Politické úspěchy i neúspěchy Karla IV.
Po císařské oficiální korunovaci byl Karel IV. v podstatě světským pánem Evropy. Většího významu už vlastně nemohl dosáhnout. Jeho pozice se tím však změnila. Po vítězné politické ofenzívě se musela zákonitě dostavit fáze obrany. Udržet vydobyté pozice se ukázalo mnohem těžší, než cesta k nim.
Po návratu z korunovace do Prahy se Karel IV. pokusil o prosazení dvou právních norem, psaných zákoníků . První se vztahoval pouze na země koruny české, druhý pak na problematiku v římské říši. Dokumenty měly oficiální názvy Maiestas Carolina a Zlatá bula. Ale naskytl se problém. Karlova snaha oba zákoníky rychle prosadit se setkala s odporem mocných feudálů a vedla pouze k částečnému úspěchu. Poté co stanul Karel na vrcholu moci, pokusil se prosadit nové zákony, které měly pevně udržovat jeho velkou moc a naopak omezit moc mocných feudálů. Císař a král Karel se však v tomto problému setkal s odporem vysoké šlechty, která se snažila svou moc udržet. V uskutečnění tohoto zákoníku s názvem Maiestas Carolina musel Karel nakonec mocné šlechtě do značné míry ustoupit a utrpěl vlastně porážku. Česká vysoká šlechta byla prostě pořád mocná a Karlově diplomatické ofenzivě proti ní dokázala odolat a udržet si svá práva.
Poněkud jinak se rozvíjel Karlův pokus o úpravy poměrů v římské říši pod názvem Zlatá bula. Ten byl sice poněkud úspěšnější než v českém království, ale ani tady se nedá říci, že by Karel IV. uspěl úplně. Karlův říšský zákon především stanovil nové regule pro volbu říšskoněmeckých králů. I tady narazil Karel na odpor vysoké říšské šlechty. Karlovi se zde podařilo prosadit pouze zákon, aby se o novém králi hlasovalo , přičemž menšina se musela podřídit většině.
Co se však Karlovi ve Zlaté bule podařilo bylo právní osamostatnění českého státu v rámci římskoněmecké říše. Český stát už neměl být nikdy pouhým lénem říše, nebo dokonce přívěskem Německa. Právě naopak český stát měl být do budoucna svébytným samostatným státem , který bude mít právo si sám vybírat českého krále nezávisle na říši. To byl v rámci ryze českých dějin možná největší úspěch Karla IV. Ve vztazích k říši se tak za Karla IV. stabilizoval stav , který měl mít do budoucna mnoho výhod – především žádné povinnosti a úplnou svébytnost.
Luboš Hora-Kladno