Jan Lucemburský – III.
Manželství Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou nebylo zejména v pozdějším období zrovna šťastné. Přesto z něho vzešel pozdější ,,Otec vlasti“ Karel IV. Narodil se 16. května roku 1316, ovšem při křtu dostal jméno Václav. Král Jan se však nemohl těšit z narození příštího dědice českého trůnu a musel spěchat do boje v cizině na podporu římského císaře Ludvíka Bavora. Jako králův zástupce v době nepřítomnosti byl ustanoven cizinec Petr z Aspeltu. To ovšem již tak vratkou situaci v českém království ještě více vyhrotilo. Znovu se ozvala odbojná česká šlechta. Obtížné situaci se snažila čelit královna Eliška Přemyslovna. Ta naléhala na krále Jana , aby se urychleně vrátil do Čech a řešil těžko řešitelnou situaci.
Jan Lucemburský se vrátil až koncem roku 1317 s rozhodnutím udělat konečně v české zemi pořádek. Neprozřetelně dospěl ke krajnímu stanovisku. Nebude už s Čechy dále vyjednávat , úřady obsadí opět cizinci a disciplínu prosadí pomocí cizích žoldnéřů. K jeho požadavkům pak patřilo i okamžité navrácení veškerého královského majetku od české šlechty. Letitý konflikt vyvrcholil v neprospěch krále Jana. Téměř veškerá jemu věrná česká šlechta se přidala k druhé straně -mocné šlechtické opozici. Začátkem roku 1318 se ocitl Jan Lucemburský v izolaci. Češi mu vypověděli poslušnost a mohl se spoléhat jen na cizí žoldnéře. Začala vyložená domácí válka pro krále Jana předem prohraná. Jan Lucemburský v ní málem přišel o českou korunu. O tu nakonec nepřišel jen proto, že se s pomocí římského císaře Ludvíka Bavora jako prostředníka vrátili téměř všichni čeští šlechtici do úřadů. Jan Lucemburský poté definitivně rezignoval na svou snahu
v českém království vládnout absolutisticky, o český stát se přestal téměř zajímat. Po této prohře v boji
s vysokou českou šlechtou pobýval převážně v cizině, kde se účastnil válek a rytířských turnajů a do Čech se vracel jen na krátko pro peníze. Až do své smrti v roce 1329 byl nekorunovanou hlavou v českém království již zminovaný Jindřich z Lipé.
Po prohře se šlechtou vyvrcholila i krize Janova manželství s Eliškou Přemyslovnou. Jan odebral Elišce syna Václava /Karla IV./ a vykázal ji na Mělník, zatímco Václav živořil odloučen od matky na hradě Křivoklátě. Manželství Jana s Eliškou bylo začátkem dvacátých let 14. století definitivně rozbito, ač formálně zůstalo nerozvedeno. Zatímco pozdější Karel IV./Václav/ živořil až do roku 1323 na Křivoklátě, Eliška opustila Čechy a i když se později do vlasti vrátila, zemřela již roku 1330 v izolaci na Mělníce.
Luboš Hora-Kladno