Jan Lucemburský – I.
Jan Lucemburský byl cizincem, synem lucemburského hraběte a posléze i římského císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. Vyrůstal v podmínkách, o jakých se jiným princům v Evropě mohlo jen snít. Byl jedináčkem a mimořádně vzdělané ženy matka i babička ho obklopovaly péčí a starostlivostí až přílišnou. Poznal vysoce kultivovanou a vybranou dvorskou etiketu pařížského dvora. Od útlého věku měl vše nač si vzpomněl. Bezmeznou úctu mu projevovalo okolí už v nejrannějším věku.Byl vychován v představách o vznešeném poslání moci panovníka. Toto vědomí ho pak provázelo celý život. V jeho chování se vždy objevovala jakási noblesa.
Když přišel v roce 1310 do Čech, aby se tu stal jako čtrnáctiletý chlapec králem, musel být českým prostředím značně rozčarován. V českém království ho totiž čekaly najednou podmínky mnohem drsnější , než na jaké byl z domova zvyklý. Byla to především neúcta až neurvalost pyšných českých pánů vůči svému králi, která v západní Evropě v podstatě nebyla možná. Česká vysoká šlechta jednala s králem jako se sobě rovným. Už od prvních kontaktů s ní, klíčila jeho celoživotní nedůvěra a brzy i nevraživost Jana Lucemburského vůči mocné české šlechtě a tím i odpor k českému prostředí. Nezbavil se toho vlastně nikdy.
V roce 1310 dorazil do Prahy až v prosinci a jeho armáda mu po krátkém boji vynutila vstup do města . Dosavadnímu králi -slabošskému Jindřichu Korutanskému byl umožněn čestný odchod ze země.
Jan, vlastně ještě chlapec stanul na českém trůnu. Ve Špýru si bral o čtyři roky starší-tehdy osmnáctiletou Elišku Přemyslovnu-mladou ženu hrdou na svůj přemyslovský královský původ, ale také pyšnou, vzpurnou a především na rozdíl od Jana již povahově dospělou. Ještě že měl Jan v Praze své rádce z ciziny. Jan Lucemburský se nestačil v Praze ani zabydlet a už musel cítit nátlak ze strany české vysoké šlechty. Ta zpočátku sice jen tlačila na Janovu co nejrychlejší královskou korunovaci, ale postupem času bylo jejích požadavků stále více a více. Oficiálně byl Jan Lucemburský korunován na českého krále v Praze vlastně až
v únoru 1311. Ještě před korunovací si však česká vysoká šlechta vymohla jistá svá privilegia, která byla královskou korunovací jen potvrzena. O co šlo především?
Jan se zavázal nenutit české pány k válečným výpravám do ciziny a branná povinost šlechty se týkala jen obrany české země. Výrazně omezany byly i příjmy do královské pokladny formou dřívějších berní. A především král Jan musel slavnostně slíbit, že bude panovat prostřednictvím Čechů v Čechách a Moravanů na Moravě. A právě to bylo do budoucna největším problémem. Jan Lucemburský pocházel z ciziny a
z tohoto důvodu se služeb cizinců nemohl vzdát. Proto byla účast cizinců na vládě do jisté míry povolena, ale nikoli dostatečně.
Král Jan české šlechtě většinu požadavků s mladickou nezkušeností slíbil a právě to bylo do budoucna kamenem úrazu. Sotva se stal českým králem už mu česká šlechta diktovala podmínky a omezovala finanční příjmy. Brzy byl už zkušenější Jan Lucemburský postaven před zásadní vladařský problém. Buď bude ,,chudým“ králem, závislým politicky i ekonomicky na vysoké české šlechtě, nebo přejde proti ní
do protiútoku a obnoví lesk královské moci. Jan zpočátku volil druhý způsob a mocné české šlechtě se postavil…
Luboš Hora-Kladno