Jan Lucemburský a syn Karel IV.
Nastal dramatický rok 1335. Karla IV./zatím ho budeme titulovat jako markraběte/ odvedl tento rok od péče o český stát a nadlouho ho zaměstnal řešením zahraničních politických otázek. Na jaře toho roku zemřel někdejší krátkodobý český král Jindřich Korutanský. Současný český král Jan Lucemburský si již dříve domluveným sňatkem svého syna Jana Jindřicha s Korutankou Markétou /Pyskatou/ v podstatě koupil naději na zisk Korutan a Tyrol. Protože Jindřich Korutanský neměl mužské potomky mělo se díky sňatku Lucemburkovo panství výrazně zvětšit. Jenže se objevili další zájemci o tato území.
Král Jan Lucemburský nemohl do sporu zasáhnout, protože po těžkém poranění z turnaje byl upoután
na lůžko a proto spor řešil jeho syn – markrabě Karel. Smrt Jindřicha Korutanského tak uvedla do pohybu řetězec dějů , které nakonec přinesly Lucemburkům úplně jiný druh mocenského vzestupu, než s jakým původně počítali. Když se Jan ze zranění zotavil, společně se synem Karlem sjednali oboustranně výhodnou dohodu s Polskem a jeho králem Kazimírem i uherským králem Karlem Robertem. Jan Lucemburský díky tomu získal velkou oblast Slezska.
Pak roku 1336 vypukla válka proti nepřátelským Habsburkům. Pro Jana Lucemburského to však byla válka neúspěšná. Jan musel uzavřít nevýhodný mír a přišel o Korutany, které připadly Habsburkům.
Lehkomyslnému Janovi tento neúspěch nestačil a vzápětí se pustil do dalšího dobrodružství. V letech
1336-37 podnikl Jan Lucemburský křižácké tažení na Litvu proti tamějším pohanům. Litevské tažení zastavily místní těžko propustné bažiny a skončilo Janovým neúspěchem. Navíc Jan přestal/díky oční chorobě / vidět na jedno oko.
V Čechách se poté zostřovaly rozpory mezi králem Janem a jeho synem markrabětem Karlem. Vinu na nich měl především lehkomyslný Jan Lucemburský. Nakonec se oba jakž takž smířili a Jan potvrdil Karla jako svého dědičného nástupce na trůnu. Žel roku 1340 oslepl Jan Lucemburský i na druhé oko a tím značně oslabil svou pozici.
Po otcově úplném oslepnutí se zdálo, že se Karel IV. konečně pořádně ujme vlády. Tak jednoduché to však nebylo. Znovu promluvily evropské problémy. Roku 1342 se stal novým papežem Kliment VI.- Karlův starý přítel. /Papež už v té době nesídlil v Římě, ale ve francouzském Avignonu:/ Ten zahájil boj proti římskému císaři Ludvíku Bavorovi. Lucemburkové/významnější z obou byl už Karel IV./ se přidali na papežovu stranu. Novým kandidátem na římského císaře byl papežem určen Karel IV. Sám Karel už po otcovi převzal otěže lucemburské politiky v Evropě. Karel i za cenu lstí a intrik získával proti Bavorovi spojence. O novém císaři měla rozhodnout tradiční volba kurfiřtů. Karel získával hlasy nejen lstivými intrikami, ale i četnými úplatky a sliby. V roce 1346 nejprve sesadil papež Ludvíka Bavora z císařského trůnu a nedlouho na to v červenci téhož roku byl Karel IV. zvolen římským císařem a to dokonce dříve než českým králem. K tomuto zvolení došlo až po otcově smrti, kdy Jan Lucemburský bojoval zcela slepý na straně Francouzů proti Angličanům
v rámci takzvané ,,stoleté války” bitvě u Kresčaku a tam také 26. srpna roku 1346 padl.
Luboš Hora-Kladno