Kosmas příběh Horymíra a jeho oddaného koně Šemíka neznal vůbec. Ve své kronice uvádí jen všechna pohanská česká knížata tak jak šli chronologicky za sebou po svém zakladateli celé vládnoucí dynastie Přemyslovi. Z jeho nejstarší kroniky známe jen jména jdoucí v poslopnosti za sebou. Po Přemyslovi vládli postupně Nezamysl-Mnata-Vojen-Vnislav-Křesomysl-Neklan-Hostivít. Pouhých pár jmen a k žádnému s vyjímkou Neklana /pověst o Lucké válce/ Kosmas žádný konkrétní příběh neuvádí.
Snad je to málo -pouhá jména. Pro Hájka z Libočan určitě málo. Ten si vymyslel nějaký příběh prakticky ke každému jménu. V Jiráskových Starých pověstech českých je kromě Lucké války za vlády Neklana uveden jediný. Je to příběh O Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Vyloženě si ho vymyslel opět Hájek z Libočan a zařadil ho do doby vlády Křesomysla.
Příběh Horymírova a především Šemíkova neuvěitelného skoku z vysoké vyšehradské skály dolů do Vltavy je až notoricky známý. Méně známý je už důvod, proč k tomuto skoku vlastně došlo. Dejme tedy slovo Hájkovi i Jiráskovi:
Za vlády knížete Křesomysla se velmi rozmohlo dolování stříbra a rýžování zlata. A samotný kníže Křesomysl si prý blyštivého kovu vážil více než chleba. Proto všemožně podporoval rozvoj těžby na úkor obdělávání polí a zemědělství vůbec.
Tehdejší obyvatelé Čech prý doslova utíkali ze svých polí do dolů a šachet, kde se těžil drahý kov. Vladykové rodů s jistým Horymírem v čele si prý přijeli ke Křesomyslovi stěžovat i ho varovat,že díky neobdělaným polím vypukne v zemi hlad.
Křesomysl je však odbyl,ba dokonce vyhnal. O deputaci vladyků se dozvěděli horníci na Příbramsku a silně se rozhořčili zejména proti Horymírovi. Brzy zorganizovali proti Horymírově tvrzi ve vsi Neumětely výpravu, poté tvrz přepadli a zapálili. Samotnému Horymírovi se podařilo uprchnout na svém koni Šemíkovi. Horymír jako odvetu shromáždil muže rodu i sousedy a s nimi přepadl hornickou osadu u Březových hor.
Ta shořela stejně jako neumětelská tvrz.
Hned nazítří stanul Horymír se Šemíkem před knížetem Křesomyslem. Ten už o neštěstí svých kovkopů věděl.
Hájek a po něm Jirásek pak líčí dost podrobně vrcholné dějství vymyšleného příběhu:
Křesomysl dal Horymíra uvěznit a poté ho odsodil k popravě vlastním mečem.
Horymír těsně před popravou vyjádřil své poslední přání projet se uvnitř uzavřených vyšehradaských hradeb na Šemíkovi. Křesomysl mu vyhověl. A pak před zraky přihlížejících davů došlo k srdcervoucímu zvratu. Na Horymírův pokyn skočil nejprve Šemík se svým jezdcem od jedné brány k druhé a poté se vrhl přes hradby hluboko dolů do vln Vltavy. Neuvěřitelný skok se zdařil a přihlížející jen mohli sledovat, jak po druhém břehu Vltavy pádí Šemík s Horymírem v sedle k Neumětelům.
Při skoku se však Šemík těžce zranil a zanedlouho pošel. Naopak Horymírovi po neuvěřitelném skoku Křesomysl jeho vinu odpustil. Tolik pověst v podání Hájka i Jiráska.
Lze této pověsti věřit? Závěr je jednoznačný -nelze! I kdyby Horymír s koněm Šemíkem opravdu existovali, jejich skok z vyšehradské skály do Vltavy by přežít nemohli. Geologové potvrdili, že Vltava byla v časech údajné pověsti mnohem mělčí než dnes,kdy ji zvedají jezy na řece. A skála na Vyšehradě je až příliš vysoká na to, aby kůn jehož břicho je velmi citlivé mohl takový skok přežít.
Přesto Hájkovu výmyslu lidé po staletí věřili. A obyvatelé vsi Neumětel na Berounsku předeším. V roce 1887 byl dokonce přímo v Neumětelích vztyčen na počest koně Šemíka pomník, který tam stojí dodnes. /sám jsem ho viděl na vlastní oči/. Údajně byl tento pomník, který má podobu přízemního miniaturního řeckého chrámku vztyčen nad místem, kde jsou Šemíkovy ostatky pochovány. Pokud by se v těhto místech pokoušel někdo kopat a hledat ostatky, stihne prý obec Neumětely okamžitě hrozný požár. Mnozí obyvatelé Neumětel, zejména ti starší tomu věří dodnes…./Dodejme jen, že na místě se kdysi skutečně kopalo, ale nalezeno nebylo zhola nic./