šlechty a měst. Vladislav Jagellonský obvykle odpovídal na požadavky těchto stavů latinským slovem ,,Bene“/,,Dobře“/ a díky tomu si získal i nelichotivé přízvisko ,,Král Dobře“/.
Na sklonku 15. století i v průběhu století následujícího nastaly v českých zemích pronikavé hospodářské změny, které byly v souvislosti i s celkovými proměnami evropského hospodářství. Nejvýznamnější z nich byl rozvoj velkostatkářského podnikání šlechty.
Feudálové se již nespokojovali jen s poddanskými platy jako v předchozích dobách, ale hledali i jiné možnosti, jak zvyšovat své příjmy. Scelovali pozemkové vlastnictví a začínali zakládat velkostatky, na kterých sami hospodařili ve velkém, ve vlastní režii.
K nejvýnosnějším zdrojům šlechtických příjmů patřilo rybníkářství. Na svých velkostatcích budovala šlechta dvory, na nichž rozvíjela nové způsoby feudální zemědělské velkovýroby, zvláště chov ovcí a pěstování obilí a to i pro vývoz do ciziny.
Zároveň vzrostl i význam měst. Mocenské zápasy mezi šlechtou a městy se za panování Vladislava Jagellonského i jeho syna Ludvíka přiostřily. Měšťanstvo bylo nuceno vést s feudály boje o svá výrobní i obchodní privilegia, která feudální velkostatkáři stále bezohledněji porušovali. Také politické výsady, které královská města nabyla za husitské doby , zejména právo zastoupení a hlasování na zemských sněmech a na volbě panovníka byly předmětem útoků šlechty. Napětí mezi šlechtou a měšťanstvem se někdy měnilo až v otevřenou vnitřní válku. V těchto bojích však byla města stále více zatlačována do obrany proti rostoucí útočnosti šlechty. Roku 1500 vydala šlechta souhrn svých feudálních práv v takzvaném ,,Vladislavském zřízení zemském“. Byl to pokus uzákonit nadvládu feudálů v zemi bez ohledu na panovníka i na královská města. V dlouholetých bojích se sice měšťanstvu podařilo uhájit právo účasti na zemských sněmech , ale ve věcech, které se týkaly jen šlechty rozhodovali feudálové i nadále sami.
Vladislav Jagellonský do zápasu mezi šlechtou a městy téměř nezasahoval. Jako dobrák byl asi ušlechtilejší než jeho předchůdce Jiří z Poděbrad. Kdekoho měl rád, každému šel na ruku. Asi byl i kultivovanější. Miloval umění, rozuměl mu, podporoval jeho tvůrce. Jenomže jako vladař v podstatě selhal. Vlastně k ničemu se nedovedl rozhodně a koncepčně postavit. Nic neřešil. A když už přece jen něco, tak pouze v nejvyšší nutnosti.
Velkým problémem české země až do roku 1490 bylo, že svým způsobem zde vládl i někdejší Jiřího odpůrce Matyáš Korvín /když už ne v Čechách, tak určitě na Moravě i ve Slezsku/. Na válku s Korvínem neměl Vladislav odvahu, síly ani peníze. Vše vyřešila až Korvínova smrt v roce 1490. Po smrti schopného Korvína toužila i uherská šlechta po slabém panovníkovi, který by do jejích záležitostí nezasahoval. Proto byl toho roku 1490 zvolen Vladislav Jagellonský i uherským králem a trvale přesídlil do uherského Budína.
Tehdy se vlastně zrodilo česko-uherské soustátí, které později už v rámci habsburské říše vlastně přetrvalo až do roku 1918. Přenesením Vladislavova sídla do Uher jeho vliv na dění v českém státě prakticky vyhasl. Moci se chopila panská oligarchie. Právě za Vladislava vykrystalizovala tendence staršího data-český stát se proměnil ve stavovskou monarchii. Na sklonku vlády Vladislava Jagellonského vypuklo roku 1514 velké lidové povstání pod vedením Jiřího Doži.Povstalci na krátkou dobu ovládli téměř celou uherskou nížinu a svého času dokonce ohrožovali samotný Budín, kde sídlil král. Nakonec však bylo Dožovo povstání potlačeno šlechtou. Krátce poté roku 1516 král Vladislav Jagellonský zemřel. Nástupcem na českém i uherském trůnu se stal jeho desetiletý syn Ludvík Jagellonský.
Luboš Hora-Kladno